JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Vánoce v Bradavicích // část 2

Potichu se vyplížil z dívčí ložnice a zmizel ve tmě chodby. Anna v pokoji mezitím mělce oddychovala až po uši zahrabaná v huňaté dece. Už jí nebyla zima, ale pocit, jakoby do ní bodaly nože zatím nezmizel. Uniknout mu mohla jen v říši snů.

Probudila se o pár hodin později. Stále byl Štědrý den, akorát už musel být hluboký večer. Na nočním stolku vedle své hlavy našla celý tác jídla z oběda, ale ten, jehož teď toužila vidět víc než jídlo, tady nebyl.

S chutí se pustila do pozdního oběda. Podívala se na hodinky. Ukazovaly devět dvacet jedna, musely se zastavit v momentě, kdy spadla černovláska do vody. Jen, co na to pomyslela, jí po zádech projela zima. Nefunkční hodinky si sundala. Podle tmy venku Anna seznala, že už musí být večer. Odkopala proto přikrývku a vyrazila do Velké síně. Nechtěla zmeškat slavnostní večeři, na kterou se sice nešla najíst, poněvadž před ní spořádala obrovský tác jídla, ale chtěla jí alespoň přihlížet.

S oblékáním se černovlasá Ruska neobtěžovala a rovnou vyběhla na cestu. V tílku a teplácích, tak, jak byla v posteli. Kdo by jí teď taky za to mohl soudit? Do Velké síně vběhla tak akorát na čas. Albus Brumbál, ředitel školy, právě pronášel slavnostní řeč ke studentům.

"Tak a jsou tady opět Vánoce, svátky klidu a míru..." dál jej Anna neposlouchala. Takových řečí slyšela za život mraky. Raději se zaměřila na zmijozelský stůl, na jehož úplném konci seděl Draco. Jakmile černovlásku zpozoroval, gesty jí naznačil, že by tady neměla být a raději by měla ležet v posteli, ale Anna mu zpátky naznačila, že už je jí fajn.

"Měl jsem o tebe strach," řekl Draco polohlasem zatímco si Anna sedala přímo před něj.

"To budu brát jako kompliment..." řekla a dětinsky mrkla okem.

Síň byla vskutku nádherná. Na všech stromcích plály svíčky a z černé oblohy padal sníh, jenž zmizel dřív, než dopadl na studenty. Bylo to dechberoucí. Tohle Anna v Kruvalu nezažila. Tam se braly Vánoce lehkovážně a nikdo je vlastně moc neřešil.

Po skončení večeře, na které do sebe Anna natlačila pouze malinký dortík, se Anna i Draco bok po boku vydali zpátky do společenky. Když tam došli, blonďatý chlapec si odkašlal a postavil se tak, aby se Anně mohl koukat přímo do zelených očí.

"Víš, Anno, něco jsem ti koupil k Vánocům.. ještě před tím, než jsme se přestali bavit," řekl a pokrčil rameny. V jeho očích bylo vidět, že je z něčeho trochu nervózní.

"Cože-" řekla Anna pouze, ale to už se Draco otočil, namířil hůlku na místo, kde byly za stěnou chlapecké ložnice a pronesl formuli Accio. Po nějaké chvíli k němu doletěla středně veliká krabička tvaru krychle. Přistála mu v rukou. Užuž jí chtěl otevřít, ale pak se zarazil, otočil se k černovlásce a polohlasem pronesl: "Otoč se a zavři oči."

Anna se zatvářila poněkud pochybovačně, jelikož větu Otoč se a zavři oči znala pouze z přiblblých mudlovských romanťáků, a to se jí ani trochu nelíbilo. Každopádně věděla, že Draco Malfoy, čistokrevný kouzelník, se asi těžko kouká na romantické komedie, které vytvořili mudlové, takže se trhaně otočila a zavřela oči. Stála čelem k zrcadlu vysokému asi stejně jako ona, ale nekoukala se do něj, jelikož měla obě dlaně na očích. Zvuk, který za sebou zaslechla jí napověděl, že její společník pravděpodobně vyprázdnil krabičku, její obsah si nechal v ruce a onu krabičku položil na stolek.

Najednou ucítila Dracovy ruce na svém krku. Mírně se zachvěla, jelikož to nečekala. Draco však pouze chytil její pramen havraních vlasů a posunul jej na druhou stranu - nad pravé rameno. Při tom pohybu Annu zastudil jeho stříbrný rodový prsten na šíji. S veškerou něhou, kterou v sobě mladý Malfoy našel jí pak něco přehodil zepředu přes krk a vzadu zapnul. Anna si domyslela, že to musí být náhrdelník.