Křídla mysli (Harry Potter FF)

Jeskyně

Konečně došli do vesničky, kam je Adam poslal. ,,Prý necelá hodinka, šli jsme skoro dvě a půl hodiny a to jsem tě ještě vezl," odfrkl si Luca, ovšem ani mu to nevadilo. Po cestě toho zjistil o Arianě mnoho a čas strávený s ní byl víc než příjemný.

,,Ani nevíš jaký mám hlad," zaskuhrala a jako na znamení souhlasu jí zakručelo v žaludku.

Vesnička byla na svou velikost poměrně zaplněná. ,,Je to tu jediná vesnice blízko dračí kolonie. Sjíždí se tu všichni čarodějové z celého světa. Proto je jich tu tolik. Hlavně před mudly je vesnice schovaná," řekl Luca, jakoby jí četl myšlenky.

,,Tamhle je hostinec!" vykřikla nadšeně a už se k němu chtěla rozběhnout, ale Luca ji zastavil.

,,Dej si aspoň kapuci, ať si nás nikdo nevšímá. Když jsem řekl, že jsou tu čarodějové z celého světa myslel jsem i z Británie," připomněl jí a nasadil jí kapuci. Když se nechtěně otřel rukou o její tvář, Arianě začalo rychle tlouct srdce a tváře jí zrůžověly. Ačkoliv si to nechtěla přiznat, v Lucových modrých očích se přímo utápěla.

,,Tak už pojď," vysoukala ze sebe nervózně a rozešla se k hostinci.

Luca měl pravdu. Hned co usedla a zaposlouchala se do rozhovoru blízkých stolů, uslyšela hned několik různých jazyků, mezi kterými byla i angličtina.

Jídlo si samou nervozitou, že ji někdo pozná, ani nevychutnala a rychle ho do sebe naházela.

Její společník na tom nebyl o moc líp. I jeho rodina, která v Rumunsku byla velice významná ho všude hledala.

,,Podívej, Jules možná měla pravdu a opravdu se žene bouřka," zasmál se Luca, který se snažil odlehčit situaci, když vyšli z hostince a ukázal na oblohu s pár bílými mráčky.

,,Měli bychom si pospíšit," vyplázla na něj jazyk a zatáhla ho na tržiště.

Nakupování jí chybělo. Opět si na malou chvíli připadala jak obyčejná čarodějka.

,,Hele dívej citronové dropsy," ukázala na žluté dobrůtky.

,,Tobě chutnaj?" podivil se.

,,Ani ne, ale někoho mi to připomíná," řekla a jeden sáček koupila.

Vzpomněla si na Brumbála, který tyhle malé žluté dobrůtky zbožňoval. Uvědomila si, že již zítra jejího otce čeká soud, který rozhodne zda bude očištěn. Doufala tedy, že Brumbál udělá vše proto, aby tomu tak bylo.

Měla pocit, jakoby to byla věčnost od té doby co odešla. Chtěla se opět vrátit mezi své přátele a strávit klidné léto v Doupěti nebo na Grimmauldově náměstí. Ovšem trčela v Rumunsku u dračí kolonie. Kdyby jí tohle někdo řekl před třemi týdny vysmála by se mu do tváře.

,,Máme všechno?" zeptala se a hodila si do pusy další citronový drops.

,,Myslím, že ano," podíval se znovu na seznam, který dostaly od Jules.

Vyrazili tedy lesem zpátky.

,,Možná Jules přece jen měla pravdu," ukázala Ariana na oblohu, která se během několika minut změnila na šedivou.

,,Když půjdeme rychleji, třeba nás déšť nezastihne," navrhl Luca a přidal do kroku.

Byli asi v polovině cesty, když se Ariana prudce zastavila.

,,Někdo nás sleduje. Je to nějaké zvíře a je obrovské," zašeptala a pomocí mysli se ho snažila najít.

Luca na nic nečekal a popadl Arianu za ruku.

,,Co děláš?" zeptala se ho.

