your Anchor

24.KAPITOLA

,,Tak Bello jak se máš?'' Zeptal se mě pochvíli ticha Theo, když jsme jeli autem bůh ví kam.

,,Normálně'' odpověděla jsem mu, ani s jednou kapkou zájmu a dívala se do mobilu. Nebo spíš jsem se snažila sehnat někoho kdo mi pomůže se z tohoto dostat ven.

,,Ah tak teda normálně jo'' uchechtl se a na sekundu se na mě podíval.

Já ho ale totálně ignorovala a psala Liamovi. Vím že na tom teď asi není zrovna nejlíp po tom co se stalo v té škole...to asi nikdo, ale vážně ho teď potřebuju.

Z pohledu Liama:

Začal mi pípat mobil, asi už tak třikrát. Kdo to teď zrovna otravuje?

,,Počkej Masone, pauza'' řekl jsem Masonovi když jsme spolu hráli zrovna jednu hru na plejáku.

,,Proč zaas?''

,,Někdo mi píše.''

,,Tak to počká, hrajem dál'' převrátil oči a pauzu kterou jsem před chvílí zapl, vypl a hrál dál.

,,MASONE!''

Z pohledu Betty:

,,Co s ním sakra je?'' špitla jsem potichu a mobil jsem stiskávala nervozně v ruce.

,,S kým?'' zeptal se Theo potom co jsme někde zastavili a sklopil pohled ke mě.

,,S nikým...'' věděla jsem že mě slyšel, jak jinak že...když je to vlkodlak.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a všimla si že stojíme někde před lesem. Na les mám špatný vzpomínky, takže jsem začala být dost nervozní. Dokonce bych řekla že jsem se začala bát.

Theo vystoupil a obešel auto ke mě, otevřel mi dveře a čekal než vystoupím. Já ale jen seděla a dívala se na něj nevěříčním pohledem.

,,Jdeš?''

,,Kam to jdeme?''

,,Uvidíš'' to vážně si myslí že zrovna s NIM půjdu někam do lesa. Pf moc si věří...

,,S tebou já do lesa rozhodně nejdu.''

,,Ale prosimtě nemáš se čeho bát'' úplně v klidu se na mě usmál a já začala ztrácet naději že mě Liam nebo kdokoliv jiný najde a pomůže mi.

Podívala jsem se na mobil a ani signál jsem tu už neměla. Na sucho jsem polkla a vystoupila z auta.

Theo zavřel dveře a já u toho cukla, lekla jsem se. On si toho všiml a uchechtl se. Popošel ke mě a chytl mě okolo ramen. Já jeho ruky ale sundala a couvla od něj o krok.

,,Coje?'' zeptal se ''nechápavě''.

,,Vážně? Ty se ještě ptáš?!'' propálila jsem ho pohledem a snažila se udržet chladnou hlavu.

,,No ano ptám se. Však se mezi náma nic nestalo ne?'' Tak a dost...už mě začíná srát.

,,Raekene! Málem jsi mě a MOJE kamarády zabil! Nepamatuješ si to nebo jsi vážně tak blbej?!''

,,A joo už vím. Ale prosimtě však se skoro nic nestalo'' néé jen málem zabil Scotta a domlátil Liama do nevědomí...

,,Ty blbečku! Málem si zabil Scotta a Liama!''

,,Ale nezabil'' mám chuť mu jednu vrazit...

Napřáhla jsem se tak rychle že to ani nepostřehl a jednu mu vrazila. On se u toho otočil a jedna tvář mu zrudla, byl tam otisk mojí ruky.

,,Na člověka máš páru...teda jestli JSI vůbec člověk.'' U jeho slov jsem se zasekla.

,,O čem to mluvíš...''

,,Ty víš dost dobře o čem to mluvím Betty.'' Jo měl pravdu...už nějakou chvíli se cítím jiná a ve škole se to potvrdilo. Navíc i ty sny které se mi začali ukazovat už tak před týdnem mi přišli divné...jako kdyby to nebyli sny ale nějaké vzpomínky. ,,Copak??''

,,N-nic. Nevím o čem mluvíš.'' Snažila jsem se o vážný obličej ale určitě věděl že to co řekl mě dost znervoznilo...tluče mi srdce jak o závod a to určitě nepřeslechl.

,,Vím že jsi nadpřirozená...ale přesně nevím co jsi. Proto jsem si zavolal pomoc, aby mi pomohli zjistit co jsi přesně zač.'' Pomoc? Koho tím sakra myslel?

Za jeho zády se najednou objevili hrůzní doktoři a já poskočila a začala couvat. Najednou jsem ucítila jak jsem do někoho ze zadu vrazila, došlo mi že je to ten třetí doktor, rychle jsem se otočila a o krok od něj ustoupila.

,,Co mi chcete??''

,,Chyba'' řekli všichni tři zaráz a Theo se jenom uchechtl.

,,Né moji přátelé, ona není chyba. Ale nový objev...váš nový experiment. A věřte mi že z toho vypline něco mocného a úžasného'' řekl jim s klidem Theo a pak si mě naposledy prohlédl. ,,Promiň drahá'' řekl a já jen ucítila jak mi pod kůži na levém rameni zajíždí jehla a poté jsem upadla do bezvědomí.

-

723 slov