JEDINÁ Z KRUVALU ━━ ❨ draco malfoy. ❩ ✓

Návštěva Prasinek s nečekaným koncem

Bylo dvacátého druhého prosince, začátek prázdnin. Tracy, Daphne, Pansy a Blaise celé dopoledne nosili svá zavazadla do společenské místnosti, kde si je měli převzít domácí skřítkové a Anna s Dracem jim sem-tam s něčím pomohli. Jakmile byly všechny čtyři kufry, dvě příruční taštičky a jeden batoh dole, objevili se dva skřítkové a s úsměvy na tvářičkách se lusknutím přemístili i se zavazadly do vlaku.

"Pojďte už, vlak jede za půl hodiny!" popoháněla všechny Pansy. Čtyři dívky tedy vyklusaly schody do jejich ložnice a teple se oblékly do toho nečasu venku. Byl výjimečně ledový prosincový den. Teploměry ukazovaly něco okolo deseti stupni pod nulou.

Anna se rozhodla opět obléct mudlovsky. Věděla, jak se na ní kvůli tomu ostatní zmijozeláci koukají, ale stála si za názorem, že je mudlovské oblečení pěknější a lépe sedí. Věděla, že to trochu vadí dokonce i Dracovi, ten jí to ale nikdy neřekl, protože jí nechtěl urazit. Pro dnešek Anna zvolila černé legíny, černý rolák a béžový kabát až ke kolenům. Kolem krku si omotala tmavě hnědou šálu a na ruce nasadila černé rukavice s ustřiženými prsty, jak je měla ráda. Spěšně zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a spolu se svými kamarádkami se vydaly za klukama, kteří nejspíš čekali ve společence.

"Byly jste nahoře dvacet minut, abyste stále vypadaly stejně?" pronesl nahořkle Blaise, ale vzápětí se usmál. Anna se automaticky postavila po Dracově pravici, za což jí Pansy zpražila nepěkným pohledem, jelikož se na to místo předtím sama hrnula. Pravdou ale bylo, že Pansyina záliba v Dracovi pomalu hasla. Zmijozelem kolovaly fámy, že se jí teď líbí jistý Charles Aaronson ze sedmého ročníku, proto Anna s Pansy vycházely zdaleka nejlépe za několik měsíců.

Čtveřice dívek a dva chlapci se pak všichni spolu vydali dolů k nádraží.

"Blaisi! Naval!" křičela Tracy, když jí její spolužák zničehonic strhnul čepku z hlavy a začal s ní utíkat. Pak ti dva začali koulovat a netrvalo dlouho a připojily se k nim i Pansy s Daphne. Anna však zůstala vzadu a pouze se smála. Draco se ani nesmál. Vypadal, jakoby ho něco trápilo. Anna se neodvažovala ptát, co to bylo, poněvadž se bála, že by jí mladý Malfoy nějak odbyl nebo se na ni naštval.

"Přestaňte! Takto na to nádraží nikdy nedojdeme!" křičela Anna, ale zárověň se smála. Koulující se čtveřice jí kupodivu poslechla, všichni vstali, otřepali ze sebe sníh a pokojně šli dál.

O chvíli později už stáli všichni pospolu na nádraží. Z červené lokomotivy stoupala pára a všudypřítomní studenti se buďto loučili, nebo spolu nasedali do vlaku. Všude panovala spokojená atmosféra, jelikož se bradavičtí studenti vraceli domů a bylo na nich vidět, že už se docela těší.

"Nesnáším loučení," pípla tiše Daphne, když se všichni postavili do kroužku, aby se mohli rozloučit. Dokonce i temperamentní Tracy teď byla nezvykle tichá a bledá. Ticho, které mezi šesticí zmijozelských žáků panovala ukončila až Pansy: "Přeju ti krásné prázniny, Anno... Charlie! Počkej na mě!" Annina černovlasá spolubydlící zničehonic zmerčila vysokého blonďáka ze sedmého ročníku a v ten moment zapomněla, že někdo jako Anna Beketová existuje. Nevěnovala jediný pohled Dracovi, místo toho se prosmýkla kolem svých přátel a uháněla za oním blonďákem, který jí džentlmensky podržel dveře a hned za ní sám zmizel v útrobách vlaku.

"Budu o tobě vyprávět našim!" vyhrkla Tracy zatímco Annu objímala a líbala na tváře.

"Neloučíme se přece na dlouho," mrkla Anna na svoji kamarádku.

"To ano, ale budeš mi moc chybět..." Když se přítelkyně odtáhla, mohla Anna spozorovat její lesknoucí se oči.

"Ty mně taky, Tracy"