,,Tady v téhle oblasti nežije nic mírumilovného. Byla hloupost nás poslat samotné lesem," řekl naštvaně a hned jak to dořekl uslyšeli dunění.

,,Co to je?" zašeptala Ariana.

,,Mečoroh," vyvalil Luca oči na ohromné zvíře s šedou srstí a dvěma velikými rohy.

Mečoroh si je změřil pohledem, pak hlasitě zafuněl a dal se do běhu.

,,Utíkej!" zakřičel splašeně Luca.

Arianě bylo jasné, že šedému mečorohovi nemají šanci utéct i kdyby byli sebevíc rychlejší.

,,Zkusím ho zpomalit!" zakřičela a dala před sebe ruce.

,,Co děláš!" křičel Luca.

Ariana zavřela oči a soustředila se na pohyby zvířete.

S hlasitým vykřiknutím mečoroha odhodila co nejdál.

,,Musíme se někam schovat," otočila se na Lucu, který nehnutě pozoroval obrovské zvíře ležící na zemi.

Byl to právě hlasitý hrom, který Lucu probudil z transu. ,,Cestou jsem sem viděl malou jeskyni. Měla by být kousek."

,,Měli bychom zrychlit, než se ten mečoroh probudí," navrhla nervózně Ariana a Luca jen přikývl.

,,Bylo to neskutečný," řekl, když připravoval uprostřed malinké jeskyně, jestli se to tak dala nazvat, ohniště.

,,Když jsi řekl, že jsi viděl jeskyni, představil jsem si jeskyni a ne malou díru v kopci," usmála se Ariana. Ovšem stísněný prostor ji nijak nevadil. Důležité pro ni bylo, že je daleko a v bezpečí od mečoroha.

Luca se jen usmál a pomocí hůlky založil oheň.

,,Je mi hrozná zima," řekla potichu Ariana, celá promočená.

,,Sundej si ten plášť a natáhni ho tady, ať rychle uschne," ukázal na místo na zemi a Ariana jej beze slov poslechla.

I Luca natáhl plášť vedle sebe a sedl si těsně vedle černovlásky, kterou následně pevně objal.

,,Co děláš?" cukla sebou a podívala se chlapci do modrých očí.

,,Nejlíp se zahřejeme, když budeme blízko sebe. Znáš to ne? Tělo na tělo," zasmál se nervózně a prohrábl si rukou černé vlnité vlasy.

,,To bychom si měli, ale sundat to další mokré oblečení ne?" zamrkala na něj nevinně Ariana.

Luca se na ni překvapeně podíval. ,,Myslím, že máš pravdu," usmál se a přetáhl si tričko přes hlavu.

Ariana jej následovala.

Luca ji k sobě opatrně přitiskl a ona ho pevně objala nohama.

Opět se mu podívala do očí a poté jí sklouzl pohled k jeho rtům.

Jeho dotyky na zádech ji způsobovaly motýlky v břiše.

Luca to nevydržel a přitiskl své rty k jejím. Líbal jí vášnivě a nenasytně. Pevně ji k sobě tiskl a užíval si, jak ho její ruce jemně tahali za vlasy.

Ať Lucu naučil líbat, kdokoliv odvedl skvělou práci. Pomyslela si a najednou procitla. Ačkoliv ji Luca přitahoval, měla někoho jiného a právě na něm jí záleželo ze všech nejvíc.

Měla před sebou Tobiasovi uhrančivě černé oči jako temná noční obloha, do kterých se zamilovala. To on tu pro ní vždy byl a právě on byl ten pravý.

,,Já," začala a rychle se od modrookého chlapce odtáhla, ,,promiň, ale já nemůžu."

,,Jak to myslíš, že nemůžeš?" podivil se Luca.

,,Jsem zamilovaná do někoho jiného," řekla potichu a teprve teď si uvědomila, jak moc ji Tobias chyběl.

,,Přestává pršet," řekl vztekle Luca a začal se oblékat. Fakt, že venku stále silně pršelo mu byl asi jedno.