Over Again

XXX.

XXX.

POHLED MARCA: 

Stojíme v letištní hale, všude kolem se ozývají hlasy z reproduktorů hlásající poslední možnosti pro nástupy do letadel. Lidé šílí, zmatkují, nevědí kam dříve skočit. To se o nás říct nedá. Zavazadla máme již odbavené a zbývá dobrá půl hodinka jako rezerva. Winstna jsem odvezl k rodičům, což je docela dlouhý příběh. Jeli jsme rovnou po cestě, tudíž přímo sem. Jakmile jsme se zjevili před mým rodným domem, Zoe odmítala vystoupit z auta. A já se jí ani nedivím. Nenutil jsem ji ani děti, samozřejmě. Popravdě jsem ani nečekal, že by chtěla jít se mnou dál. Možná mě to v hloubi duše mrzelo, ale vím, že času máme dost. To, že já znám jejího tátu je čistě o náhodně a taky jsou to úplně jiné okolnosti. On neví o ničem, má rodina o všem. Čehož si je Zoe vědoma...

,,Marcu," bouchne mě do ramene jemná, hubená ručka. Šokovaně pohlédnu na Zoe, netváří se moc nadšeně. Jak dlouho na mě už asi mluví?

,,Co se děje?" zatřepal jsem hlavou. 

,,Děti na tebe volají," pokrčila rameny. A jo, vlastně. Ještě jsem si vůbec nezvykl... Říkají mi tati, ale já vůl to ve svých myšlenkách přivlastňoval nějakému cizímu dítěti kolem. Je to zvláštní... Když z nich včera ta slova vyšla poprvé, nevěřil jsem. Od té doby už od nich neslyším nic jiného. Přeji si jen, abych je nezklamal. 

,,Aha," špitl jsem, ,,Copak prcci?" usmál jsem se na ně. Zubili se na mě, zato Zoe nadšeně nevypadala. 

,,Můžeme si jít dát čokoládu z automatu?" koukala na mě psíma očima Aimee. Bez váhání jsem jim to dovolil, myslel jsem, že je to dobře, ale jakmile se ke mně dostalo zoufalé povzdechnutí Zoe, jež se nejspíše snažila udržet v duchu, zarazil jsem se. 

,,Je něco špatně?" otočil jsem se k ní. 

,,Ne.. jenom... to je vlastně, jedno, neřeš to," zamumlala. 

,,No to teda ne, co jenom?" nenechal jsem to být. Nehodlal jsem to nechat být. 

,,Nic.. já chápu, že je chceš vychovávat taky, jsem za to ráda, staráš se, zajímají tě, ale... když já jim něco odepřu, nemůžeš jim to dovolit ty. To pak nemá smysl, zvyknou si na to, začnou být rozmazlení... Je to prostě o domluvě a-"

,,Máš pravdu, je to o domluvě. Omlouvám se, jen... je to pro mě nové, snažím se. A... ty jsi jim tu čokoládu zakázala?" podivil jsem se. 

,,Ano, oběma bývá v autě i autobuse zle, nechci riskovat letadlo. Řekla jsem, že si ji mohou dát potom," svěsila ramena.

,,Promiň, neposlouchal jsem tě, byl jsem trochu mimo. Promluvíme si o tom večer, co ty na to? Probereme to, domluvíme se, hm? Já se opravdu snažím Zoe, dělám, co můžu, ale asi mi to nejde..." koukl jsem jí do očí.

,,Marco, tahle jsem to nemyslela. Jsi skvělý, jen... jen musíme vychytat ty mouchy. Máš pravdu, řekneme si to večer," přikývla. Její lichotka mě potěšila, moc. 

,,Tak jo... Jinak všechno v pohodě? Zdáš se taková skleslá," pousmál jsem se na ni.

,,Všechno je fajn, ale asi se za chvíli zblázním... Nikdy jsem neletěla letadlem," přiznala a celá se oklepala. Uchechtl jsem se.  

,,Zvládneš to, uvidíš. Je to skvělý pocit, věř mi. A Krétu si taky zamiluješ. Jeden z nejhezčích ostrovů, co jsem navštívil," ujišťoval jsem ji.

