Křídla mysli (Harry Potter FF)

Pravnučka

,,To nemyslíš vážně?" otočil se na svého otce Tobias a nevěřícně mu pohlédl do očí. 

,,Taky se mi ten plán nelíbí, ale zamysli se nad tím. Pokud by Pán zla měl jakékoliv podezření, že mu nejsem věrný, nezabil by jen mě, ale i tebe. Především budeš moct slyšet co se chystá mezi prvními a Ariana bude v pánově zájmu, určitě tak moc stejně jako bývala Eileen," posadil se vedle Tobiase.

,,Eileen byla v jeho zájmu?" podivil se.

Severus přikývl. ,,Ví o ní spoustu, jelikož v jeho řadách stojí Cordelia Seymour, která o křídlech ví vše."

Hnědovlasý chlapec se pevně chytil za hlavu, jakoby mu měla za chvíli puknout. Jeho otec měl pravdu, musel do udělat. Věděl však, že jestli se to Ariana dozví bude ho nenávidět.

,,Udělám to," řekl pevným hlasem a vyšel ven z místnosti. 

Chtěl si užít poslední večer se svými přáteli, než bude muset začít s přetvářkou. 

,,Děje se něco?" otočil se na něj jeho nejlepší kamarád. 

,,Všechno je v pořádku," usmál se na něj. ,,Co ovšem není v pořádku, je to že nevím jak to máš s tím jménem."

,,Castor Seymour, je už za mnou. Teď jsem William Black, nechci aby si mě někdo spojoval s mojí fanatickou tetkou. Chci začít od začátku," usmál se.

,,Tak mě tedy těší Wille," podal mu ruku Tobias a Will ji pevně stiskl.

,,Myslela jsem, jak bude těžký ti říkat jinak, ale tím jak máš jiný vlasy i lehce celý obličej, to jde docela snadno," řekla Hermiona. 

Tobias se na své přátele otočil. ,,Chci vám něco říct," začal a všichni se na něj vyděšeně podívali. Jak řekl Remus, pro dnešek toho drama bylo víc než dost.

,,Začínám se bát," řekl Ron.

,,Chtěl bych vám jen říct, že jsem moc rád, že i přes nenávist našich kolejí a i přes spory našich rodičů," podíval se na Harryho a Willa, kteří se oba uchechtli, ,,se z nás stali přátelé. Moc si toho vážím. Řekněme, že jste taková moje druhá rodina," usmál se ně.

,,Hromadné objetí?" zeptala se Hermiona.

Tobias nechtěl vidět jejich tváře až je bude muset ignorovat a už vůbec je nechtěl vidět, když zjistí, že na levém předloktí má znamení. Nechtěl o ně přijít a tohle loučení, pro něj bylo těžší než si z počátku představoval.

****

Ariana se probudila na studené podlaze. Byla jí zima, všechno ji bolelo a měla žízeň. Chtěla pomoci mysli aspoň zjistit kde je, ale jen co zkusila použít svou moc, přepadla ji obrovská bolest. 

,,Musíš ovládat silnou magii, když ti dali tolik jedu," ozval se stařecký hlas z vedlejší cely.

,,Kde to jsem?" zeptala se a snažila si vzpomenout. Měla před sebou jen rudé paprsky.

,,V Nurmengardu," řekl jednoduše.

,,To snad ne," vydechla a objala své nohy. Tohle nemohla být pravda. Měla pocit, že má vše pod kontrolou a pak BUM! Všechny její plány se zbortily jak domeček z karet.

Muž vedle přišel blíž a Ariana si ho tedy mohla lépe prohlédnout. Měl bílé vlasy a oko každé jiné. Z jeho pohledu šel strach, ale tak nějak si vedle něj Ariana připadala v bezpečí. 

,,Kdo jste?" zeptala se.

,,Vy mladí, moje jméno už skoro neznáte, ale kdysi se ho někteří báli vyslovovat stejně, jako jméno Voldemort."