Křídla mysli (Harry Potter FF)

Výlet do Francie

,,Sakra!" zanadávala Ariana, když opět shodila pomocí telekineze prázdnou vázu. Svou moc neměla absolutně pod kontrolou. 

,,Měli bychom už začít trénovat," povzdechl si Brumbál a dopil své ranní kafe.

,,Ale můj hledáček," začala Ariana, ale ředitel ji zastavil zvednutím ruky.

,,Přišel mi dopis od Kingsleyho. Tvůj hledáček nespadá pod anglické ministerstvo kouzel, jelikož jsi bydlela většinu života ve Francii. Máš štěstí, že francouzská ministryně mi je velice dobrou přítelkyní," usmál se.

Ariana se plná nadšení, posadila naproti svému kmotru a napila se mátového čaje. ,,Ještě, že tě mají všude tak rádi."

,,Ovšem budeme si muset udělat výlet. Pošta, která jde mimo stát, prochází kontrolou. Bude tedy lepší, když se do Francie vydáme sami."

,,Ale krby do cizích zemí a přenášedla jsou pod dozorem ministerstva," namítla Ariana.

,,Ministerstvo nemůže mít pod kontrolou všechna přenášedla," odvětil Brumbál, ,,Měla by ses nachystat," řekl ještě.

,,Nemám tu nic jiného, než tohle," řekla a ukázala na sebe. 

,,Podívej se do ložnice. Je v druhém patře. Když Eileen odtud odcházela, měla docela naspěch. Myslím, že tu něco nechala."

Ariana na sucho polkla. Poslední co chtěla, bylo aby si na sebe oblékla oblečení své mrtvé matky. Ovšem věděla, že má Albus pravdu. Nemohla vyrazit do Francie přeci v tomhle.

Dopila tedy svůj čaj a vydala se po schodech do druhého patra. 

Jako ve většině domu i zde bylo po chodbě a ostatních místnostech, hodně věcí zničených a poházených.

Vešla do bílé místnosti s velkou postelí. Na rozdíl od domu Blacků, tu to zde působilo čistě a klidně. 

Přešla ke skříni a opravdu. Byla skoro celá plná oblečení. Ovšem problém její matky byl, že nosila většinou jen šaty.

Když se nad ním Ariana zamyslela, možná měla štěstí. Protože jít před ministryni Francie v jeanech by pravděpodobně moc vhodné nebylo. 

Vzala si na sebe tmavě modré šaty na ramínkách a do tašky si nabalila dalších pár šatů a dokonce v  jednou spodním šuplíku našla dvoje kalhoty.

Podivila se, když ještě našla pár jedno barevných triček a tílek. Co už ji nepřekvapilo, byla hromada sukní. Vzala si tedy do tašky ty nejméně formální.

,,Vzala jsem si pár věcí," řekla, když přišla dolů. A stiskla pevně tašku. Do ložnice se už vracet nechtěla. Připomínalo jí to až moc mámu.

,,Výborně, měli bychom tedy vyrazit," usmál se Brumbál a vyšel před dům.

Ariana tedy měla možnost se na něj podívat z venku. Byl nádherný. Když ještě nebýval zničený, musel to být domov plný lásky.

,,Připravená?" zeptal se.

Ariana mlčky přikývla.

Ocitli se blízko kraje útesů a přímo naproti nim stál chlápek. 

,,Normálně bych řekl padesát galeonů, ale že jste to vy pane řediteli, tak čtyřicet," usmál se nazrzlý muž s neupravenými vousy.

,,Ani nevíš, jak mě to těší Morrisi," usmál se na něj Brumbál a dal mu do ruky požadované mince.

,,Přenášedlo odlétá za deset vteřin," řekl ještě a ukázal na starou botu před ním. 

,,Kam nás to přesně přenese?" zeptala se Ariana a pro jistotu se boty už chytila.

,,Jak jsme se domluvili. Přímo před ministerstvo. Přeji příjemný výlet," bylo poslední co řekl.

Za chvíli už stáli před budovou ministerstva. 

Na rozdíl od anglického ministerstva tu to nebylo tak ponuré, ale díky skleněné střeše velice prosvětlené.

