Nadané čarodějce Anně se stala nehoda, kvůli níž musí opustit kruvalský institut a přestoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Přestože se jí náhlá změna vůbec nelíbí, brzy si ve zmijozelské koleji nachází výborné přátele. Rovněž si získává důvě...
Chtěla mu ještě něco říct, ale Dracova hlava klesla na barový pult. Dopitásklenice od whisky mu vyklouzla z ruky.Pouze se po něm soucitně podívala,zaplatila jeho útratu a opustila bar.
Prvního září 1997 se Anna probudila nepřirozeně brzy. Skrze závěsy do pokoje prosvítal sporý pruh světla, který dával najevo, že dnes nebude nijak přívětivý den. Venku panovalo jasné světlo, ale stromy se ohýbaly pod náporem začínající vichřice. Obloha nad Prasinkami tmavla příslibem deště. Anna skoro zalitovala, že dnes nemůže strávit celý den v příjemném teple svého pokoje.
Protáhla své ztuhlé tělo a vylezla z postele. Její kroky vedly nejprve do koupelny, ve které se teprve pořádně probudila. Hodiny nade dveřmi ukazovaly 5:47 a jejich hlasité tikání se rozléhalo po celém pokoji. Za uplynulý měsíc si Anna k těm hodinám vypěstovala hotovou nenávist.
Anna si povzdechla. Dnes večer se měla konečně shledat se svými přáteli, ale ta myšlenka jí nenaplňovala nadšením a optimismem, jak očekávala. Cítila nervozitu. Najednou si neuměla představit své setkání s lidmi, kteří jí byli nejbližší. Možná na ní samota, kterou zde prožívala, něco změnila. Zatřepala hlavou a připomněla si, kolik pro ní její kamarádi znamenají.
Ozvalo se prásknutí přímo pod černovlásčiným oknem. Dívka zvědavě natáhla krk právě včas, aby zpozorovala svou matku, která v červeném hábitu s kapucí zápolila se silnými poryvy větru. Havraní vlasy se jí rozletěly do všech stran a její - bezpochyby pracně vytvořený - účes se ocitl v dezolátním stavu. Anna se musela usmát. Bleskurychle se oblékla a očekávala matčin příchod.
Valerie Beketová se skutečně brzy objevila ve dveřích. Vlasy už měla znovu upravené do perfektního drdolu a nebylo na ní vůbec poznat, že zrovna přišla z toho nečasu tam venku.
„Ahoj," pozdravila, svlékla si hábit a pověsila ho na věšák za dveřmi.
„Dobré ráno," odvětila její dcera.
„Přišla jsem ti jen popřát úspěšný školní rok," řekla Valerie po chvilce mlčení. Nervózně se napjala v zádech a pokračovala. „Taky bych tě chtěla požádat, ať zůstaneš na Vánoce ve škole."
Anna pouze přikývla, nic jiného taky nečekala. Pak spolu obě ženy za nenuceného rozhovoru sešly dolů na snídani.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když nastal čas, Valerie doprovodila svoji dceru skoro až na nádraží, kde se měla připojit k ostatním studentům. Všechny kufry za nimi poklidně levitovaly a Valerie je na nádraží předala nejbližšímu domácímu skřítkovi.
Přišlo na řadu loučení, které ani jedna z žen neměla moc v oblibě.
„Víš, že nejsem ráda, když se tam vracíš," špitla Valerie a hubenými prsty něžně pohladila Annu po tváři, ze které jí odhrnula pramen vlasů, „ale nejde to jinak. Musíš dokončit školu a já mám moc práce na to, abych s tebou byla doma-" černovláska svou matku rychle umlčela.
