10. Novinka

61 6 4
                                    

"Kolikrát ti mám říkat, že už nic nedostanou!" rozhořčeně pochodoval po pokoji urostlý muž s nepříjemným výrazem ve tváři. Upravil si svůj bohatě zdobený kabátec. "Ale... Ale, co by bylo s mým..."
"Opováž se něco takového ještě vyslovit!" rozkřikl se na ženu sedící na lavičce. Z očí se jí řinuly slzy, které si vzápětí otírala hedvábným kapesníčkem. "Nezajímá mě, je to ostuda a ty se o ní nemáš co zajímat. Svolil jsem k tomu, ale nebudu toto tolerovat!"
"Otče," vtrhl do pokoje mladý muž s oslnivýma hnědýma očima. "Co se děje!" vztekle se na něj otec obořil. Jeho matka si zakrývala tvář, aby nebylo poznat že ještě před chvílí plakala. "Chci vám oznámit, že jsem právě dostal dopis s královskou pečetí. Nabídka se týká toho, zda bych se nemohl stát pobočníkem jeho královské Výsosti."
"To je skvělá novinka!" pravila matka hrdě. "Hned zítra vyrážím na královský dvůr, takže očekávám," oznámil zcela bez emocí, jelikož věděl, že by to matku dojalo stejně a otec se ani nepohnul a nechtěj ani nic říkat. Vždycky tvrdil, že je lepší, když dítě půjde zdomu co nejdříve a jemu synovi se mu to podařilo. Ještě aby dcera byla dobře provdaná. Pokyval hlavou k směrem ke své ženě:  "Že, Amelie."

Popelka: Nový PříběhKde žijí příběhy. Začni objevovat