your Anchor

11.KAPITOLA

,,co to sakra''

Probudil mě hlasitý řev, který šel z venku.

Vylezla jsem ze stanu a u ohniště nikdo nebyl. Kde všichni jsou?

Rozhlédla jsem se okolo sebe a nikdo nikde...pochvíli se řev ozval znovu, skoro by to znělo jako vytí. Snad to není to co si myslím...

Ten řev vycházel z lesa za stanama. Rozhodla jsem se tam jít podívat.

Pomalým krokem jsem šla k lesu. Najednou se u mě objevila Lydie. Cukla jsem sebou jelikož jsem se jí lekla.

,,panebože vylekala jsi mě, co se tu dějě? A kde jsou všichni?''

,,Bettyy...ehm no něco řeší, pojď semnou zpátky ke stanům''

Chytla mě za ruku a táhla mě zpátky, ale řev se ozval zase.

,,co tam je?''

,,nic, všechno je okej neřeš to''

Odpověděla, usmála se a táhla mě dál. Já se jí ale vytrhla z ruky a zastavila se.

,,nee něco se tu děje a vy mi nechcete říct co...O CO JDE?''

Zeptala jsem se znovu a tentokrát důrazněji. Ona se na mě jen nejistě a starostlivě podívala, chtěla něco namítnou ale já ji předběhla.

,,Lydie! Mluv semnou o co tu jde?!''

,,to není tak lehké Beth...''

,,a co??''

,,no prostě- Liam, má menší problém..''

,,Liam?! Bože je v pořádku? Musím ho vidět''

Otočila jsem se a mířila si to zpátky do lesa. Ale Lydie mě chytla za ruku.

,,tam nemůžeš''

,,a proč jako?!''

Opět jsem se vytrhla z jejího sevření a rychlejším krokem šla do lesa.

Pochvilce jsem došla až na místo kde byli ostatní. Uviděla jsem Maliu, Scotta, Stilese a- Liama...jako, vlkodlaka?! Bože co to má být?!

,,co to-''

Ostatní se na mě otočili a koukali na mě starostlivými pohledy.

,,Betty...nemáš tu být''

,,co se sakra děje?!''

Uviděla jsem Liama jak se opírá jednou rukou o strom a druhou se drží za hlavu. Asi na tom nebyl zrovna dobře...pochvíli se podíval na ostatní a zařval na ně, takovým tím vlkodlačím hlasem. Svítili mu zářivě žlutě oči.

,,musíš hned odejít Betty, ublíží ti!''

Zakřičel na mě Stiles a šel ke mě.

S Lydií mě chtěli odtáhnout pryč ale já se nedokázala dívat na Liama jak trpí...vysmekla jsem se jim a běžela k Liamovi.

,,co to děláš?!''

Zařval na mě z dálky Stiles. Ale já ho nevnímala a už jsem stála u Liama který klečel na kolenách a držel se rukama za hlavu.

,,Liame...?''

Promluvila jsem na něj opatrně, on sebou cukl a podíval se na mě těma zářivě svítícíma očima, koukal mi přímo do očí. Z pohledu jsem mu vyčetla že má strach? Bál se...
Klekla jsem si k němu, chytla ho jednou rukou za tu jeho a druhou jsem mu položila na záda.

,,Liame. Uklidni se, nikdo ti neublíží, jsem tu-''

On se na mě pořád díval ve vlkodlačí podobě.

,,jsem tu s tebou''

Obouma rukama jsem ho chytla za tváře.

Najednou se začal uklidňovat a pomalu se proměňoval zpátky do človečí podoby.

Už byl jako člověk a koukal mi přímo do očí, já ho pořád držela rukama za tváře a usmála jsem se. Mu ukápla slza a usmál se taky. Slzu jsem mu rychle utřela a opřela si čelo o to jeho. On mě napodobil.

Po chvíli jsme se postavili a já ho rychle objala. Stiskla jsem ho pevně a on mi objetí oplatil.

,,myslím, že jsi našel svoji kotvu Liame''

řekl Scott a díval se na nás jak na svaté zjevení. Stiles, Lydie a Malia se na nás taky usmívali.

,,jo, myslím že jo''

Podíval se na mě a usmál se.

,,tak jo. Myslím že mi máte hodně co vysvětlovat...''

Vzkřížila jsem si ruce na prsou a dívala se na všechny s povytáhlím obočím.

Oni se na sebe jen podívali a začali se smát.

-

619 slov.