30.KAPITOLA

306 15 2
                                    

Z pohledu Liama:

Uběhli asi dvě hodiny a já zůstal u Betty. Už mě dokonce pustili i za ní.

Sedím vedle ní a držím jí za ruku. Stále se na ni koukám a lituju toho všeho co jsem neudělal, a i udělal...

V hlavě si přehrávám několik vzpomínek s Betty...

Flasbacks:

,,au!''

,,ježíši promiň, moc se ti omlouvám''

,,jseš v pohodě?''

,,ehm jo jsem cajk''

,,fakt promiň, pospíchal jsem a nevšiml jsem si tě''

,,jsem v pohodě, fakt''

,,tak dobře''

,,ehm tak ahoj?''

,,počkej''

,,ano?''

,,jak se jmenuješ?''

,,jsem Elizabeth''

,,já jsem Liam. Liam Dunbar''

,,těší mě. Ehm hele já už půjdu tak se měj''

,,uvidím tě ještě někdy?''

,,možná?''

-

,,potřebuješ ještě něco Liame?''

,,no ne, já jen-no..ehm, ty sem teď budeš chodit?''

,,jo, očividně''

,,to je super a víš o tom že jsme spolu ve třídě?''

,,Fakt??''

Byla překvapená.

,,jo chodíme spolu''

Ona vykulila oči a mě došlo co jsem řekl. Očividně to pochopila asi trochu jinak.

,,tedaa jako chodíme spolu jako do třídy chapeš. Nemyslel jsem jako tak chodíme ale jako-''

Ona se uchechtla a svůj prst mi položila na pusu.

,,už musím, uvidíme se pak a ještě jednou děkuju''

Sledoval jsem její prst na mých rtech, který pochvíli zmizel zároveň sní.

-

Roztočil jsem flašku která se pochvíli zastavila na Betty. Já se nachvíli zarazil ale pak jsem se pousmál.

,,tyyjo Betty ty máš ale štěstí''

řekl Stiles a zasmál se. Všichni čekali co řeknu.

,,na pusu''

Všichni zpozorněli. A já se postavil a pomalým krokem došel k Betty. Zrychlil se jí tep a pohled upřela jen na mě.

,,ehm-''

Chtěla něco namítnou ale to už jsem jí ztihl políbit.

Ten polibek byl dlouhý. Její rty byli tak jemné a sladké. Nemohl jsem se jich nabažit.

Chytl jsem jí jednou rukou za líčko a polibek jsem prohlobil. Ona překvapeně spolupracovala.

Všichni okolo nás začali hlasitě tleskat a pískat a mi se konečně probrali. Podívali jsme se na ostatní, byli vysmátí a Lydie držela v ruce mobil a celé to natáčela.

Podíval jsem se pochvíli na Betty která byla rudá jak rajče. Byla rozkošná.

-

,Liame...?''

Promluvila na mě a opatrně ke mě popošla.

,,Liame. Uklidni se, nikdo ti neublíží, jsem tu-''

Byl jsem stále ve vlkodlačí podobě, nedokázal jsem to ovládat. Nechci jí ublížit. Musím se snažit!

,,jsem tu s tebou''

Obouma rukama mě chytla za tváře a já ucítil její dech blízko mého obličeje. Pohlédl jsem jí do očí a ona do těch mých.

Najednou jsem se začal uklidňovat. Nevím jak...ale prostě mi to najednou šlo líp. Můj tep se zpomaloval a já cítil jak už se proměňuju zpět.

Ukápla mi jedna slza a usmál jsem se na ni. Ona mi slzu rychle setřela a opřela si čelo o to mé.

Po chvíli jsme se postavili a ona mi skočila do náruči. Obíjmala mě obouma rukama okolo krku. Já ji objetí hned oplatil.

,,myslím, že jsi našel svoji kotvu Liame''

řekl Scott a já se na něj jen usmál.

,,jo, myslím že jo''

Podíval jsem se zpátky na Betty která nic z toho nepobírala.

,,tak jo. Myslím že mi máte hodně co vysvětlovat...''

Vzkřížila jsi ruce na prsou a všichni se jen zasmáli. Vypadala jako dítě které trucuje. Byla roztomilá.

-

Všechny různé vzpomínky se mi vraceli.

,,Liame'' došel ke mě Scott ,,měl bys jít domů, potřebuješ se najíst a odpočinout, jsi tu už dlouho. ,,Nikam nejdu Scotte, chci tu být sní'' odporoval jsem už po několíkáté svým přátelům. Vím že to myslí dobře ale já odsud nechci odejít. ,,Liame vím že se cítíš provinile ale nemusíš tu být každou sekundu. Zítra je škola a už je pozdě musíš si odpočinout. Betty by nechtěla aby jsi kvůli ní vynechával školu...'' Scott měl pravdu. ,,Dobře dej mi chvíli'' podíval jsem se na něj prosebně a on odešel.

Podíval jsem se zpět na Betty a stoupl si. Naklonil jsem se k ní a dal jí pusu na čelo. ,,Já se vrátím, slibuju. Tentokrát tě nenechám samotnou.''

Odešel jsem z pokoje kde ležela Betty a tam už mě čekal Scott se Stilesem. ,,Vezmeme tě domů'' řekl Stiles a usmál se na mě. ,,Díky Stilesi. A-'' nachvíli jsem se odmlčel ,,omlouvám se. Měl jsi ve všem pravdu'' omluvil jsem se mu a sklopil hlavu k zemi. ,,Nojo to já vždycky ale to nevadí. Teď už to neřeš a jdeme'' chytl mě za rameno a spolu se Scottem jsme šli k jeho Jeepu.

-

734 slov

your AnchorKde žijí příběhy. Začni objevovat