Over Again

XXII.

XXII.

POHLED MARCA: 

Od koncertu, který jsme se Zoe navštívili, uběhl týden. Děti se za tu dobu plně aklimatizovaly ve školce, oprášily staré přátelství a už je tam každé ráno nemusíme dostávat hodinovým přemlouváním. To byl problém hlavně tedy Tobiho. Já si také zvykl, že se režim otočil. Už to není taková pohoda, jako když jsem se vrátil z práce a našel Zoe v kuchyni, Aimee s Tobim pobíhali po domě a Winston si to s nimi užíval. Věci teď mají rychlejší spád, Zoe mi přijde skleslejší, unavenější. Je to změna, kterou jsem měl očekávat, od Zoe jsem to slyšel několikrát, avšak nikdy jsem nepomyslel na to, že by mě všechno přestalo bavit, že bych chtěl, aby se odstěhovali. Popravdě, už ani nevím, co bych tu bez nich dělal. 

Zrovna vycházím z koupelny, když do dveří ložnice vklouzne Zoe. Snažila se být potichu, nejspíš si myslela, že už spím. 

,,Ahoj," pokývala hlavou, jakmile mě zpozorovala. Přišlo mi, jakoby se u toho nervózně hryzla do rtu.

,,Už máš věci nachystané, nebo chceš s něčím pomoct?" usmál jsem se na ni. Zakroutila hlavou.

,,Nene, svačinky jsou přichystané, tvůj oběd taky, děti už spinkají," odvětila. Uculil jsem se. 

,,Jsi úžasná Zoe, ty víš, že o mě se starat nemusíš, i přesto to děláš," vysmekl jsem jí pochvalu. 

,,Nic to není, když dělám jedno, udělám i druhé," pokrčila rameny. 

,,Stalo se něco? Zdáš se mi taková divná," nadhodil jsem. Přešel jsem k posteli, sedl jsem si na kraj, ale ona stále stála uprostřed místnosti. Dlouhou chvíli mlčela. 

,,Řekla jsem jim to," sklopila hlavu. 

,,Komu jsi co řekla?" nechápal jsem. 

,,Řekla jsem dětem, že jsi jejich táta," zopakovala. Zamrznul jsem. Je pravda, že v posledních dnech jsem se o tomto tématu hodně bavili, ale nečekal jsem, že by to skutečně udělala. Nečekal jsem, že by mi až takhle moc důvěřovala.

,,Huh, no páni... co oni na to?" vykoktal jsem ze sebe. Povzdechla si. 

,,Jsou z toho trošku zmatení, celý život se po tobě ptali, teď to najednou ví. Nejspíš je to překvapilo. Ale musíš to pochopit, slib mi, že se na ně nebudeš zlobit, prosím," vypadala, že z téhle situace je zoufalá. A to hodně. 

,,Zoe," postavil jsem se, ,,Je jasné, že za mnou hned nepoběží. Já to chápu, rozhodně se kvůli tomu nezlobím. Bude to nové jak pro ně, tak pro mě. Vážím si toho, že jsi udělala tak velký krok. Co jsi jim pověděla?" přistoupil jsem k ní. 

,,Že jsi musel na dlouhou dobu odjet kvůli práci, ale teď už s nimi budeš furt," šeptla. Děkoval jsem tomu nahoře, že je tak skvělá a řekla tohle. Klidně mohla vymyslet cokoliv, co by mě udělalo daleko horším, ale v tuto chvíli byla tahle lež to nejlepší. Chtěl jsem ji obejmout, ale jakmile jsem rozpřáhl ruce, udělala prudký krok vzad. 

,,Je to špatně?" třepal jsem jí hlas. Bylo to tu zase. V normálních chvilkách z ní byl veselý člověk, už si se mnou dokázala povídat téměř ovšem, ale hned jak šlo do tuhého, měla její obvyklé stavy. Bála se. 

,,Jistěže ne Zoe, chtěl jsem tě jen obejmout," snažil jsem se ji ujistit, že se nic neděje. 

,,Můžu?" znovu jsem rozpažil ruce a opatrně ji sevřel v náručí. Konejšivě jsem ji hladil po zádech a opakoval jedno jediné slovíčko. Děkuju. Děkoval jsem jí za to, jakým způsobem jim to podala, že jim to vůbec řekla. Nemusela. 

,,Něco pro tebe mám," zazubil jsem se. Z kapsy jsem vytáhl složený papírek a předal jí ho. 

,,Co to je?" zmateně na to kulila oči. 

,,Ten můj kamarád s tím docela pohnul. Telefonní číslo na tvého tátu a jeho adresa. Bydlí tak hodinku a půl odsud, vlastně docela kousek od mých rodičů," uchechtl jsem se. 

,,Děkuju," odvětila a papírek položila na komodu.

,,Nepodíváš se na to?" nadzvedl jsem obočí. 

,,Zítra," přikývla.

,,Pustíme si film?" navrhl jsem. Souhlasila. Zalezli jsme do postele, Zoe zaujala své místo na kraji, překvapivě. 

Neuběhla ani polovina filmu, Zoe se začala protahovat, je více než jasné, že už jí z téhle její divné polohy bolí celé tělo. Nechápu, jak to může zvládat takovou dobu. 

,,Pojď blíž, no tak, vždyť vidím, jak se tam nepohodlně kroutíš," zamumlal jsem. Jen na mě koukala, pak se posunula. No jestli se tomu teda tak dá říkat. Ale blíž už mi byla, to jo. 

Konec filmu se blížil, Zoe spala, ve spánku si udělala polštář z mé ruky, ani o tom neví. Zaklapl jsme počítač, nějakým způsobem ho položil na podlahu a stulil se k ní. Jestli se takhle ráno i probudí, zabije mě...

Za jakoukoli zpětnou vazbu budu ráda!♥