Over Again

XI.

XI. 

POHLED MARCA:

S několika myšlenkami ohledně práce otvírám příjezdovou bránu. Z pootevřeného okna slyším dívčí smích, a pak zahlédnu její obrys. Je tak uvolněná, směje se, povídá si s Kriss. Nikdy jsem ji takhle neviděl, ale vím, že ode dneška ji tahle chci vídat pořád. U mě doma s dětmi. 

Jenom co cvakly dveře, všechen hluk ustal. Dům se ponořil do hrobového ticha a já si povzdechl. Je to kvůli mně. Cítí se nejistá, bojí se mě. Šel jsem do kuchyně, seděly u jídelního stolu a obě na mě upíraly oči. 

,,Eh, čau," kývla mi na pozdrav Kriss. 

,,Ahojte," odvětil jsem. Zoe pípla tiché ahoj, víc ani nemohla, přiřítila se k mně totiž Aimee a za ní v závěsu Tobi. 

,,Ahoj strejdo!" natáhla ručky směrem k mému pasu, abych ji objal. Nejistě jsem mrkl po Zoe, vím, že se jí nelíbí, když se dětí dotýkám. Teď však měla neutrální výraz, odhodlal jsem se tedy, podřepl si a Aimee objal. 

,,Ahoj," proběhl kolem mě Tobi. Zdálo se mi to, nebo se pousmál? Že by pokrok? Ano, i když to nebylo jisté, udělalo mi to radost. Zrak mi spadl zase na ty dvě. Pokukovaly po sobě, jakoby se snažily o nějakou oční mluvu. 

,,Tak já už teda půjdu," zvedla se Kriss, přičemž vrhla po Zoe nepěkný pohled. 

,,Jo a ukaž mi ten kočárek, prosím tě," plácla se do čela vzápětí. Kočárek? 

,,Uhm, jo, mám to otevřené na počítači, tak pro to zajdu," špitla Zoe, sklopila hlavu a když kolem mě procházela, vypadala, že chce splynout se zdí. 

,,Kriss, že nám pomůžeš s tím dárkem?" vyšplhala se Aimee na židli. 

,,Dárek?" vložil jsem se do rozhovoru. 

,,Mamka bude mít narozeniny," uculila se Aims. 

,,Bude mít narozeniny?" zasmál jsem se i já. Jiné děti by v jejich věku řešily hračky...

,,Jo, na začátku září," uchechtla se Kriss. Zapřemýšlel jsem. A něco se mi v hlavě zrodilo. 

,,A co kdybychom jí ten dárek vybrali spolu?"  zatvářil jsem se tajemně. Kriss mě pobaveně sledovala, zatímco ti dva dumali nad mým návrhem. 

,,Tak jo," téměř na stejno přitakali a odběhli zase pryč. Zakroutil jsem na nimi hlavou. 

,,Hele, normálně bych to neříkala, ale ty seš boháč a Zoe si to zaslouží, takže..." promluvila Kriss, avšak větu nechala vyznít do ztracena. Zasmál jsem se. Pobavila mě, většina lidí se mnou takhle narovinu nejedná. 

,,No? O co jde?" opřel jsem se zády o linku a založil si ruce na prsou. 

,,Zoe zbožňuje toho černovlasýho zpěváka, toho blba, víš ne?" poukazovala prstem všude možně, asi jí to mělo pomoci, aby si vzpomněla. Bylo to až komické. 

,,Jasně, úplně. Zpěvák, černovlasý, blb. Nejsem to já?" šklebil jsem se. 

,,Hahaha. Tak tohle přeskočíme. Týden po jejich narozeninách bude mít koncert v Londýně," vyhrkla. 

,,A?" nadzvedl jsem obočí. 

,,A? Ten koncert je do jediného místa vyprodaný," koukala na mě, jak kdybych byl úplně mimo. 

,,Asi pořád nechápu?" 

,,Bude to chtít vysolit víc peněz než za normální lístek, Einstaine," kroutila hlavou. Poté se zvedla a měla se k odchodu.