Křídla mysli (Harry Potter FF)

Únik z úkrytu

Sirius věděl, že se to může stát. Že ho opět zavřou na tohle šílené místo, které měl již skoro pod kontrolou Voldemort. Většina jeho smrtijedských spoluvězňů byla pryč. 

Kdo určitě stále zůstával v Azkabanu, byli prozatím mozkomoři. Byla, ale jen otázka času, kdy ministerstvo přijde o kontrolu nad nimi. Neustále procházeli kolem cel a když vycítili pocit štěstí, naklonili se a všechna radost byla okamžitě pryč.

Ovšem Sirius věděl jak na ně. A když mu zrovna nepřinášeli jídlo, ležel schoulený v podobě psa, s perfektně uzavřenou myslí. 

,,Koho pak to tu opět máme," objevil se u cely hlídač a hodil Siriusovi snídani v podobě spáleného chleba a kouzlem mu doplnil džbán vodou. 

,,Hádám, že jsem ti chyběl Morley," zamračil se na něj a ukousnul si z chlebu. Jestli nějakého hlídače nenáviděl byl to právě Morley. Bylo to hlavně kvůli jeho nepříjemným poznámkám, ale i kvůli tomu, jak nechutně jeho voda chutnala.

,,Na tohohle si dávej pozor," řekl Morley a Sirius si teprve teď všiml červenovalsé dívky vedle něj. ,,Už jednou odsud pláchnul. Nedovol, aby se to opakovalo, jinak hnedka letíš a na nějaký bystrozorský odznak můžeš hnedka zapomenout," dořekl Morley nepříjemným hlasem.

,,Ano pane," řekla poslušně a pořádně si Siriuse prohlédla. Musela to být nová bystrozorka. Ovšem bylo to poněkud zvláštní, jelikož školní rok ještě neskončil.

,,Ovšem bystrozoři nemaj lidi, takže by tě stejně asi vzali," protočil očima Morley a šel k další cele. 

Bystozoři ji asi museli vzít dřív, aby mohla s výcvikem začít co nejdřív. Sirius si to moc dobře pamatoval, jak náročný ten jeho byl. Často mýval dozor v Azkabanu a druhý den měl těžké tréninky. Hned by ovšem vrátil čas, jelikož měl tehdy vždy u sebe svého nejlepší kamaráda.

V takových to chvílích mu James chyběl nejvíc. Věřil, že tady v Azkabanu by jim ani mozkomoři nezabránili se smát. 

Když už se pomalu začalo stmívat, přišla ho navštívit nevídaná návštěva. ,,Tady máte večeři, snažila jsem se vybrat co nejčerstvější chleba a v kuchyňce jsem vám udělala vajíčka," řekla mladá bystrozorka a položila před něj talíř.

,,Proč to děláš? Koleduješ si o průšvih," napomenul ji a s chutí se pustil do jídla.

,,Vím, že jste nevinný.Jsem Nika a Ariana je moje nejlepší kamarádka, všechno mi řekla. Snažila jsem se zjistit, kdy budete mít soud, ale Popletal se ho snaží oddálit. Vypadá to, že ho za nedlouho sesadí. Moc dobře ví, že když vyplave na povrch, že jste celých dvanáct let seděl zbytečně, půjde hned pryč," pošeptala k němu a neustále se otáčela zda někdo nejde.

,,Povídej co všechno se venku děje?" zeptal se Sirius mezi sousty.

,,Lidi se bouří, Popletal chce totiž Arianu zavřít do Nurmengardu, aby zjistil co je zač. Potter všem řekl o jejím prokletí a o tom, že není nebezpečná a jediný kdo je tu nebezpečný je Voldemort."

,,Ten hajzl. Jestli se odsud dostanu zakroutím mu krkem. Vždyť není nebezpečná," rozčiloval se Sirius.

,,Tiše, ať na nás nepřijdou. Nemusíte se bát, je na útěku s Brumbálem. To ale nepomáhá moc vám, jelikož měl být vaším svědkem při soudu," povzdechla si Nika.

****

Ariana za poslední týden udělala ohromné pokroky. Už nelezla nikomu do hlavy, aniž by chtěla a dokázala proniknout do mysli i Brumbálovi  za necelé dvě minuty. S telekinezí to bylo těžší. Byla to její nová schopnost a vůbec ji neznala. Ze začátku ji nezvládala ovládat, ale teď se s ní už docela sžila. 

,,Jak dlouho se budeme ukrývat?" zeptala se po tréninku Ariana.

,,Musíš pak poděkovat svým přátelům a především Harrymu, který všude hlásí jak nejsi nebezpečná. To stejné můžeme říct o Elii. Ovšem nemyslím si, že se Popletal uklidní ještě před Siriusovým soudem," povzdechl si.

,,Už se ví, kdy ho bude mít?" zeptala se.

,,Ano. Dnes přesně za týden. Není moc dobré, že tam nebudu. A taky by byla potřeba promluvit se Severusem. Pettigrewa viděl a slyšel jeho doznání. Ačkoliv Siriuse nenávidí, mohl by se kvůli tobě slitovat a postavit se na Siriusovu stranu."

Ariana moc dobře věděla co musí udělat a v tu chvíli se rozhodla. 

Ještě toho dne si pozdě v noci sbalila věci a jediné co po sobě nechala, byl rychle načmáraný vzkaz pro Brumbála, položený na stole.

Vešla před dům a naposledy se na něj podívala, než přešla přes ochrannou bariéru a dům ji před očima zmizel.

Nevěděla zda nedělá chybu, ale myslela na svého otce v cele Azkabanu. Tohle si nezasloužil. A dala by cokoliv za smítko naděje, že se do děsivého vězení už nikdy nepodívá. 

Dnes byl poslední den školy. Myslela na své přátele, jak se ráno probudí a budou si balit své kufry. Kolik spolužáků se setká se svou rodinou a ona ačkoliv by si přála být s nimi, musí od nich prchat, aby byli v bezpečí. 

Na stole společně se vzkazem pro Brumbála, nechala ještě krátký dopis pro Harryho. Věděla, že si bude dávat za vinu smrt Eileen. Ovšem Ariana ho ujišťovala, že mu nic nemá za zlé.

Vytáhla svá černá křídla a vznesla se nad koruny stromů. Netušila, jak daleko doletí, ale doufala že dostatečně daleko, aby nejen její rodina, ale i ona byla v bezpečí.

,,Příští zastávka Rumunsko," řekla si tiše pro sebe a rozletěla se dál.