Over Again

XXXV.

XXXV.

POHLED ZOE:

,,Co se tak usmíváš?" zeptám se Marca. Sedíme v letištní hale a máme zhruba dvacet minut do nástupu do letadla. Marco se usmívá do mobilu a i když mi do toho nic není, nedalo mi to a musela jsem se jej zeptat. 

,,Jestli to teda není tajné," dodala jsem vzápětí s mírným úšklebkem. Dovolená utekla rychle, nastal návrat do reality. Děti musí zpátky do školky, Marco do práce a mě čeká pohovor. Podle něj se uvidí, co dál. Každičký den minulého týdne jsem si užila do posledního detailu. Aimee i Tobi byli hodní, Marco se choval pozorně, nijak na mě netlačil a já cítím, že si k němu začínám nacházet cestu. Od toho prvního polibku na pláži jsme se dohodli, že na nic spěchat nebudeme, on řekl, že to nechá na mně a na mých pocitech. Počká.

,,Není to tajné, ale nevím, jestli se nebudeš zlobit, až ti to řeknu," chechtal se. Ohlédla jsem se po dětech, které pospávali na lavičce vedle. Měla bych se zlobit? Jak na tohle mám sakra zareagovat?

,,Aha," špitla jsem potichu. 

,,Koukej," šklebil se mé odpovědi a nastrkoval mi před nos jeho telefon s nějakou otevřenou konverzací.

,,Nebudu si číst tvoje zprávy, Marco," jemně jsem mu odstrčila ruku. Přišlo mi to nevhodné. Na nic takového jsem nikdy zvyklá nebyla, ani s Kriss jsme si vzájemně zprávy neukazovaly a to jsme bůhví jaké kamarádky. 

,,Ukazuju ti je, takže si je klidně přečti, na," znovu mi cpal mobil do ruky a smál se na celé kolo. 

,,Ne, je to neslušné," trvala jsem si na svém. 

,,Bože Zoe, jednou mě ten tvůj styl chování zabije. Tak já ti to přečtu sám," zazubil se a znova si pohodlně sedl. Chtěla jsem mu něco namítnout, ale ani jsem se nedostala ke slovo. 

,,Uživatel já odeslal fotografii. Uživatel já napsal, tak už se vracíme domů. Uživatel maminka a dvě srdíčka odpověděl, nemůžu se dočkat, až se potkáme, všichni dohromady. Uživatel já napsal, dej tomu čas. Uživatel maminka a dvě srdíčka odpověděl, samozřejmě, vím to, Zoe vypadá moc sympaticky, určitě je to skvělá holka, už jenom z fotek jde vidět, že má dostatek rozumu, moc se na ni i na děti těším. Uživatel já napsal-"

,,Stop," skočila jsem mu do toho jeho blekotání. Zaprvé jsem se v tom začínala ztrácet, zadruhé jsem nepobírala skutečnost, že si o mně a dětech píše s jeho mamkou. 

,,Dočteš si to sama?" smál se. 

,,Ne. Ale ukaž mi tu fotku," odvětila jsem. 

,,Takže si to přece jen přečteš," mumlal. 

,,Nepřečtu, chci jen vidět tu fotku," naklonila jsem hlavu na stranu. 

,,Chceš vidět fotku pláže a hotelu, kde jsme bydleli?" významně mrkl. 

,,Poslal jsi tvojí mamce fotku pláže?" zopakovala jsem udiveně. Nechápu, co jsem si myslela, něco ve mně tajně doufalo, že jí třeba poslal fotku mě a ona zareagovala tak hezkými slovy. Ani nevím proč, možná jsem jen hloupá a naivní. 

,,A cos myslela? Že jsem jí poslal fotku tebe?" natočil se mým směrem s divným úšklebkem. Zrudla jsem. V rychlosti jsem koktala zápornou odpověď a on se začal řehtat přes celé letiště. 

,,Jistěže jsem jí poslal tvoji fotku. Přece nebudu posílat fotku pláže, koukej," přišoupl se ke mně blíž, jednu ruku mi přehodil kolem ramen a mobil dal tak, abych na něj velmi dobře viděla. 

,,Marco," zaskučela jsem, jen co jsem se podívala na tu fotku. 

,,Co je, vždyť je to roztomilé," odvětil.