your Anchor

14.KAPITOLA

Ráno jsem se probudila a rozhlídla se po bytě. Derek s Peterem pořád spali, byli na sebe namáčklí jak sardinky. Byl to vtipný pohled.

Potichu jsem slezla z postele, a potichu jsem přešla k Derekovi a Peterovi. Stoupla jsem si před ně a dost nahlas jsem zakřičela.

Oni spadli z postele a hned se postavili v obranný postoj. Já dostala totální výbuch smíchu, nemohla jsem skoro dýchat tak jsem se držela za břicho a druhou rukou jsem na ně posměvně ukazovala.

,,co to doprdele bylo???''

Zeptal se vyděšeně Peter a oba dva mě sledovali jak se na zemi válím smíchy.

,,m-měli j-ste s-se vi-dět''

říkala jsem mezi smíchem a snažila se dýchat.

,,tak to stačilo''

řekl Derek a přešel ke mě, hodil si mě přes rameno a odnesl někam pryč. Hodil mě do nějaké místnosti a zamkl mě tam.

,,heej. To byl jen vtip. Pustťe měě''

Pořád jsem na ně volala a bouchala na dveře, ale oni nic. To vážně??

,,uraženci!''

Zakřičela jsem naposled a sedla jsem si na zem zády opřená o dveře.

-

Po nějaké době jsem uslyšela hlasy. Někdo přišel, že by nějací zachránci co mě osvobodí ze spáru dvou vlkodlaků??

,,haloo, pomocte mi někdoo. Trčím tu už pěkně dlouho a smrdí to tuu! A taky je to tu dost stísněné, asi začínám mít klaustrofobii''

Tu poslední větu jsem si řekla spíš pro sebe a rozhlédla se okolo sebe.

Někdo prudce otevřel a já vypadla ven. Nademnou stál Peter.

,,no konečně, co vám trvalo? Byli jste si nakoupit či co?''

Stoupla jsem si a oprášila si ramena. Prošla jsem kolem Petera jako by tam nebyl a šla k ostatním. Byl tady Scott, Stiles a Liam.

,,tady je''

řekl Peter stojící zamnou.

,,já vám dám tady je. Co jsem nějaké zboží? Sakra vy vlkodlaci máte ale povahy to vám povím...''

Prohlédla jsem si znechuceně Petera a Dereka a pochvíli jsem se otočila na Scotta, Stilese a Liama.

,,už jsem si myslela že vás nikdy neuvidím hoši. Přijeli jste sem aby jste mě svezli domů že? Super protože mám už dost velkej hlad, málem bych tu vyhladověla''

Prošla jsem kolem nich a mířila si to ke dveřím. U dveří jsem se na všechny otočila.

,,mějtě se vlkouši, ráda jsem vás poznala. No ikdyž donuceně ale jo...Jo a Petere když se půjdeš příště zase 'proběhnout' tak mi dej vědět, abych ve stejnou dobu taky nešla běhat''

Usmála jsem se na něj a naposledy jim zamávala.

Kluci si tam ještě s Derekem a Peterem kecali a já si mezitím sedla ke Stilesovi do Jeepu. Chvíli jsem na ně čekala a oni pochvilce přišli. Já jsem se dívala do mobilu a dělala že o nich nevím. Oni se nastoupili a chvíli jen na mě hleděli.

,,hele kluci já vím že jsem nádherná ale chcípl mi mobil takže mě asi máma zabije a mám dost velkej hlad, odvezete mě prosím domů?''

Otočila se na ně a usmála se.

,,jo jasně madam''

Odpověděl Stiles a usmál se na mě. Scott a Liam se na sebe jen podívali a pak jsme vyjeli.

-

,,díky za odvoz Stilesi, čaute ve škole''

Naposledy jsem na ně zamávala a pak už jsem si to mířila k domu.

Celou cestu jsem Liama skoro jako kdyby ignorovalo, ani jednou jsem se na něj nepodívala...od té pusy se mu tak trochu vyhýbám a bojím se že až přijde na řeč tak něco poseru a bude to mezi náma špatné.

,,Betty!''

Ze zadu na mě ještě někdo křičel a běžel ke mě. Podle hlasu mi bylo jasné že to je...Liam. Snažila jsem se ho ignorovat a došla jsem ke dveřím, začala jsem do zámku strkat klíče když v tom mi je někdo vyrval z ruky.

,,hej''

,,Betty chci si promluvit''

,,ale já ne Liame''

,,a proč? Co jsem ti sakra udělal že mě ignoruješ??''

,,Liame já-''

Než jsem cokoliv řekla, tak mě Liam přerušil.

,,ne Betty, já to nechápu. Na kempování jses semnou ještě normálně bavila...i po té puse. Dokonce si mi pomohla se uklidnit když jsem se málem proměnil. Ale od té doby co jsme dojeli domů tak si semnou ani jednou nepromluvila...no dobře ve škole když jsem za tebou došel ale to jsi mě hned odbila. Nechápu to, je to mnou? Protože s ostatníma se normálně bavíš, nebo je to tím polibkem?''

Dokončil svůj proslov a díval se na mě a čekal co ze mě vyleze. Já na něj chvíli jen zírala skleslým obličejem.

,,Liame já...víš tohle všechno je pro mě úplně nové. Do teď jsem si myslela že tohle všechno jsou jen pohádky, legendy, mýty...a přitom to je reálné. Sice už jsem to všechno pochopila ale pořád si ten pocit že tu nejsou jen lidi snažím vstřebat. A s tebou...já nevím, ano asi to je tím polibkem, možná aji tím že jsem tě dokázala uklidnit. Jak tomu říkají? Kotva jo, že jsem tvoje kotva. Doteď jsem tě měla za nejlepšího kamaráda a najednou se stane tohle...já se s tebou chci bavit ale vždycky když jsem ti na blízku tak si vzpomenu na to všechno co se mezi námi stalo.''

Liam na mě jen udiveně hleděl a mě začala téct slza z pravého oka. Liam ke mě přešel a slzu mi rychle utřel a pak mě obejmul. Bože tento pocit mi chyběl...pocit bezpečí.
Pochvíli jsme se odtáhli a on se na mě usmál.

,,nechci na tebe tlačit Beth...jestli to pro tebe nic neznamenalo dobře pochopím to ale nechci aby jsi mě ignorovala, potřebuju tě...potřebuju aby ses semnou bavila aby si mi byla nablízku''

,,budu Liame, to se neboj''

Usmála jsem se na něj a ještě jednou ho objala.

Pochvíli jsme se rozločili, Liam šel domů a já taky. Bylo už 15:08, dneska jsem ve škole nebyla, budu to muset mámě nějak vysvětlit určitě se bude ptát co jsem dělala že jsem nebyla ve škole.

Vešla jsem dovnitř a máma předemnou stála s rukama v bok.

,,tak a vysvětuj. Volali mi ze školy že jsi dneska nebyla ve škole a najednou tě teď uvidím před našima dveřma jak se tam objímáš s Liamem??''

,,ráno mi bylo zle mami a po škole se zamnou stavil Liam, říkala jsme si že jít nachvíli na čerstvý vzduch by mi prospělo. Tak jsme se šli nachvíli projít a teď jsem tady''

Odpověděla jsem jí s klidem v hlase.

,,no dobře a už ti je líp?''

,,jo je to lepší''

,,noo a co máš s tím Liamem?''

,,mamiii Liam je kamarád!''

,,no jak myslíš''

Podívala se na mě podezíravě a odešla do kuchyně. Já se spakovala nahoru a šla si dopisovat z dneška úkoly a zápisy.

-

1107 slov.