JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Narozeniny jedné černovlásky

Ale to bylo asi věčným prokletím zmijozelské koleje...

Po zbytek týdne se Anna cítila šťastnější než za celou dobu od začátku prázdnin.

Většinu neděle osmého září strávily s holkama doděláváním domácích úkolů na následující týden. Obtěžkány učebnicemi si udělaly pohodlí ve stínu rozložitého buku na břehu jezera, neboť venku stále přetrvávaly ještě poslední záchvěvy letního slunečného počasí.

Jasné sluneční paprsky se odrážely od kalné hladiny jezera, až musela černovláska přivřít oči. Slyšela pouze tiché žbluňkání vody a škrábání tří brků. Všude okolo panovala příjemná nálada, která jí pomáhala na chvíli zapomenout na hrůzy, které toto léto zažila. Pravda ale byla, že minulost byla s Annou na každém jejím kroku. Mohla se pokusit jí uniknout, ale vždy tam byla...

Pak tu byli její přátelé, kteří jí pomáhali zapomenout. Zažívala s nimi jakési záblesky štěstí, které dělaly její život o tolik lehčí. Bylo to, jakoby se potápěla do temnoty, ale tyto záblesky jí odhodlaně držely nad hladinou. Každopádně se po nich Annin život už nezdál být tak temný.

Teplé sluneční paprsky dopadaly na její alabastrovou pokožku a vyvolávaly v dívce pocit pohody a klidu. Kdyby se teď podívala do zrcadla, byly by její oči nepochybně jasně zelené a plné radosti. Lehký podvečerní vánek si pohrával s prameny jejích vlasů, když znovu sklopila oči ke svému úkolu. Z pevného soustředění jí ale vytrhnul chlapecký hlas.

„Pojďte dovnitř, holky," volal na ně Blaise Zabini z dálky. Zeleno-stříbrnou kravatu měl rozvázanou a ledabyle přehozenou přes krk, jeho košile měla rozepnutých několik svrchních knoflíků a odhalovala část vypracované hrudi.

„Ještě máme práci," oponovala mu Anna a pozorovala, jak jejímu příteli zmizela dobrá nálada z tváře.

„Ale Anno, přece nechceš den svých sedmnáctých narozenin strávit učením!" křikl Blaise a Annin plán neupozorňovat na své narozeniny poslal kompletně do kytek. Když po něm jeho černovlasá spolužačka vrhla vražedný pohled, pouze se zašklebil.

„Zabini má výjimečně pravdu," sykla jí do ucha Tracy a začala se zvedat ze země. Postupně se všechny čtyři dívky postavily a otřepaly si prach z kalhot. Byl poměrně teplý zářiový den, ale Slunce s blížícím se večerem sláblo, takže byla Anna navlečená do šedivého svetru. U krku se jí skvěla bílá košile a zmijozelská kravata. Školní hábit měla pouze přehozený přes brašnu, která jí visela na rameni.

„Notáák, přidejte trochu," popoháněl je Blaise. Brzy svým kamarádkám ale přestal věnovat pozornost a otočil se na partu havraspárek, které si jej uznale prohlížely. Nasadil samolibý výraz, takže bylo vidět, jak si pozornost užívá.

Pansy ho trhnutím otočila k sobě a tím ho tvrdě vrátila zpátky do reality. Naposledy se koutkem oka podíval po havraspárských dívkách a všichni se spolu vydali do sklepení.

„No to je dost," přivítal je Theodor nedočkavě, „kdo si se mnou zahraje šachy? Beketová?" vyzval černovlásku a ukázal na šachovnici, která byla položená na jednom malém taburetu. Annina školní brašna s žuchnutím dopadla na zem, zatímco si Anna sedala k Theovi.

Spoře osvětlená společenská místnost byla toho dne neobvykle přeplněná, takže na šest přátel zbylo pouze několik obyčejných židlí v rohu. Černovláska s brunetem se však k šachovnici museli posadit přímo na zem, kde ji zakrýval huňatý koberec.

Anna byla skutečně vděčná, že jí nikdo nepřeje ani nedává dárky. Tracy seděla taktéž na zemi u nohou Blaisovy židle a něco mu ukazovala v učebnici Jasnovidectví. Daphne za neustálého mluvení lakovala Pansy nehty. Pak černovláska rychle přerušila své myšlenky, protože jí napadl perfektní tah.