your Anchor

25.KAPITOLA

Probudila jsem se a byla mi strašná zima. Cítila jsem jak mě bolí celé tělo, nemohla jsem se hýbat. Proč se nemůžu sakra hýbat??  Nic jsem ani neviděla, všude byla jen tma.

,,Tak už jsi vzhůru'' v místnosti se rosvítilo a dovnitř vešel Theo.

Konečně jsem si všimla že ležím na nějakém operačním stole a mám přivázané ruce ai nohy. ,,Co semnou budete dělat?!''

,,Jen pár experimentů, nemusíš se ničeho bát'' odpověděl mi s klidem Theo a já na něj hodila vražedný pohled.

,,Já nejsem nějaký pokusný králík!'' Zařvala jsem na něj a snažila se vyprostit. Ale marně...

,,Moc sebou nemáchej. Jinak tě to bude víc bolet'' promluvil pochvíli a popošel ke mě. Já ho jen sledovala co de dělat.

Pochvíli do mě něco píchl a já ucítila jak mi neznámá tekutina koluje v těle. Bolelo to, a moc. Nemohla jsem ale nic dělat, tak jsem jenom řvala a snažila se udržet vzhůru. Což se mi nepovedlo a zachvíli jsem už zase upadla do bezvědomí.

-

Z pohledu Liama:

,,Masone vstávej! Musíme za Scottem'' budil jsem Masona když jsem zjistil kolik je hodin.

Oba dva jsme celou noc spolu hráli hry na plejáku. Popravdě už ani nevím kdy jsme šli spat. Ale je celkem pozdě a mi se teprve teď vzbudili.

,,Kolik je?'' Zeptal se mě Mason, mezitím co se probíral.

Já se podíval na mobil ,,je 10:21! Bože Scott mě zabije...no co Scott. To spíš Stiles!'' Zařval jsem a rychle vylétl z postele.

Přeslékl jsem se a rychle to tu po nás trochu uklidil, byl tu celkem velkej bordel...

Za asi 10 minut jsme vyšli z baráku a mě zapípal mobil.

Scott.

,,Kdo ti píše?''

,,Scott. Ptá se kde jsme, napsal jsem mu že jsme vyšli.'' Odpověděl jsem Masonovi a u toho jsem si projížděl zprávy v mobilu. ,,Panebože!'' Vykřikl jsem a prudce se zastavil.

,,Coje?''

Já jen zíral do mobilu a snažil se uklidnit.

,,Já jsem debil! Totální DEBIL!'' Chytil jsem se jednou rukou za hlavu a přešlapoval na jednom místě. Mason ke mě přišel a mobil mi vytrhl z ruky.

,,Betty? Tak to ona tě včera pořád otravovala...''

,,OTRAVOVALA? Masone! Vžďyť ona se snažila najít pomoc! Nevidíš že tam píše o tom že někam jede s REAKENEM?! Co když ji unes!? Pro pána...Co když ji-'' nachvíli jsem se zarazil a hleděl do jednoho místa.

,,Zabil? Bože Liame prober se! Určitě ji nezabil, neboj se.'' Mason se mě snažil uklidnit ale marně.

,,Masone! Je to moje chyba! Nebyl jsem schopný jí ani odepsat natož jí chránit...Nezvádl bych to kdyby se jí něco stalo. Je to moje chyba'' opakoval jsem jednu větu pořád dokola. Je to moje chyba. Už jsem si to spíš sám pro sebe mumlal.

Mason ke mě došel, vzal mě za ruku a rychlím krokem mě táhl pryč.

-

Pochvíli jsme došli ke Scottovi kde jsme měli už asi půl hodiny sraz.

,,No konečně! Co vám tak trvalo??'' Vyskočil z gauče Stiles a vražedně nás sledoval.

,,Promiňte, zaspali jsme'' omluvil se za nás oba Mason a hned poté se na mě podíval. Já byl skleslý a zároveň nasraný. Vyčítal jsem si to že jsem ji nemoh pomoc a zároveň jsem totálně nasraný na Reakena, jestli jí ten MAGOR něco udělal tak mu osobně rozdrápu hrdlo!

,,Hej Liame jsi v pohodě??'' Promluvil na mě pochvíli Scott a přešel ke mě blíž.

,,J-já-'' nachvíli jsem se zarazil a pohled zdvyhl ke Scottovi ,, Theo nejspíš unesl Betty. A je to moje chyba.''

,,Liame to přece nevíme jistě'' otočil se ke mě Mason a snažil se mě uklidnit.

,,NE není Masone!'' Vyjel jsem po něm a oči se mi rychlostí blesku rosvítili v zlatavé barvě. ,,JE TO MOJE CHYBA! Chápeš?!'' Přibližoval jsem se k němu a pomalu se začal proměňovat.

,,LIAME STOP!'' Přiskočil předemě Scott a svou ruku dal před sebe směrem ke mě. ,,Myslíš že by Betty chtěla aby sis to vyčítal?? Určitě ne! Pokud ji Theo unesl tak nemáme čas na to se tady hádat koho to je chyba a koho ne! Uklidni se dobře?'' Poslední větu mi řekl s klidem a ruku pochvíli sklopil dolů.

,,Promiň Masone...'' proměnil jsem se zpátky a hlavu jsem sklonil k zemi.

,,To je v pohodě kámo.'' Poplácal mě po rameni a poté mě chlapsky obejmul. ,,Společně ji najdeme neboj.''

,,Díky.''

-

714 slov