Over Again

XX.

XX. 

POHLED ZOE:

Nastalo ráno a pro děti den D. Opět po dvou měsících se děti měly vrátit do školky, což pro mě samotnou nebývalo moc šťastné období. Věděla jsem, že Aimee si svojí ukecaností získá hodně lidí, větší problém byl u Tobiho. Zdědil to po mně. Bála jsem se, že se zasekne jako každý rok a bude mu trvat, než si zvykne. 

Hodila jsem na sebe bílé kalhoty, černou halenku, na postel si nachystala ještě bundičku a kabelku do práce. Pro mě vlastně také začíná změna. Opět budu chodit do nakladatelství, budu mít svou oblíbenou kancelář... Už přichystaná jsem se proplížila kuchyní, zahlédla jsem, že Marco stále leží na gauči, což jsem se snažila ignorovat a štrádovala si to přímo k pokojíčkům. Překvapivě, dnes spinkali každý ve svém. Je to dobře. Sice chci, aby spolu trávili čas, navzájem si pomáhali a ochraňovali se, ale zase na sebe nemůžou být fixovaní úplně. To by nedělalo dobrotu. Oba jsem probudila, nachystala jim oblečení i s batůžky a nahnala je do koupelny. 

Já sama jsem se vydala připravit snídani a nějakou menší svačinku, kdyby ve školce dostali na něco chuť. Myšlenkami jsem zabloudila ke včerejšku. Vytáčelo mě mé chování, jelikož mi došlo, že Marco se opravdu snažil ty lístky sehnat a já jej poté slepě odmítala. Navíc se k tomu pak strhla ta aférka a mně to nedělá úplně dobře. Leží mi to v žaludku, chci s ním být za dobře. Kriss mi nakukala, že si myslí, že se s ním snažím vycházet, ustupovat mu jen proto, abych se uklidnila, abych se nebála, že by mohl udělat to stejné, jako Paul. Což je nesmysl, už se ho nebojím. Kdyby jo, nebydlela bych dva měsíce dobrovolně v jeho domě. Mám z něj jen respekt, tak jako z ostatních. 

,,Dobré ráno," ozval se mi za zády jemný chraplák. Polekaně jsem nadskočila, div jsem si nůž, který jsem olizoval od marmelády, nezabodla až do krku. Natočila jsem hlavu. Stál ve dveřích, rukou se snažil zkrotit od spánku rozcuchané vlasy.

,,Dobré ráno," špitla jsem. 

,,Já.. chci se omluvit za včerejšek. Přehnal jsem to, to ty jsi tady ta, co by měla brečet, ne já. Chovám se jako slaboch, promiň," zabrblal na štvaně a na linku položil hrneček na kávu. Zarazila jsem se. A než jsem si stihla rozmyslet co říkám, vyletěla ze mě jedna dlouhá věta, jen tak. 

,,Náhodou je hezké, když vidíš, že i metr devadesát vysoký, namakaný chlap dokáže ukázat city.  Je pěkné vidět, že toho aspoň trochu lituješ," pronesla jsem ta slova jakoby nic, ještě jsem si u toho pokračovala v chystání sendviče. Až po chvíli mi to došlo, jemu nejspíš také. Zatímco já začínala rudnout, sklánět hlavu a propadat se do země, jemu se na tváři začal objevovat pobavený úšklebek. 

,,Takže namakaný? To mě těší, že se ti líbím," musel si do mě rýpnout. Hryzla jsem se do rtu, jakoby to snad mělo pomoct. Nepomohlo. Právě jsem mu na plnou hubu složila poklonu a nejspíše i pozvedla ego o pár stupínků výš. 

,,Každopádně nelituji toho trošku, lituji toho zatraceně moc," zareagoval i na mou druhou poznámku. Ruměnec z mých tváří stále ne a ne zmizet, tudíž jsem se pokusila odvolat na jakoukoli výmluvu. 

