Over Again

XXXVII.

XXXVII.

POHLED ZOE:

Dny utíkaly jako voda, člověk se ani nenadál a ono už od naší dovolené uběhly skoro dva týdny. Děti jsou již po Vánocích a Novém roce zase ve školce. O Krétě básnily jakou dobu po návratu, no a já jsem se jim vlastně nemohla ani divit. Byla to jejich první dovolená, úžasná dovolená. Marco měl do detailu naplánovaný každičký den a řekla bych, že jediné co se mu vymklo s rukou, bylo mé seznámení s jeho rodinou, jelikož jsme oba věděli, že ještě nechci. Nebyla to však jeho chyba, pouze souhra náhod. Avšak, nelituji. Jeho maminka se Sandrou jsou úžasné. Stačila hodinka na to, abych si je oblíbila. Jeho tatínek vypadal také sympaticky, s tím jsem ale neprohodila tolik slov. Jedinou otázkou bylo, zda i oni ze mě mají tak dobrý pocit. Zda vůbec ještě mají zájem o Aimee s Tobim. Je to mnou dosud nevyřčená otázka. Vím, že bych se mohla zeptat Marca, ale na to jsem se ještě neodvážila. Jsem hold srab. 

No a další obrovské bum. Kriss už má porod za sebou, narodil se krásný, zdravý chlapeček James. Byla to rychlá událost, přišla nečekaně v noci. Ač mi po celých devět měsíců slibovala, jak mě k porodu zavolá, onu novinu jsem se dozvěděla až bylo po všem. Líčila to tak, že vše se semlelo rychle, jediné co stihla, bylo nasednout do auta a jet do porodnice. Na obvolávání její nejlepší kamarádky nebyl čas. Prý. Nezlobila jsem se, sama jsem věděla, jaké to je. 

Teď jsme spolu seděli v kuchyni, James spinkal v přenosné kolíbce a my si konečně po dlouhé době mohli popovídat. Plácala jeden zážitek za druhým, hold soukromá klinika se nevyrovná klasické nemocnici. Věděla jsem, že je Eathen, její přítel, kalibr, měla tu nejlepší péči, ale ani na okamžik jsem jí nezáviděla. Zasloužila si to a já byla spokojená s tím, co mám. 

Těsně po půl třetí bouchly dveře, Winston vyběhl z pelechu a nadšeně vítal panička. Tím náš hovor utichl. Marco o Kriss nevěděl, přišla jako neohlášená návštěva, z hodiny na hodinu. Věděla jsem však, že mu vadit nebude a rozhodně už jsem nebyla tak vystresovaná, jako když takhle situace nastala poprvé. Hold čas dělá divy. 

,,Ahoj, jsem doma- Ale nazdar maminko!" uculil se, když si všiml. Kriss mu s úsměvem zamávala. 

,,Děti jsou ještě ve školce?" zajímal se. 

,,Ano, chtěli zůstat dýl, mají nějaký program," vysvětlila jsem. 

,,Tak to jo, půjdeme pak spolu?" vyptával se dál. 

,,Jo, tak za hodinku," odvětila jsem. Najednou se zasekl. 

,,Uh no, rád bych se k vám přidal, ale nechci rušit a být na obtíž, takže budu v ložnici," zabrblal. Kriss se jen uchechtla, hodila očko po mně a následně odsunula židli. 

,,Sedej prosím tě, připadám si, jako bych tady Zoe už začínala nudit. Další člověk do party dobrý," zářila jako sluníčko. Přehnaně jsem se na ni zašklebila, samozřejmě jen vtip. 

,,Tak... Jaký to bylo?" zaskočil nás Marco svou otázkou. 

,,Jaký bylo co?" zmateně si jej prohlížela má kamarádka. Ani jedna jsem nevěděly, o co mu jde. 

,,Porod myslím. Jaký byl porod?" pokrčil rameny. Jeho otázka mě donutila dusit smích, přišla mi taková typická... od muže. Jaký byl porod? Zato Kriss se toho chytla hned. 

,,Jo vidíš! To jsem Zoe ještě neříkala!" vypískla. Hraně jsem spráskla ruce a obrátila oči v sloup. Vysloužila jsem si jeden zamračený pohled, který vzápětí vystřídal úsměv gigantických rozměrů. 

,,No takže, to snad ani nemůžu popsat. Jak kdyby z tebe lezl meloun! Taky ti to tak připadalo?" obrátila se na mě. Párkrát jsem zamrkala. Pardon.. meloun?