JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Střelcův příběh

Věděla, že není cesty zpět. Její srdce bylo znovu zlomené. 

Bylo svěží ráno 30. června 1997. Černovlasá čarodějka seděla rozvalená na jednom gauči ve společenské místnosti. Husté vlasy měla sepnuté do halabala culíku a u nohou jí ležel sbalený školní kufr. Levou ruku měla pohodlně opřenou o opěradlo a nepřítomně si pohrávala s paprskem světla, který pronikal do ponuré místnosti.

Její nejlepší přítelkyně ležela s hlavou složenou na Annině rameni. Ani jedna z dívek toho v noci moc nenaspala... Pověsti se školou rychle rozšířily a každý obraz, duch či student už věděl, že je ředitel po smrti.

Buch! Buch! Buch!

Na schodech z chlapeckých ložnic se konečně objevil Blaise Zabini. S hlasitým funěním tahal dolů obrovský cestovní kufr, který s každým zdolaným schodem bouchnul o ten další.

„Potřebuju vaši pomoc, mé dívky," mrkl na ně přívětivě, když se konečně dostal dolů a svůj kufr přidal k ostatním.

„Na nádraží se pro mě zastaví má matka a já pro ni opravdu nutně potřebuji vypadat k světu," řekl bez okolků a začal něco tahat z kufru. Anna zpozorněla a trochu se narovnala, což mělo za důsledek Tracyino nesouhlasné zavrčení. Blaise o své matce téměř nemluvil a když už, tak velmi vyhýbavě.

„Takže kterou košili?" zeptal se zvesela a na stolek před Annu hodil asi pět kusů košil. Černovláska na něj pouze vyjeveně hleděla. Vypadalo to, jakoby se všudypřítomná frustrace a špatná nálada Blaisovi Zabinimu úplně vyhnula. Stál tady, pln optimismu a elánu, a očekával Annino doporučení.

„Tu... tu bílou," vykoktala dívka a ukázala na bělostnou košili úplně nahoře hromádky.

„Tuhle ne, ta je moc bílá!" rozhodl Blaise po chvilce uvažování a kus oblečení hodil dozadu do kufru.

„Tak tu černou?" zeptala se Daphne ostýchavě a vytáhla z hromady jeden věšák.

„Ne, ne, ne. Ta je zase moc vybledlá," kroutil jejich kamarád nesouhlasně hlavou a s černou košilí provedl to samé, co s její předchůdkyní.

„Tu vínovou?" navrhla Pansy zatímco si Blaise ironicky měřila pohledem.

„Ta je zmačkaná!" vyhrkl zoufale a taktéž košili hodil do kufru.

„No tak tu kostkovanou!" zkusila to Daphne ještě jednou, moc možností jim už nezbývalo.

„Ta vypadá podlézavě!" chlapec nesouhlasně nakrčil čelo.

„Běž nahej!" zavrčela rozespalá brunetka, kterou Zabiniho reptání dokonale probralo. Zvedla se z Annina ramene a pomalu sundala nohy z pohovky. Zlostně se na Blaise zadívala.

„Ou, Tracy, dobré ráno," pozdravil ji Blaise bodře, zatímco se ještě jednou hrabal v kufru hledajíc další košile.

„Zkus tuhle!" Tracy teď stála vedle něj a podávala mu vínovou košili, o které předtím řekl, že je zmačkaná.

„Dík, Tracy, vezmu si ji," zazubil se chlapec na svou kamarádku, zatímco už zase padala na pohovku. Blaise si mezitím navlékl košili a byl se sebou velmi spokojený. Pansy protočila oči.

„Je stejná jako ostatní, Blaisi! Nemusíš tady svým halekáním vzbudit půlku sklepení!" vztekal se Theo, který se taktéž zvedal z pozice odpočinku na jednom gauči v rohu.

„Můžeme jít?" zeptala se Daphne rychle. Všichni přítomní souhlasně přikývli. Tracy se vydatně protáhla a celá skupina se začala šourat na nádraží.