JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Osudná noc // část 1

16+

Položila si hlavu na chlapcovo rameno a jemně se k němu přitiskla. Nechala se obejmout jeho rukou a věděla, že teď už se jí bude spát určitě lépe.

Anna Beketová posedávala spolu se svou nejlepší kamarádkou na kořenech jednoho stromu blízko Černého jezera. Tracy se s ní snažila mluvit o Philipovi z Mrzimoru, který se jí už dlouho líbil. Anna pouze nepřítomně pokyvovala hlavou a hypnotizovala vlnky na hladině před nimi.

Počasí bylo na poslední červnový den docela špatné. Černé mraky zatvrzele odepíraly bradavickým studentům možnost užít si trochu Slunce. Černovlásku ovál chladný vítr, jenž s sebou nesl vůni jezerní vody, a odfouknul jí pramen vlasů z obličeje. Počasí jakoby vědělo, že se má stát něco opravdu zlého. Anna se chvěla, ovšem příčinou toho nebyla zima, nýbrž strach a nervozita. Tyto dvě emoce jí už týden nahlodávaly mozek a ona proti nim byla naprosto bezbranná.

Ovšem dnes to bylo horší, než kterýkoli den předtím. Celé Annino okolí se najednou stalo sbírkou důkazů o tom, že dnes má ředitel zemřít rukou jejího nejlepšího přítele.

Nasucho polkla a hrubě přerušila Tracyin výklad o mrzimorském chlapci. Obě dívky si posléze oprášily kalhoty od hlíny a vydaly se klikatou pěšinou k hradu. Anna se od své kamarádky posléze odpojila s výmluvou, že se jde projít. Přesně věděla, kam jde.

Černovlasá čarodějka si nebyla jistá, zda pomáháním Dracovi taky porušila nějaký zákon. Kdykoli na chodbě potkala nějakého profesora, raději instinktivně odvrátila zrak. Nedokázala se jim podívat do očí, stejně jako se zločinec nedokáže podívat do očí policii.

„Slečno Beketová!" ozvalo se za ní a ona pouze protočila oči. Za ní stál její profesor Obrany. Rukou v dlouhém rukávě držel dveře do jeho kabinetu otevřené a kynul dívce, aby vešla dovnitř. Anna se neochotně došourala dovnitř a Snape za ní zabouchnul dveře. Měla dojem, že si tady na ni počkal schválně.

„Ano, pane?" zeptala se dívka s otázkou v očích a nedočkavě přešlápla.

„On to nezvládne," sykl Snape a podíval se Anně do očí tak pronikavě, až měla pocit, že snad vidí její duši.

„Bude muset," pokrčila dívka rezignovaně rameny.

„To já dnes večer zabiju Albuse Brumbála," řekl profesor a Anně poklesla brada.

Severus sám nevěděl, proč jí to říká. Možná někde hluboko ve svém srdci potřeboval, aby aspoň jedna osoba v tomto hradě věděla, že je doopravdy nevinný. A kdo jiný by to měl být, než otravná studentka, se kterou si ale vytvořil zvláštní vztah? Možná to bylo tím, jak moc si byli podobní. Dívka mu připadala pozoruhodná.

„Celou dobu jsem to měl být já," dodal a sledoval, jak se led pomalu vytrácel z Anniných očí. Vystřídala jej lítost, kterou tam v žádném případě vidět nechtěl.

„Proč?" vydechla Anna pouze. Nedokázala si představit, jaký to bude mít dopad na její život.

„Duše Draca Malfoye je ještě čistá, musí taková i zůstat," odvětil Snape slovy, která mu řekl sám ředitel.

„A co vaše duše, profesore?! Na té vám nesejde?" zeptala se jej Anna stejně, jako se on tenkrát ptal Brumbála.

„Je méně důležitá," Snape pokrčil rameny a frustrovaně si sundal hábit ze zad.

Anna už chtěla odejít. Bylo jí Snapea líto. Bez ohledu na to, jak špatným učitelem byl, si tohle nezasloužil. Najednou se v ní vzedmula vlna nenávisti vůči Brumbálovi. Jak může toto po Snapeovi chtít?! Nebude to Brumbál, kdo bude čelit nadávkám a nedůvěře. Bude to ředitel její koleje, ke kterému teď pociťovala přílivovou vlnu sympatií.