|your Anchor - tvoje kotva|
16náctiletá holčina z velkoměsta přijíždí do malého městečka Beacon Hills.
Celým jménem se jmenuje se Elizabeth Jamesová.
V Beacon Hills nikoho nezná, ale časem si najde přátelé kterým bude moct věřit.
Beacon Hills má ale...
,,Mamii!'' Vběhla jsem bez klepání do našeho domu a zařvala. Všude byla tma, nic jsem neviděla. ,,Mami?'' Tentokrát jsem to řekla tišeji. Došla jsem k vypínači a rožla jsem po celém dolním patře. Panebože...
Všude byli rozházené věci, pár rozbitých věcí a KREV? Ne...NE!
Vyběhla jsem schody nahoru a celý ho proběhla. Tam taky byli rozházené a rozbité věci...v mém pokoji to bylo nejvíc zničené. ,,Co se tu sakra stalo...'' řekla jsem si spíš pro sebe a klekla jsem si na kolena. Vlasy jsem si frustrovaně prohábla rukou a začala brečet ,,ne...to-to se jen mi zdá..'', hlavu jsem si zabořila do dlaní.
Najednou ve mě začalo vřít...cítila jsem jak celá hořím. Byla jsem smutná, naštvaná a hlavně na dně. Nevěděla jsem NIC. Zpanikařila jsem. Pochvíli jsem si klekla na kolena a hlasitě zakřičela.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všude to začalo hořet a já se konečně probrala ,,panebože! Co jsem to udělala...'' skoro se to tu rozpadalo. Pochvíli přímo předemě spadne kousek stropu a já odskočím tak že spadnu na zem. Párkrát jsem zakašlala, oprášila se a rychle se zvedla. ,,Musím odsud vyp-padnout''.
Dostala jsem se až dolů kde to už taky hořelo. Bylo mi to nepříjemné to tady všechno sledovat, jak se mi můj domov rozpadá před obličejem...a mojí vinou.
Z venku jsem slyšela houkání hasičských aut a policajtů. Doběhla jsem ke dveřím, a rychle jsem vyběhla ven. Přede dveřma jsem dopadla na zem a snažila jsem se nabrat dech. Před naším domem jsem si všimla několik hasičských aut a policejních. Taky tu stálo dost lidí, někteří byli dokonce i v pyžamech, všichni se vyděšeně dívali na náš dům a poté na mě. Někdo ke mě doběhnul, ale to už jsem omdlela a poté mě pohltila dost známá tma.
-
Z pohledu Liama:
Bylo už pozdě večer a já byl se smečkou na stanici, čekali jsme na sherifa nebo-li pana Stillinskiho.
Od té hádky se Stilesem jsem s ním teď moc dobře nevycházel. Vždy na mě hodil vražedný pohled nebo mě úplně ignoruje...
S Hayden jsem si dal teď pár dní pauzu, od té doby co jsem se pohádal s tím Stilesem se mě pořád jen vyptává o co jde a takové. A už mě to celkem štve...Navíc abych byl upřímný Hayden se mi tak maximálně líbí, nikdy jsem k ní necítil nic silnějšího jako třeba k Betty...S Betty je to jiné.
,,Už tu čekáme dlouho kde je?'' Zeptal jsem se frustrovaně a ruce si vzkřížil na břicho. ,,Tak ještě počkáme!'' Zvýšil na mě hlas Stiles a já se na něj podíval nechápavým pohledem. On si jen odfrkl a odešel pryč.
,,Bude v pohodě'' došel ke mě Scott a sledoval mizejícího Stilese. ,,Jo to možná ale odpustí mi někdy?-'' nachvíli jsem se odmlčel ,,všechno jsem to zkazil Scotte. Je to moje chyba že tu Betty není...'' sklopil jsem hlavu k zemi. Scott mě chytil za rameno ,,ale není Liame-'' ani jsem ho to nenechal doříct a skočil jsem mu do řeči ,,ale je Scotte! Kdybych ji neignoroval tak by tu byla! Je pryč už skoro dva měsíce...DVA měsíce chápeš?...'' zopakoval jsem to ještě jednou a frustrovaně jsem si zajel rukama do vlasů. ,,Najdeme ji neboj'' poslední co Scott řekl a pak se otočil k přicházející dvojci, Stiles a jeho táta sherif.
Stiles se na něco pořád vyptával táty a vypadal nervozně, skoro až vystrašeně.
,,Co se stalo?'' Zeptala se Lydie Stilese který svýho tátu jen propaloval pohledem. Jeho táta se na Lydii podíval smutným výrazem a pak konečně promluvil. ,,Betty...našla se'' řekl pochvíli a všichni v ten moment stuhli. Já se na sherifa díval pohledem co jasně říkal že nic nechápu...Byl jsem mimo. Nejdříve jsem tomu nechtěl věřit ale pak co Scott promluvil jsem se probral a skočil všem do řeči. ,,KDE JE??'' Podíval jsem se na sherifa a mu sklesl ještě víc obličej ,,Liame-'' ,,chci vědět KDE JE!'' Zařval jsem na něj a on si jen oddechl ,,v nemocnici...ale Liame ona je-'' ani to nestihl doříct a já se rozběhl směr nemocnice. Nevšímal jsem si ostatních co na mě ze zadu křičeli, soustředil jsem se jen na ni. Na Betty. A že za ní okamžitě musím jít! Musím jí toho tolik říct...A hlavně se omluvit.