,,Půjdu zkontrolovat děti, už jsme trochu ve skluzu," zamumlala jsem, otočila jsem se na odchod. On mě však drapl za zápěstí a otočil zpět čelem k němu. Pohledem jsem sjela na jeho ruku. Otřásla jsem se. Fajn, dotyky pořád nezvládám..

,,Taky je pěkný, když mi holka, co se mě bojí, nebo ještě do nedávna bála, řekne něco takového. Je super vědět, že umíš i mluvit bez váhání, zamyšlení se, nebo kuňkat jako žába," pousmál se. Nic jsem mu na to neřekla, on mě pustil, no a v tu chvíli se sem nahrnul Tobi. Měl smutný výraz, věděla jsem, co je příčinou. Popadla jsem již připravenou misku s lupínky a šoupla ji před něj. Neslyšně zamumlal ve znamení díku a sklesle se do jídla pustil. Povzdechla jsem si. Takhle to přece nešlo. Také jsem v jeho věku byla spíše introvert, což stále jsem, ale až takovýhle?

,,Tobi, zlatíčko, bude to v pořádku, ano? Budeš se bavit se stejnými lidmi jako před prázdniny, budeš tam mít Aimee, ano?" posadila jsem se vedle něj a hravě do něj drkla loktem. Marco nás sledoval, moc nechápal, o co jde.

,,Já vím, ale mně se tam prostě nechce, chci být s tebou, Aimee a Marcem doma," posmutněl a zavrtal se mi do náruče. Marcovo jméno řekl o několik tónů níž, ale rozhodně se nedalo přeslechnout. Byl to po krok, znamenalo to, že ho jakžtakž přijal. Ohlédla jsem se po dotyčném. Opíral se o linku, avšak na tváři měl obrovitánský úsměv. Věděla jsem, že mu to udělalo ohromnou radost.

,,Tak víš co? Odpoledne zajdeme na zmrzlinu, jo?" pousmála jsem se, přičemž jsem doufala, že jej nějak uklidním. 

,,A můžeme si třeba zahrát fotbal, baví tě fotbal?" přidal se k nám Marco. Také se posadil, doufal, že od Tobiho dostane kladnou odpověď. Věděla jsem, že z nabídky o hraní fotbalu bude nadšená spíše Aimee. 

,,Hm, tak jo," pokýval hlavou. 

,,Kde máš ségru," změnila jsem téma. 

,,V koupelně," zabrblal. Boha jeho, to jsou jí teprve čtyři. 

****

Nevěřila jsem tomu, ale už po prvním dni v práci jsem byla unavená. Bolel mě zadek od neustálého sezení, ale musela jsem se přemoct. Musím uvařit oběd, pak mě ještě čeká slíbená procházka do parku. Na tu jsem se ale těšila, děti pro mě byly všechno, trávila jsem s nimi čas ráda. 

Děti se automaticky rozběhli do útrob domu, nejspíše přivítat Winstna, jak mi celou cestu vyprávěly. Já se vydala do kuchyně, kde jsem se už hned u vstupu zasekla a překvapeně hleděla. 

,,Jé, už jste tu? Ahoj!" mával mi Marco v zástěře a vařečkou v ruce. Párkrát jsem zamrkala, zírala jsem na něj jako na zázrak. 

,,Ahoj," zatřepala jsem hlavou.

,,Uvařil jsem, svoje mistrovské dílo," zazubil se. 

,,Nemusel jsi, udělala bych to."

,,Už zase? Byl jsem celý den doma, ty máš taky právo si odpočinout. Ale můžeš mi pomoct. Neumím to dochutit," poukázal na nějaký dresing. Pomalu jsem se k němu rozešla. 

,,Co tam chceš ještě cpát? Je to výborný! Takže mistrovské dílo?" zakřenila jsem se. 

,,No jasně," uchechtl se. 

,,Hodinu jsem volal s mamkou, vyslechl jsem si tisíc nadávek, jak jsem neschopný a že snad ani nemůžu být její syn. Ale asi to za to stálo, chtěl jsem ti udělat radost," usmál se. A mně bylo v tu chvíli tak dobře..

Dneska trochu později, užívala jsem si, že konečně přestalo pršet, heh.☺