Nebyl tu i takový zmatek a zdálo se, že všichni vědí kam mají jít. 

,,Dobrý den, máme domluvenou schůzku s paní ministryní," řekl Brumbál recepční, která se na něj zmateně podívala.

Ariana to tedy po něm zopakovala ve francouzštině. 

Recepční hned věděla o čem je řeč a poslala s nimi stařenu, která je dovedla do kanceláře.

,,Brumbále! Tak ráda tě opět vidím," usmála se starší žena. Působila velice elegantně. Měla na sobě fialový hábit a ve vlasech sepnutých do drdolu měla malý klobouček s růžovou květinou.

Ariana moc dobře věděla její jméno, jelikož ji ve Francii všichni milovali. Odette Leblanc, jedna z nejoblíbenějších ministryní vůbec.

,,Potěšení je na mé straně, ovšem jsem tu kvůli Arianě," řekl Brumbál a posadil se do křesla naproti stolu ministryně.

Začalo vyprávění o celé situaci. Brumbál ji vysvětlil i prokletí Seymourů a to že by Ariana v nesprávných rukou mohla být i velice nebezpečná. Numengard by ji určitě neprospěl.

,,Toho Popletala by měl už někdo dostat pryč. Není normální, když chce patnáctiletou dívku poslat na tak šílené místo. Moc ráda vám pomůžu. Jestli potřebuje Ariana trénovat, hlídaček ji zruším. Věřím, že žádné hlouposti dělat nebude," usmála se a Arianu překvapilo, jak plynule mluvila anglicky.

,,Mockrát vám děkuji," usmála se Ariana a vstala. Chtěla být už doma. Ačkoliv tahle návštěvu byla příjemná, stále nemohla tušit, kdy se zde objeví nějaký anglický bystrozor.

,,Ráda jsem vás poznala slečno," vstala také madam Leblanc a podala jí ruku.

,,Bylo mi ctí," stiskla jí ruku.

,,Nebohé dítě."

,,Prosím?" zeptala se zmateně Ariana. 

,,Nic jsem neříkala," byla stejně zmatená ministryně.

,,Asi se mi něco zdálo," vymluvila se. Moc dobře věděla, že jí nevědomky přečetla mysl. S otázkou v očích se podívala na Brumbála.

,,Snad se uvidíme brzy a za příjemnějších okolnostech," stiskl ruku madame Leblanc Brumbál.

,,Musíme začít trénovat co nejdřív," řekl když odcházeli.

Už byli skoro u přenášedla, které jim zařídila Leblancová. Když v tom uslyšeli hlasitý výkřik: ,,Chyťte je!"

Oba dva moc věděli, že jsou v pasti. ,,Hádám, že se odsud nejde přemístit," řekla Ariana a její společník jí přikývl.

,,Musíme se co nejrychleji dostat k přenášedlům. Je to naše jediná šance," řekl a zatáhl jí do uličky vpravo. 

Běželi jak nejrychleji mohli, ale řekněme že běh více jako stoletého starce nebyl zrovna dvakrát nejrychlejší. Kdyby byla Ariana v jiné situaci a viděla by Albuse běžet, určitě by se zasmála.

Už jim byli v patách a ačkoliv Brumbál kouzlil výtečně, jeho energie mu moc síly nedala.

,,Nechte nás na pokoji!" zakřičela naštvaně Ariana a mávnutím ruky na bystrozory shodila obrovskou skříň.

Konečně se dostali na oddělení přenášedel. Byla to dlouhá úzká místnost bez oken a každé dva metry bylo nějaké přenášedlo. ,,Tamhle, k té konvici," ukázal Brumbál.

,,Pozor!" zakřičela Ariana a vykouzlila před nimi štít.

Stařec se naštvaně otočil na bystrozory. Pozvedl hůlku a během tří minut všichni tři seděli na zemi svázáni. ,,To jsi nemohl udělat už před tím?" vytřeštila na něj oči černovláska.

,,Nechtěl jsem dělat problémy," pokrčil rameny a chytil se konvice.

Ariana udělala totéž a zavřela oči. Za chvíli se začala točit dokola a její žaludek jí více než poděkoval, když stála pevně na zemi.