JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

ŠESTÝ ROČNÍK

„Otče!!" vykřikla černovláska a rozběhla se k němu.

Černovláska několikrát zamrkala, aby její oči přestaly vidět rozmazaně. Zkontrolovala čas na budíku. Bylo osm hodin ráno. Důkladně se protáhla v bělostných peřinách a vyhlédla ven z okna, které se nacházelo hned vedle její postele. Slunce zalévalo zahradu Vily Beketů a byl slyšet zpěv ptáků kolem ní poletujících. Bylo prvního září. Prázdniny doopravdy utekly jako voda, ale Anně Beketové to vadilo jen pramálo. Těšila se, že už za pár hodin zase uvidí všechny své přátele. A kromě nich i jeho. Draca Malfoye. Celé prázdniny se bála dne, kdy mu bude muset znovu pohlédnout do očí. A ten den zrovna nastal. Její pobyt na Malfoy manor opravdu změnil mnohé. Odmítla Draca. Podruhé. Věděla, že udělala správnou věc. Nebyla si jistá svými city k němu a tušila, že Draco je hluboko uvnitř dobrý člověk, za kterého se ona sama nepovažovala. Nevěřila, že by spolu mohli být šťastní. Kromě toho jí na tom plese neskutečně naštval a ublížil. Zkrátka se jí zhnusil.

Z přemýšlení Annu vytrhlo až zaskřípání dveří.

„Dobré ráno," hladký hlas pana Beketa se rozlehl místností. Stál mezi dveřmi, opřený o futra ve svém obvyklém šedém obleku a mimoděk si pohrával s kapesními hodinkami. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem levé ruky držel cigaretu, kterou si co chvíli přiložil k ústům a vyfoukl obláček šedého kouře. „Vidím, že sis uklidila," řekl obdivně a přejel prstem po ebenovém nábytku. Následně si přidržel onen prst před očima, aby zhodnotil, jaká vrstva prachu na něm byla. Nebyl tam žáden.

„Dobré ráno, tati," řekla Anna a na svého otce se srdečně usmála. Už nevypadal tak unaveně, jako toho dne, co Anna přijela. Jakoby na něj měla její přítomnost v domě dobrý vliv a Pavel Beket jakoby rozkvetl. Miloval svou dceru nadevše a bylo-li by to nutné, neváhal by pro ni všechno obětovat.

Černovláska se zvedla z postele a otevřela okno, aby se její pokoj naplnil voňavým ranním vzduchem. Pak se jala do ustýlání. Otec ji mezitím nepřestal sledovat.

„Po snídani si dobal věci a já tě doprovodím na nádraží," řekl s úsměvem a sledoval, jak se Anna nadšeně otočila jeho směrem.

„Doprovodíš mne? Vážně? Já... myslela jsem, že máš práci,"

„Mám, ale co bych pro tebe neudělal," řekl Annin otec rádoby ironicky a zasmál se. Potom opustil pokoj a nechal Annu se převléknout.

Na snídani se Anna příliš nezdržela, jelikož nestíhala. Rozhodla se proto, že se nají ve vlaku, pokud bude mít příležitost.

Anna mlčky seděla v jídelně s kruhovitým stolem a žvýkala chléb se sýrem. U toho šilhala očima po stránkách ranních novin. Byl to ruský kouzelnický tisk, něco jako Denní věštec, akorát v ruštině. Anna neměla Denního věštce ráda. Byl dle jejího názoru příliš zkorumpovaný na to, aby psal pravdu.

„Další vraždy v Británii, už jsem to četla," ozval se hlas Valerie Beketové a Annina matka sešla v tmavém hedvábném županu točité schody do jídelny.

„Je to hrozné, co se tam děje," řekla Anna a kývla matce na pozdrav.

Říká se, že ruské ženy jsou nejkrásnější na světě. Valerie Beketová byla živý důkaz tohoto tvrzení. Byla to velmi vysoká, štíhlá žena, ovšem svou výškou stále nestačila na svého manžela. Měla dlouhé vlnité havraní vlasy stejně jako její dcera, hubený krk a vystouplé lícní kosti. Milovala módu a drahou kosmetiku. Pracovala na vysokém postu na ruském Ministerstvu kouzel a neměla moc smysl pro humor. S Anniným otcem byli v podstatě naprosté protiklady. Veškerý čas, co měla, věnovala práci. Rodina byla pro ni přežitek, luxus, který si tak těžce pracující žena nemohla dovolit. I přes to svou rodinu ale milovala. Byla přísná a neoblomná, ale i přes to velice zajímavá. K Anně se chovala převážně chladně. Černovláska se domnívala, že jí její matka nikdy neodpustila to, co se stalo Rianovi.