your Anchor

22.KAPITOLA

Stála jsem před školou kde jsem naposledy viděla hrůzné doktori a Theovu smečku, a pořád myslela na chvíli, co se stala před chvílí. Vážně jsem udělala, to co jsem udělala? Co to mělo vůbec být? ...Něvěděla jsem že mám nějaké schopnosti.

,,jsi v pohodě?''

Došel ke mě Mason a nejistě se mě zeptal když mě viděl hledět do jednoho místa.

,,jo...jsem''

Odpověděla jsem mu aniž bych se na něj podívala.

,,ostatní šli s Liamem a Scottem na veterinu za Deatonem. Aa no já jdu teď za něma, jdeš semnou?''

,,myslím si že bych měla jít domů...promiň''

U slova 'promiň' jsem se na něho už podívala a falešně se usmála.

,,dobře, tak teda ahoj''

,,ahoj''

Rozloučili jsme se a já šla domů.

-

Z pohledu Liama:

,,kde je Betty??''

Zeptal jsem se hned potom co mě Deaton ošetřil.

,,šla domů''

Odpověděl přicházící Mason.

,,kde jsi byl?''

,,za ní''

,,a??''

Byl jsem dost vyzvídavý já vím, ale nemohl jsem si pomoct. Bál jsem se o ni.

,,je v pohodě. Teda aspoň mi to říkala''

,,musíme jít za ní, co když jí zase najdou a-''

,,Liame ty nikoho teď hledat nebudeš. Musíš si odpočinout''

řekl mi Scott který se pomalu zvedl do sedu a u toho potichu bolestně sykl. Já se na něj starostlivě podíval a už nic neříkal.

,,jste všichni v pohodě?''

Zeptal se Deaton a starostlivě si nás prohlížel.

,,budeme. A děkujem za pomoc''

Pokynul mu Scott a děkovně se na něj usmál.

,,měli byste jít všichni domů a odpočinout si, měli jste dlouhý den. Zítra si všechno vyříkáte''

,,Deaton má pravdu, běžte všichni domů a ráno se vám všem ozvu''

Všichni se rozloučili a postupně odcházeli.

Já jsem celou cestu myslel jen na Betty. Měl jsem o nic strašný strach, něvěděl jsem pomalu ani co přesně se v té škole stalo. Jen že Betty dokázala odehnat doktory i s Theovou smečkou a tím nás všechny zachránila. Jak? To bohužel nevím...Snad se to zítra všechno ujastní.

-

329 slov