,,Pořád nevěřím, že nás tam bereš. Zdá se to jako sen," kroutila hlavou.

,,No, tak není. Je načase si užívat, dělat si vzpomínky! Na poslední dva dny bych vás chtěl vzít ještě lodí, na výlet do Athén, tam zůstat a zpátky letět odtud, co ty na to?" opatrně jsem ji pohladil po rameni. 

,,Že jsi strašně hodný, neskutečně si toho vážím," polkla.  

,,Zasloužíš si to. Hele, špunti už jdou," poukázal jsem kousek před nás. 

,,Jo a ta čokoláda je rozlitá zase všude," brblala. 

****

,,Zoe? Víš o tom, že i ty děti jsou více v klidu než ty?" neodpustil jsem si jedno malinký rýpnutí. Její oči se z okýnka přemístily na mě, no, ten pohled říkal vše. Mám být potichu. 

,,Proč ses teda cpala k tomu okýnku, když jsi tak vyděšená?" smál jsem se jí nyní už naplno. Za chvíli jsme měli přistávat a ona se za celou dobu letu nepřestala klepat. 

,,Bavíš se dobře?" ohradila se pro mně naštvaně. 

,,Hm," broukl jsem a zadržoval další nával smíchu. 

,,Víš co, radši mi řekni, za jak dlouho tam budeme?" založila si ruce na prsou. 

,,Za deset minut přistáváme, krásko. Pak ještě hodinka cesty z letiště k hotelu a jsme tam. Dnes toho už hold moc nestihneme," pousmál jsem se. Nic mi nepřišlo divného, až na její výraz. Pak jsem si uvědomil, že jsem ji oslovil krásko. Fakt někdy nepřemýšlím. 

,,Eh, promiň Zoe, vylítlo mi to, nechtěl jsem-" začal jsem dávat dohromady jednu omluvu za druhou, hlavně ať není naštvaná nebo rozhozená. To bych nechtěl. 

,,To je... To je v pohodě, jen mě to překvapilo," skočila mi do řeči a následně sklopila pohled do klína. Ten náznak úsměvu tam ale byl!

,,Měli bychom je už probudit, ať se trochu proberou," přešel jsem to tedy jakoby nic a koukl na dvě klubíčka vedle sebe. Aimee i Tobi spokojeně spinkali. 

****

,,Je to hotové, naše kufry vybalené," zazubil jsem se, když jsem vycházel z naší ložnice v hotelovém pokoji. Zastavila mě však Zoe s prstem na rtech. 

,,Už spí," objasnila. Chápavě jsem přikývl. Náš pokoj je obyčejný. Jedna větší místnost s dvěma postelemi, kuchyňka, no spíš vařič a skříňka, koupelna a potom jedna ložnice. Prostě pokoj pro čtyři.

,,Říkáš, že už spí?" spiklenecky jsem na ni zamrkal. 

,,Huh, no, spí," nechápavě se na mě dívala. 

,,Půjdeš se mnou ven? Prosím?" na vyslovení téhle otázky jsem si dával extra záležet. Moc mi na tom záleželo. 

,,Jako nechat je tady samotné?" vykulila oči. Překvapilo mě to, myslel jsem, že hned odmítne, ale její první dotaz byl o dětech... Uvažovala o tom v té své rozkošné hlavince?

,,Napíšeme jim vzkaz a dáme jim mobil?" zazubil jsem se a nahodil nevinný kukuč. 

,,Jsou ve školce, čtení jim zrovna dvakrát nejde, ty génie," uchechtla se. 

,,To je pravda, ale za chvilinku bychom byli zpátky, s mobilem si poradí, nechám jim zde svůj a opravdu to nezabere moc času. Jen ti chci něco ukázat," přemlouval jsem ji. Nechtěl jsem na no tlačit, ale kdyby to přijala, skákal bych metry do vzduchu. 

,,Už jsi tu někdy byl? Vím, že na ostrově ano, ale i tohle město?" podivila se. 

,,Neokecávej to, Zoe. Tak co? Půjdeš?" usmál jsem se a natáhl k ní ruku. 

Tak jsem to stihla! Za zpětnou vazbu a hlasy budu moc ráda!♥