your Anchor

16.KAPITOLA

Pomalu jsem se začala probouzet. Ležela jsem někde na lůžku. První koho jsem uviděla byl nějaký černý pán.

,,kde to- kde to jsem a kdo jste?''

,,ahoj, jsi na veterině a já jsem Deaton''

,,co-co dělám na veterině?''

Pomalu jsem si sedla do sedu. A najednou jsem ucítila strašnou bolest na břiše a na krku. Chytla jsem se za břicho a bolestně sykla.

,,jsi v bezpečí Betty. Tví přátelé tě sem zavedli, potom ale museli hned do školy aby nezameškali hodiny. Zachvíli dojedou''

,,co, počkat já zameškala školu? To ne...máma mě zabije''

Chtěla jsem vstát ale nešlo to, sotva jsem seděla.

,,být tebou moc sebou nehýbám''

Jen jsem přikývla a nevěrně se na něj podívala.

,,takže vy jste...veterinář? Proč teda nejsem v nemocnici?''

,,no nevím jak by se v nemocnici tvářili kdyby našli dva kousance od vlkodlaka''

,,počkat CO??''

,,ano, nejspíš tě napadl vlkodlak a dvakrát tě kousnul. Je to sice nepraktické ale je to tak. Pamatuješ si něco z toho?''

,,ne...vůbec nic si nepamatuju''

Zmateně jsem se chytla za hlavu a podívala se do země.

,,časem si rozpomeneš''

,,to ale znamená že-''

Nestihla jsem to doříct a do veteriny vrthl Liam, Mson, Scott, Stiles, Lydia a Malia.

,,Betty!''

Přiběhl ke mě Liam a obejmul mě, hned po něm Mason, Stiles a ostatní.

,,si v pohodě? Už je ti líp??''

,,jo je to..lepší''

Podívala jsem se ustaraně na Deatona a pak hned zpátky na ostatní.

,,víš Beth...''

Začal Scott.

,,teďka se nejspíš budeš...víš no, proměňovat''

,,jo...d-došlo mi to''

,,si v pohodě?''

Došla ke mě Lydie a chytla mě za rameno.

,,j-jo jsem''

Podívala jsem se na ni a falešně jsem se usmála. Všimla jsem si Scotta a Liama jak se na mě starostlivě dívají, došlo mi že poslouchají můj tep.

,,ehm kdy budu moct jít domů? Máma bude mít strach''

,,a co jí řekneš?''

Zeptal se naopak Stiles.

,,no nevim že mě srazilo kolo třeba''

,,a ty kousance?''

,,toho na břichu si nevšimne a na tom krku...zalepím si to a dám si mikinu''

,,to ale-''

,,chci jít domů!...Prosím''

,,no..dobře zavezu tě''

,,díky Stilesi. A děkuju Deatone, za to že jste mě z toho dostal''

Usmála jsem se na něj a šla za Stilesem k Jeepu, za námi zachvíli došli i ostatní kteří se ještě bavili o něčem s Deatonem. Všichni se na mě jen starostlivě dívali.

,,budu v pohodě lidi...fakt''

,,kdyby něco dej nám vědět''

,,jasně Scotte. Dám nebojte''

,,tak ahoj''

řekli zborově a já jim jen zamávala a se Stilesem jsem odjela domů. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela...Co se stane až se proměním? Budu taky vlkodlak? Co řeknu mámě? A vůbec..kde je Rose? Je v pohodě? Od té doby než mě napadli jsem ji neviděla..prostě zmizela...Z přemýšlení mě vyrušil Stiles.

,,jsme tu''

,,jo díky''

Chtěla jsem vysednout ale on mě zadržel tím že mě chytil za ruku.

,,fakt si v pohodě Beth?''

,,upřímně...jsem dost nervozní a bojím se. Nevím co budu dělat až...až víš co. Já prostě, nevím co mě čeká a co řeknu mámě...nechci jí ublížit Stilesi...''

,,chápu tě Beth...neboj budeme s tebou. Začátky budou nejhorší ale časem si na to zvykneš neboj''

,,děkuju Stilesi''

Objali jsme se a já už vysedla z auta naposledy mu zamávala a pak už jsem jen sledovala jak odjíždí.

Vešla jsem do baráku kde na mě čekala máma.

,,kde si byla?? A co se ti stalo? Panebože...''

,,promiň že jdu pozdě, zdržela jsem se z přáteli. A jsem v pohodě, jen jsem se srazila s kolem''

,,bože vypadáš-''

,,mami...jsem v pohodě. Fakt, jsem unavená jdu si lehnout''

,,no...tak dobrou''

,,dobrou''

Vyšla jsem schody, vešla do pokoje a švihla jsem sebou do postele a hned usnula.

-

629 slov.