Křídla mysli (Harry Potter FF)

Dvojitá svatba

Ariana se po dvou týdnech na Grimmauldově náměstí vrátila do Domova a ne sama. Luca už zvládal chodit a z nejhoršího byl venku, ovšem ho i její dvě kamarádky nechtěla nechat v pochmurném domě Blacků a po rozhovoru se Siriusem, se rozhodli, je schovat k nim. 

Útoky stále přibývaly a o třech utečencích nepadlo ani slovo. Čekala, že jakmile skončí válka, všichni budou opět svobodní.

Včera byl den Pošukova pohřbu, jenž byl pro všechny náročný.

Především Hermiona vypadala zle. Ne že by s Moodym měla kdoví jak úžasný vztah, vlastně ho sotva znala. Ovšem musela udělat zásadní rozhodnutí. Po dlouhém přemýšlení, smazala svým rodičům jakékoliv vzpomínky na ni. Bylo to tak nejlepší.

Moc dobře věděla, že hned co bude Harrymu sedmnáct a zmizí mu hlídaček. Na Arianu čekat nemuseli i přesto, že sedmnáct měla skoro až tři týdny po Harrym. Od minulého roku ho již neměla, aby ji ministerstvo nemělo šanci najít, když ji chtěli poslat do Nurmengardu.

Hermiona tedy tušila, že se do Bradavic nevrátí a naopak se s přáteli vydá hledat viteály a její rodiče se případnému nebezpečí nemohli nijak bránit. Proto bylo nejlepší, aby na celý kouzelnický svět včetně ní zapomněli.

Ovšem dnes, již brzy ráno, je zastihla nevídaná návštěva. Samotný ministr kouzel Brousek je poctil svou přítomností.

 „Čím vděčíme za vaši přítomnost?" zeptal se Sirius zvědavě a usadil ho do svého oblíbeného salónku.

„Jsem tu, kvůli závěti Albuse Brumbála. Mohl byste prosím zavolat vaší dceru, Harryho Pottera, Hermionu Grangerovou a Ronalda Weasleyho? Pokud se nemýlím, pobývají všichni zde. Nemám pravdu?" podíval se na něj se zvednutým obočím.

Sirius zmateně přikývl. Netušil, že Brumbál má vůbec nějakou závěť.

„Forpy nám už váš příchod oznámil, pane ministře," vešla do místnosti Ariana, v závěsu s dalšími jmenovanými.

Hned poté, co se s ním všichni důstojně přivítali a pohodlně se usadili, vytáhl z koženého obalu pergamen s Brumbálovou závětí.

Ariana se na rozdíl od Hermiony a Rona nedivila, že jsou v ní také napsaní. Zesnulý ředitel měl vždy plán dopředu.

„Takto zní poslední vůle, Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála," začal ministr číst. „Za prvé, Ronaldu Biliusovi Weasleymu odkazuji svůj zatemňovač, který jsem sám sestrojil a doufám, že až se bude zdát situace nejtemnější, ukáže mu světlo," vytáhl zabalený dar a předal ho Ronovi do rukou.

„Tohle mi doopravdy Brumbál odkázal?" zeptal se překvapeně a fascinovaně hleděl, jak zatemňovač pohltil a zase navrátil všechna světla v místnosti.

Ministr chvíli na zatemňovač hleděl a poté se dal opět do čtení. „Hermioně Jean Grangerové tímto odkazuji svůj výtisk Bajek Barda Beedleyho a doufám, že v nich najde zábavu i ponaučení," řekl a předal jí knihu.

„Ty mi četla máma," řekl nadšeně Ron.

„Jo, mně taky," vzpomněla si Ariana.

„Čaroděj a skákající hrnec, Králice Alice a chechtající pařez," zavzpomínal zrzek.

Brousek zavrtěl hlavou a tentokrát se otočil na chlapce s jizvou na čele. „Harrymu Jamesovi Potterovi odkazuji Zlatonku z jeho prvního famfrpálu, aby nezapomněl, že vytrvalost vždy přináší ovoce," řekl dramaticky.

Arianě napjatě čekala, že se Zlatonka při Harryho doteku otevře, ale k jejímu překvapení se nic nestalo.

„To je všechno?" zeptal se překvapeně Harry.