Over Again

XLII.

XLII. 

POHLED MARCA: 

Probudil jsem se do nového dne s neobvyklým úsměvem na tváři. Očko mi padlo na druhou polovinu postele, kde ležela rozvalená Zoe zahrabaná v dece s polštářem na hlavě. Musel jsem se nad ní pousmát. Je neskutečné, jak ten čas letí. Nastěhovala se ke mně, když dětem pomalu končily prázdniny. A nyní? Zrovna včera jim začaly a dům sdílíme společně. Je náš. Konec školky a příští rok nástup do první třídy. Spali u mojí mamky, takže jsme se Zoe měli dům jen a jen pro sebe. Také se to trošku zvrhlo. Byla to dlouhá noc, překonali jsme hranice, hlavně Zoe teda, no a myslím, že to mezi námi začne nabírat obrátky. 

S myšlenkou, že ji překvapím a udělám snídani jsem vylezl z postele. Odhrnula se jí peřina, měla na sobě jen mé triko a při vzpomínce, jak si ho nad ránem po dlouhém milování vydupala, jsem se v duchu usmíval jak blázen. Celkově... Tahle noc změnila vše. 

Záhadným způsobem jsem se ocitl nad ní. Culili jsme se, ona se nevinně hryzala do rtu a nemám tušení, jestli si to uvědomovala, ale nehorázně mě provokovala. Kalhoty mi začínaly být menší. Polibek za polibkem, naše jazyky sváděly bitvu a vše začínalo být náruživější. Jak se tohle mohlo vyklubat z obyčejného povídání si? 
Ruka mi samovolně sjela na její bok. Triko se jí vyhrnulo nahoru. Za chvíli už byla, stejně jako já, bez oblečení jen ve spodním prádle. Oběma nám začalo docházet, kam to všechno směřuje. Věnoval jsem jí jeden dlouhý pohled. Pochopila. 

,,Bojím se," špitla. 

,,Přestaneme, ano? Není kam spěchat," snažil jsem se ze sebe vysoukat co nejrozumnější odpověď pro tuhle situaci. Váhala, nespouštěla ze mě pohled. 

,,Ne to ne.. Chci pokračovat! Jen... Bojím se."

,,Já taky. Toho, že bych ti mohl ublížit a to nechci, budu opatrný, půjdeme na to pomalu," věnoval jsem jí pusu na čelo. Prý je to důkaz lásky...

Byla to dlouhá, užitá noc, kdy se mi odevzdala úplně celá a já jen doufal, že jsem udělal vše pro to, aby se cítila výjimečná, milovaná...

Následně na to mi z postele utíkala zamotaná v peřině a na dotaz, co dělá, mi odpověděla, že si chce oblíknout tričko. Rozhodilo mě to, uklidňoval jsem ji, že jej nepotřebuje, že je všechno v pořádku, ale nedala si říct. Až když mi s červenými tvářemi povídala její důvody, jsem se v duchu smál její stydlivosti a vše mi došlo. 

Tak jak jsem ji chtěl překvapit, překvapila ona mě. Objevila se mi za zády v kuchyni a přála mi dobré ráno. Nahlížela mi přes rameno, co to vyvádím a já se v tu chvíli proklínal, že jsem vymyslel jen pouhé vajíčka, ona by jistě zazářila víc. Proběhla pusa na na dobré ráno a pak se opřela o linku a se zvednutými koutky mě pozorovala. 

,,Miluji tě," šeptla. Dvě slova, tyto dvě slova a já tu snídani spálil. Úplně jsem zatuhl, nemohl se pohnout. Běhalo mi to v hlavě pořád dokola. 

,,Cože?" zakuckal jsem se. 

,,Miluju tě," zopakovala už o něco hlasitěji. Pořád jsem na ni jen zíral, ale s úsměvem. S debilním úsměvem...

,,Včera jsi mi to taky řekl. Jestli si teda pamatuješ," lehce znervózněla. 

,,Jistěže pamatuju, jsem moc rád, že to cítíš stejně. Dám ti všechno na světě, slibuji," vtáhl jsem si ji do obětí, pusinkoval ji na vlasech. Jsem ten nejšťastnější chlap ve vesmíru. 

,,Miluju tě,"

,,Miluju tě," zopakovala.

Najedli jsme se a ruku v ruce šli do kina. Jako zamilovaný pár, co se vrátil do let puberťkáka...

Hodně krátká a no... Můžu to říct? Poslední... Čeká nás ještě Epilog a s tímto příběhem se definitivně rozloučíme... 

Ano, je to tak. I když jsem takový konec nechtěla, přesto nastal. Je to poměrně otevřený konec a mě vždycky lákalo napsat pokračovaní z pohledu dětí, tak kdo ví, co přijde. Abych byla upřímná, tenhle celý příběh jsem si zamilovala, ale ke konci jsem se už spíše nutila psát další kapitoly, než aby to bylo z radosti, takže i proto jsem přistoupila na tohle řešení. Svou tvorbu budu rozvíjet dál, píši si již nový příběh, ale nevím proč se stalo to, co se mi stalo u tohohle příběhu. Každopádně... Více zajímavostí vám napíši u epilogu a doslovu, který vyjde co nejdříve, předpokládám že v sobotu. Bohužel jsem začala chodit na brigádu a nemám moc času:(

Máte nějaké otázky na konec? :D 
Já jenom doufám, že jsem vás tímhle moc nezklamala...

A jak na to tak koukám a přemýšlím... Absolutně s tím nejsem spokojená, takže se k tomu za nějakou dobu vrátím a minimálně ten konec opravím... A pokud jsem vás nějak zaujala, budu ráda, když mě podpoříte sledováním, aby vám neunikla žádná novinka a také se třeba můžete vyjádřit ve zprávách na profilu, jak se vám moje tvorba líbí...♥