JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Křiklanův vánoční večírek

V tu chvíli si Anna potěšeně uvědomila, že temnota v její duši trošku ustoupila. Byla tam, v Dracově náručí, a na ten krátký okamžik bylo všechno zase dobré.

Uběhly další mrazivé týdny. Škola čar a kouzel v Bradavicích byla každým dnem chmurnější. Na Annu již dopadal strach a nejistota. Nejistota z věcí, které se nezastavitelně blížily, a nikdo to nemohl změnit.

Černovláska seděla na tvrdé lavici ve Velké síni a stěhovala po talíři svou snídani. Bylo ráno dvacátého druhého prosince, tudíž začátek posledního dne před zimními prázdninami. Anně se domů tentokrát chtělo více než kdy jindy. Poslední dobou často posedávala ve společenské místnosti, zírala do plamenů a představovala si, jaký by byl její život, kdyby nikdy neopustila Kruval. Stále si namlouvala, že je jí v Bradavicích lépe, ale den ode dne tomu věřila méně.

Výuka skončila včera a tak všichni studenti konečně trochu pookřáli. Annu dnes čekal pouze Křiklanův vánoční večírek. Urychleně dojedla oběd a vydala se zpátky do společenské místnosti. Plánovala strávit den ve společnosti svých přátel a užívat si poslední chvíle před tím, než se jejich cesty na tři týdny rozdělí.

„Slečno Beketová?" ozval se za ní ledově hluboký hlas a černovlásčiny plány se rozplynuly jako pára nad hrncem. Pomalu se otočila a vzhlédla. Shlížel na ní člověk, kterého si dnes přála vidět ze všech nejméně. Severus Snape pozdvihl jedno obočí a ani se nehnul. Dívka se pomalu postavila a zadívala se svému profesorovi do onyxových očí, ve kterých viděla obvyklý chlad. Bylo tam ale také něco jiného, co Anna nedokázala s určitostí identifikovat. Byla to naléhavost.

„Dobré ráno, profesore," řekla odměřeně, skoro až znuděně. Snapeovy oči se trochu zaleskly.

„Pojďte hned se mnou," řekl nekompromisně a vykročil, aniž by nebohé černovlásce poskytl bližší informace. Anna se zoufale ohlédla za svými přáteli. Tracy natahovala krk, aby lépe viděla přes hlavy studentů, ale k ničemu to nebylo. Anna se svým profesorem už opustili Síň.

Beze slova šli několik minut, které by Anna mohla jednoduše srovnat s věčností. Přemýšlela, co po ní může Snape po takové době chtít. Od toho dne, kdy pustila Harryho Pottera do profesorovy mysli, spolu mezi čtyřma očima nemluvili... a Anně to nijak nechybělo.

Snape kráčel, aniž by jednou otočil hlavu a přesvědčil se, zda za ním Anna skutečně jde. Konečně se zastavil přede dveřmi jedné učebny a vešli dovnitř. Byla to učebna Obrany proti černé magii, ve které byl teď Snape jako doma. Když byla Anna uvnitř, mávnul hůlkou ke dveřím, v jejichž zámku luplo. Anně přeběhl mráz po zádech a nasucho polknula. Být zamčená v jedné místnosti s profesorem a mistrem nitrozpytu jí nepřišlo, jako výhodná pozice.

Severus Snape se usadil do křesla za katedrou a nezaobírajíc se jakýmikoliv slušnostmi šel rovnou k věci.

„Katie Bellová se probrala," řekl s ledovým klidem a upřeně sledoval Annin obličej. A to byl ten okamžik, kdy jeho studentka začala panikařit a on si to pouze potěšeně prohlížel. Snažila se skrýt veškeré emoce pod pokličku svého kamenného výrazu, ale dokázala to jen stěží. Byla tady možnost, že Snape ví, co s Dracem udělali. Černovláska si nedokázala představit, co by s nimi v takovém případě udělali. Znovu vystavěla ochranné zdi okolo své mysli a odměřeně promluvila.

„Nevím, o čem mluvíte," řekla jen a Snapeův úšklebek se o pár centimetrů protáhl.

„Ovšem vůbec nic si nepamatuje, naštěstí pro vás," řekl Severus Snape a překřížil ruce na hrudi stále pozorujíc Annu, která teď před ním stála jako solný sloup. Velmi dobře si uvědomovala svoje postavení a Severus to věděl, což mu dělalo ještě větší radost.