Nadané čarodějce Anně se stala nehoda, kvůli níž musí opustit kruvalský institut a přestoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Přestože se jí náhlá změna vůbec nelíbí, brzy si ve zmijozelské koleji nachází výborné přátele. Rovněž si získává důvě...
O chvíli později už padala unaveně do peřin a s převlékáním se ani neobtěžovala. No... alespoň jedno pozitivum jí dnešek přinesl. S lekcemi nitrobrany je nadobro konec!
Teplé paprsky zimního slunce si klestily cestu mezi stromy Zapovězeného lesa, až dopadly na jedno okno pokryté námrazou. Za tím oknem se nacházela zmijozelská dívčí ložnice, v níž spokojeně oddychovala jedna černovláska. Jakmile jí sluneční paprsky polechtaly na tváří, pomalu otevřela oči. Události z minulého večera si vybavovala pouze matně. Vzpomínala si na Snapeův křik a Harryho vyděšený pohled. Potom měla všechno jakoby v mlze.
Pomalu vstala z postele. Nohy měla jako z rosolu. Párkrát zamrkala, jelikož se jí před očima objevily hvězdičky. Kulhavě přešla do koupelny a podívala se na sebe do zrcadla. Její pokožka měla normální barvu, kruhy pod očima zmizely, rty byly už zase zdravě červené a Anna si uvědomila, že se cítí úplně zdravě. Provedla na sobě jednoduché diagnostické kouzlo, jež jí naučila matka, a shledala, že její tělesná teplota je zase v normě. Zaradovala se.
Potom se jí vybavilo, jak leží na gauči ve Snapeově kabinetě a pije nějaký lektvar. Uvědomila si, že jí ten lektvar nejspíš uzdravil. Jakmile Snapea potkám, musím mu poděkovat pomyslela si Anna, ale ihned to přehodnotila, protože si vzpomněla i na to, jak se Harry dostal profesorovi lektvarů do vzpomínek. Asi bude lepší, když se teď bude Snapeovi vyhýbat. A přesně to se černovláska chystala udělat.
Mohutně zívla a uvědomila si, jak je vlastně strašně unavená. Včera... tedy vlastně dneska... se vrátila z nitrobrany opravdu pozdě. Vjela si rukama do vlasů a ke svému zděšení si uvědomila, že jí na prstu nestudí prsten. Zděsila se. Je možné, abych ztratila vlastní rodový prsten? ptala se sama sebe zoufale, zatímco zvedala matraci a následně prolézala na čtyřech celý pokoj ve snaze ztracený šperk najít. Ten prsten pro ni a její rodinu mnoho znamenal. Nemohla jej ztratit. Prostě nemohla. Potom, co prsten ještě notnou chvíli bezúspěšně hledala, se zase narovnala a sama sobě přikázala, že jej najde až něco sní, protože hlady doslova umírala. Bleskově se tedy převlékla a vydala se do společenské místnosti.
Draco seděl u krbu a četl si nějakou knihu. Když Annu zpozoroval, knihu zavřel a odložil na mrňavý konferenční stolek.
„Vypadáš dobře," zhodnotil její zjev, „zdravě."
„Protože zdravá jsem," odvětila Anna vesela, vzala Malfoye za rameno a vydala se i s ním na snídani.
„Ale..." chtěl Draco prostestovat, ale Anna jej předběhla s vysvětlením.
„Včera se mi přitížilo a tak jsem si raději opravdu zašla za madame Pomfreyovou, ta do mě nalila nějaký lektvar a tady jsem," řekla zvesela a při slovech tady jsem ukázala rukou na sebe.
Draco si ji změřil podezřívavým pohledem, ale nic neříkal. Anna nevěděla, proč mu neřekla pravdu, ale rozhodla se nerozšiřovat, že pomáhala Snapeovi s výukou nitrobrany. Koneckonců... s nitrobranou byl konec a Anna se domnívala, že už nemusí se Snapem vůbec nic podnikat. To se ale šeredně spletla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
