JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Prokletí čistokrevných

Zasněženou krajinou se rozlehlo prásknutí, které vždy následuje po přemístění.

Začalo jaro, nejkrásnější roční období. Krev života se znovu rozproudila. Letos však jaro postrádalo veškerou krásu, kterou jindy oplývalo. Duše lidí ovládla temnota, která jim zakazovala vnímat krásu kolem nich.

Od zimních prázdnin uběhly bezmála tři měsíce. Nejmladší Malfoy seděl na okenním parapetu ve svém pokoji a shlížel dolů. Zahrada byla posetá sněženkami, které v trávě zářily jako diamanty na ponuré tváři. Venkovní vzduch se mísil s vůní květin.

Po tom, co zjistil, že jeho dívka žije, prožíval jakýsi zvláštní druh euforie. Připadal si, jakoby se vznášel ve snu, kterému nemohl uvěřit. Na ten nicotný, bezvýznamný okamžik bylo všechno v pořádku. Nic mu nevadilo a nemohlo zkazit jeho náladu. Tedy do té doby, než dveřmi jeho pokoje prošel Lucius Malfoy...

Nebylo obvyklé, aby pán domu navštívil ložnici svého syna. Draco se zvedl a věnoval otci zmatený pohled.

„Potřebují tě dole. Chytili nějaké kluky, mohlo by jít o Pottera," řekl Lucius. Jeho hlas byl plný vzrušení. Jeho jindy prázdné oči se leskly nadšením.

Draco na něj zůstal nehnutě zírat. Bublina, ve které doposud žil, praskla a on se střetl s tvrdou realitou. Pracně uzavřel všechny mosty do své mysli a vydal se dolů, mezi Smrtijedy. Obloha venku mezitím potemněla v děsivé předpovědi zlých událostí.

Vešel do haly. V euforii pohlédl na matku, jejíž oči byly temné a ztrácely se v okolním přítmí. Vlkodlak Šedohřbet ve svém sevření drtil Weasleyho a Grangerovou. Platinový blonďák začal pomalu propadat panice.

Belatrix Lestrangeová se sehnula a za vlasy vytáhla na nohy chlapce se znetvořeným obličejem. V místnosti panovala taková tma, že její černé vlasy téměř splývaly s okolím. Její obličej zářil dychtivým úsměvem. Chlapec zasténal bolestí.

„Tak co?" vyhrkla žena naléhavě. Samozřejmě, že to byl Harry Potter. Poznal ho ihned, když překročil práh místnosti.

„Nejsem si jistý," odvětil vyhýbavě.

„Draco," zašeptal jeho otec a studenou rukou mu stiskl krk, „podívej se pořádně. Víš, kdybychom právě my předali Harryho Pottera Pánovi zla, všechno by bylo odpuštěno. Bylo by to jako dřív, chápeš?" Lucius Malfoy, zaslepený touhou po Pánově vděku, se teď postavil před svého syna a přesvědčivě se mu zahleděl do očí.

Draco měl pocit, jakoby k němu otcova slova doléhala z dálky. Pozoroval černovlasého chlapce, který před ním klečel. Harry Potter měl ve tváři pevný výraz, ale stejně se mu v zelených očích na chvíli mihlo zoufalství. Mladý Malfoy ten záblesk spatřil a vyložil si ho jako prosbu.

„Nezapomněl jste, doufám, kdo ho skutečně chytil, že ne, pane Malfoyi?" ozval se Prašivec úlisným hlasem a udělal několik kroků směrem k nim. Dřevěná podlaha pod jeho nohama zavrzala. Lapka teď probodával Dracova otce tázavým pohledem. Špinavý obličej pouze zvýrazňoval jeho otrhaný vzhled. Umolousanou šálu měl ledabyle přehozenou přes krk, dlouhé hnědé vlasy stažené v culíku, kabát špinavý od hlíny...

„Jak to se mnou mluvíš v mém domě?!" pánovi domu vztekem přeskočil hlas.

„Luciusi!" Narcissin naléhavý šepot ho rychle umlčel. Žena konejšivě sevřela manželovo předloktí a odvedla jej opodál. Konečně pustil Draca, který se začínal celý třást, a nechal se zatáhnout do ústraní. Oba dva teď blonďatého chlapce napjatě sledovali, jejich oči se leskly slzami.