JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Sladké šestnáctiny

Smát se přestala až ve chvíli, kdy si uvědomila, že hábit, který nesla přehozený přes levou ruku, jí voněl úplně stejně, jako Amortentia.

Pro Blaise Zabiniho uběhl opravdu krušný týden. Jeho nejlepší kamarád byl ještě vzteklejší a sebestřednější, než jej Blaise znal a dokonce i Anna se k němu chovala dost odtažitě. Nevěděl, co se mezi těmi dvěma zase stalo, ale zlobil se na ně. Pravda byla taková, že si Blaise tu zmijozelskou partu oblíbil, i když by to samozřejmě nikdy nepřiznal, a měl vztek, že ji Draco s Annou neustále vzájemnými potyčkami trhají. Dalo by se říct, že na přátelství těch dvou závisel i zbytek skupiny. Proto tento tmavovlasý Zmijozel uviděl v Anniných narozeninách dokonalou příležitost, jak tyto dva usmířit a dát partu přátel zase dohromady.

Byla zrovna deštivá neděle osmého září, den Anniných šestnáctých narozenin. Blaisovi déšť nikdy nevadil, pocházel totiž ze severního Irska, kde pršelo téměř neustále. V tento den mu ale déšť přímo vyhovoval, protože tak měl jistotu, že se mu jeho oslavenkyně neztratí někde na školních pozemcích. Když ráno vstával, bylo teprve šest hodin a venku bylo šero. Nějaká ta hygiena mu zabrala půl hodiny a potom se vypravil na snídani. Nebyl si svým narychlo vymyšleným plánem oslavy vůbec jistý, ale bylo to to nejlepší, co měl. Prošel několika chodbami hradu, až se dostal konečně na chodbu, kde se nacházela kuchyně. Polechtal zelenou hrušku, která se posléze přeměnila na kliku, a vešel dovnitř. Kuchyně byla velká asi jako čtvrtina Velké síně, pod kterou se nacházela. Po levé straně od vchodu byl jeden stůl a lavice, kam se mohli usadit návštěvníci. Na konci místnosti se nacházel obrovský krb, ve kterém plápolal oheň. Nebyl jako krby ve společenských místnostech, tenhle krb byl obyčejný, udělaný z neopracovaného kamene, ale zato byl asi tak čtyřikrát větší. Po pravé straně stály plotýnky, kamna, spižírna, lednice a další záležitosti potřebné pro přípravu pokrmů. Pracovalo tady asi čtyřicet domácích skřítků, kteří už byli na nohou a Blaise s úsměvy na tvářích vítali.

Chlapec zkontroloval hodinky. Měl asi patnáct minut, než se jeho spolubydlící dopraví do Velké síně a začnou se po něm shánět. Rychle nadiktoval skřítkům, co že to vlastně bude na oslavu potřebovat, rozloučil se s nimi a zmizel.

Po cestě na snídani si znovu procházel svůj velkolepý plán a došlo mu, že asi všechno nezvládne sám. Rozhodl se proto, že do plánu zasvětí i svou střelenou kamarádku Tracy Davisovou.

Tou dobou už se černovláska hrabala z peřin a pomalu budila i své spolubydlící. Tracy jí tradičně málem přerazila nos, jak v polospánku máchla rukou, ale jinak proběhlo vše naprosto poklidně.

Anna se oblékla do červené halenky a černých kalhot. Vlasy si výjimečně svázala do culíku.

„Není to až moc nebelvírské?" ptala se Pansy s úsměvem a zavazovala si mašli ve vlasech.

„Tak ať, stejně dneska není výuka," odvětila Anna, zastrčila si hůlku do zadní kapsy riflí a všechny čtyři kamarádky spolu vyrazily na snídani, jak se tomu už dlouhou dobu nestalo.

„Tracy, můžu s tebou mluvit?" hluboký hlas patřící Blaisovi se Anně ozval hned vedle ucha, až dívka nadskočila. Blaise si změřila rozčarovaným pohledem, ale potom se nerušeně pustila do jídla. Její dva kamarádi mezitím opustili Velkou síň a posadili se na schody vedoucí do Vstupní síně.

„Hele, Tracy, nepřipadá ti Anna poslední dobou nějaká jiná? Taková jako... víc na nože," řekl Blaise a Tracy se pouze smutně pousmála.

„Jo... připadá, ale nechápu, co s tím máš společného zrovna ty," Tracyina smutnost byla ta tam, vystřídalo jí podezření.

„Anna má dneska narozky a tak jsem se rozhodl, že jí ten den trochu osladím, osolím i opepřím dohromady," řekl Blaise šťastně a sledoval, jak se Tracyina grimasa změnila z podezřelné na naštvanou.