Over Again

XXXIX.

XXXIX.

POHLED ZOE:

Opět stojím za rohem a pozoruji ty tři. Aimee s Tobim sedí u stolu a Marco kuchtí snídani. Culím se, vybavila jsem si náš včerejší večer. Cítím se jako omámená a zároveň si připadám lehce trapně, stydím se? Uh, všechno je to pro mě novinka a Marco už je v tom všem tak zběhlý. Ještě když si uvědomím, jak zbytečně jsem vyšilovala. Celkově se vlastně divím, že to se mnou ještě nevzdal, že mu nepřipadám nemožná. Dneska ráno jsem se vzbudila nalepená na něm. Dřív, než jsem se rozkoukala, mi oznamoval, že si nemám dělat starosti, vše připraví a já se můžu v klidu nachystat do nového dne. Byl pátek a nás čekal nejspíš náročný víkend.

,,Tati, tati, já chci ještě," dožadoval se přídavku Tobi. Marco k němu komicky dotančil a přichystal mu další nálož palačinek. Uměl je výborné. Aimee od toho byla zapatlaná celá. Připomínala mi mě, také jsem jako dítě neuměla jíst.

,,Co náš tam špehuješ?" ozval se s úšklebkem od plotny.

,,Huh, nic, jen jsem se dívala," pousmála jsem se, zvedla ruce nad hlavu a vešla do místnosti.

,,Jasně," odfrkl si.

,,Dobré ráno," vlepila jsem pusu na líčko těm dvěma šmudlům.

,,Dá si ještě někdo palačinku?" zvolala Marco s radostí. Aimee hbitě zvedala ruku.

,,Tak prosím," prozpěvoval, ,,A pro tebe mám vajíčka a slaninu, říkal jsem si, že palačinek jsi už možná přejedená," s úsměvem mi podával talíř i příbory.

,,Jé, děkuju. To nemuselo být," špitla jsem. Jedli jsme, děti nadšeně básnili o víkendu, kdy konečně potkají babičku, dědečka i tetu. Nakonec jsem se rozhodli udělat první oběd v domě Marcových rodičů, tudíž zítra vyrážíme právě tam. Během deseti minut děti odcházely s tím, že si jsou čistit zoubky a mi v místnosti osiřeli. Tedy až na Winstna, ten si hleděl svých granulí.

,,Děkuju, bylo to skvělé," pronesla jsem, když Marco sklízel talířky.

,,Ale nepřeháněj," smál se. Také jsem vstala, jala jsem se utěrky a pustila se do nádobí.

,,Dostanu pusu?" zašveholil, přičemž se natočil směrem ke mně. Vypadá to, že náš vztah začal od včerejšího večera nabírat jiné obrátky. Tedy alespoň on s tím byl takhle vyrovnaný, což se nedalo říct o mně. Stál tam, koukal na mě a vzápětí našpulil rty. Ani jsem si neuvědomila, že po celoudobu jeho divadýlka jsem se culila. Ale teď? Úsměv přešel. Měla jsem mu dát pusu? V rychlosti, než bych si stačila cokoli rozmyslet, jsem letmo otřela své rty o jeho tvář. Byl to mžik sekundy. Na víc jsem si netroufla. Jistě, líbali jsme se, ale vždy ten polibek začal on. Nikdy ne já... Věděla bych vůbec, jak na to? Připadala jsem si jako totálně zmatenápuberťačka z filmu. Na druhou stranu jsem se omlouvala tím, že takhle třeba dospívající uvažují, jenom já na to neměla prostor, a tak mě puberta navštívila později.

,,To mi asi bude muset stačit," zakabonil se.

,,Promiň," jedno jednoduché slovíčko, jež jsem pronášela celkem často.

,,Za co zase? Nechci na tebe tlačit, tahle pusa byla vlastně celkem fajn. Taková sladká, roztomilá," zubil se. Nekomentovala jsem to, ani jsem nemohla, přerušil nás zvonek. Takhle ráno? Marco se vydal ke dveřím. Minutu na to, už mi v kuchyni pobíhala šílená Kriss.

,,Co se děje? Něco s miminkem?" zajímal se Marco.

,,Ne. Furt jenom spí, sere, řve. Ale to je fuk. Já mám větší problém," zamumlala tak rychle, až jsem měla problém rozdělit od sebe jednotlivá slova.