your Anchor

23.KAPITOLA

,,nech ji být! Ona za nic nemůže je to ještě dítě!''

Zařval muž středního věku na lovce ve stejném věku, který držel v rukách malou holčičku se zrzavými vlasy.

,,to možná je ale vyroste. A pak bude dost silná na to aby nás všechny zabila''

,,nikoho nezabije, proč by to dělala?! Je to přece nevinné dítě''

řvala na lovce a jejich přítele žena středního věku a taky matka malé holčičky.

,,ale čím víc je starší, tím rychleji jí roste síla, časem ji taky může pohltit!''

Odpověděl už s větším výrazem lovec a sledoval svoje přátelé ustaraným výrazem.

,,nech ji být Same, mi se oni postaráme. Vymažeme jí paměť a pošleme ji daleko od nás, nebude vědět kdo je...nebude hrozbou''

řekl jasně otec malé holčičky a rukama svíral svoji vyklepanou a uplakanou ženu.

,,jak myslíte ale až si vzpomene nebo ji ta síla pohltí-''

,,nic takového se nestane postaráme se o to''

Odpověděla mu už klidněji žena , vzala si svoji malou holčičku do náruče a pohladila ji po jejich zrzavých vláskách.

,,sbohem Isabello, sbohem Edgare...''

řekl zoufale lovec a odešel pryč.

Muž a žena se na sebe smutně podívali a pak zpátky na jejich malou holčičku.

-

,,AA!'' vymrštila jsem se do sedu a zmateně se porozhlídla po pokoji ,,sen'' chytla jsem se za čelo a lehla si pomalu zpátky.

Slyšela jsem jak se k mému pokoji blíží kroky a pochvíli se otevřeli dveře a v nich se objevila Rose. Počkat...ROSE!?

,,ROSE! Panebože!'' Vyskočila jsem rychlostí blesku z postele a došla k Rose. Silně jsem jí objala, po chvilce jsem se odtáhla a zmateně jsem si jí prohlídla.

,,kd-kde si byla?? Od té doby co jsem tě našla ve škole v tom sklepě jsem tě neviděla. Mysela jsem si že tě unesli hrůz-'' Nachvíli jsem se zasekla a uvědomila si že bych jí o tom něměla říkat ,,-no že tě unesli. Kde se tu bereš?''

,,jsem v pohodě Betty'' odpověděla úplně v klidu a usmála se

V pohodě?? To je jako vše? čekala jsem toho víc.

,,a kde jsi teda byla? Bála jsem se o tebe...'' poslední slova jsem řekal trochu smutněji.

,,byli jsme s rodiči pod stan''

,,a to jako v týdnu? Kdy je škola?''

,,jo. Táta totiž musí odjet na pracovní cestu a tak jsme jeli teď, abysme mohli jet všichni''

,,áha, dobře'' podívala jsem se na ní s menší nedůvěrou v obličeji

,,na co čekáš oblíkat! Chci tě někam vzít, tak se hezky obleč a jdem'' rozmáchla se Rose a začala mi stlát postel

,,já ti nevím Rose, moc se mi-''

,,no neříkej mi že se ti nechce. Na to zapomeň kočko! Pojď ukaž mi kde máš oblečení a já ti pomůžu něco vybrat''

,,a kam mě chceš jako vzít?''

,,uvidíš'' odpověděla a mrkla na mě. Chovala se až moc záhadně...to se mi nelíbí. Já jen donuceně přikývla a ukázala jí skříň kde mám oblečení, mezitím jsem se šla rychlostně umýt.