Over Again

XVIII.

XVIII.

POHLED MARCA:

Je krátce po sedmé ráno, poslední srpnový den. Zítřkem se mění naše dosavadní rutina. Děti nastupují na poslední rok do školky a Zoe jde do práce. Pro mě samotného se sice nic nemění, ale tuším, že to všechno bude trošinku jinak. No každopádně, já jsem teď vstal a jdu vzbudit děti, tak jsme se včera domluvili. Chtějí překvapit Zoe, má narozeniny a mě také zajímá její reakce. 

Našel jsem je u Aimee v pokoji. Pokojíčky už mají postavené oba, ale prakticky se od sebe nehnuli. Jednou spí tam, podruhé tam. Jsou rozkošní. 

,,Aims, budíček, Tobi, dobré ráno," s úsměvem na rtech jsem je šeptem probouzel. Ani to s nimi nehnulo. Až po nekonečných pěti minutách se uráčili probrat. 

,,Ale ale, dobré ráno," smál jsem se. 

,,Dneska má mamka narozeniny," rozzářil se Tobi. 

,,Jo, ale jestli nevylezete z té postele, tak už to za chvíli nebude žádné překvapení," uchechtl jsem se. V tu ránu byli oba na nohou. 

,,Uděláme tu snídani?" ujišťovala se Aims. 

,,Ano, tak honem, šup," popohnal jsem je. Bez toho aniž bych jim něco řekl, odešli do koupelny, hygienu zvládli sami. Jedno se musí Zoe nechat, vychovává je úžasně. 

,,Počkej, ještě jahody," zazubil jsem se. Vše bylo připravené a nezabralo nám to ani tolik času. Aimee už začíná být zbrklá, zato Tobi bere vše důkladně. Už před nějakou dobou jsem si všiml, že má se Zoe zvláštní pouto, a to je mu teprve skoro pět. 

,,Tak můžete, do toho," otevřel jsem dveře od ložnice. Zoe měla nejspíš ještě půlnoc, byla zahrabaná v peřině, tulila se k polštáři. Jak zvláštní, když jsem před hodinou vstával, byla zkroucená na kraji, teď je roztažená přes celou postel. Děti se rozběhly, skočily za ní a vzápětí se rozesmály. Což Zoe samozřejmě probudilo. Byla lehce zmatená, moc netušila co se děje. Jakmile se k ní ale přitulil Tobi, začal jí přát vše nejlepší a věnoval jí sladkou pusinku, pochopila. S úsměvem se přetočila na záda, protřela si oči, zívla si. Byla tak nádherná. 

,,Všechno nejlepší!" křičela Aimee, Tobi se k ní přidal ihned. 

,,Kolik ti vlastně je, mami?" ptala se Aimee s vážnou tváří. To mě i Zoe extrémně rozesmálo. Bohužel, tím jsem na sebe upoutal pozornost. Do teď si mě nevšimla, no už je to. Vypadala zamyšleně, jakoby mě tam vůbec nečekala. A nejspíš už vůbec ne s tácem plným jídla. 

,,Dvacet jedna," špitla směrem k Aimee hned, co se vzpamatovala. 

,,Aha, mně jsou čtyři," culila se, přičemž to Zoe důležitě ukazovala na prstech. Reakcí jí byl jen smích. 

,,Nepovídej," zapojil jsem se do konverzace i já. Se snídaní jsem se rozešel k posteli, sedl jsem si na její kraj. 

,,Pomohli jsme strejdovi nachystat snídani," pochlubil se jí Tobi. Zoe se vyhrabala do polosedu a vše si důkladně prohlédla. 

,,Páni, no vy jste šikovní," pokývala hlavou. Věnovala mi nejistý pohled, na což jsem reagoval úsměvem. 

,,Pro tebe," položil jsem jí tác na klín. Nestihla se ještě ani rozhodnout, co dá jako první, už jí do toho skákali špunti. 

,,Mami, můžu ochutnat tu palačinku?" mlsně se olizovala Aimee. Nakonec z toho jedli všichni tři, jen jsem je sledoval. Když však Zoe postrčila tác blíže ke mně a hlavou mě vybídla, abych si také dal, zaskočilo mě to. Ale začala ve mně kolovat radost. I z tak malého gesta.