Popelka: Nový Příběh

38. Sňatky z rozumu

"Zbláznil si se!" pokřikoval brunátný pan Awery má svého mladšího syna. "Nechal jsem se drobet unést," pokrčil se vším klidem rameny a napil se vody. "Unést? Ta holka je sice zatraceně krásná, ale mohl si mi alespoň říct co děláš!" rozhořčeně pochodoval po pokoji. "Celý ten obchod si poškodil jen kvůli tomu, že se ti Elena líbí?" nevěřícně zíral na svého syna. "No a? Anastázie stejně nebyla ta pravá partie," lhostejně přešel Philip k oknu a pohlédl na rušnou Lisburnskou ulici. "Prostě si nějakou z Tremainových dcer vezmeš a hotovo!" trval na svém pan Awery a opakoval ta stejná slova pořád dokola. "A koho prosimtě! Drizellu, která tajně chodí za McKellerem na Julpinovu univerzitu? Anastázii, která mě nenávidí, nebo Elenu, která mnou pohrdá?!"
"Prostě si nějakou vyber! Vždyť na tom nakonec nesejde."

***

Madam Tremainová přemýšlela. Spojení s rodinou Aweryových nyní potřebovala ještě víc než před tím. Museli do továrny co nejdříve investovat, jinak by jí mohla zavřít a prodat. Nechápala Philipa v jeho unáhleném rozhodnutí. Možná, že by jí teď Anastázii dala a ani b nad tím neuvažovala. Ovšem ta ho nebude chtít vidět ani slyšet. Zbývala po té už jen Drizella. Přihlouplá nejstarší dcera, která se jen  s těží mohla vyrovnat některé krasavici z jejího okolí. Ale pro Philipa? Dostačující. Anastázie, nebo Drizella. Obě by byli proti, ale třeba by se to s Anastázií a Philipem dalo nějak urovnat a potom by jim v sňatku nebránilo nic. Anastázie byla ale velice citově založená a tak pochybovala, že by se přes ti zradu přenesla tak rychle, jak by potřebovala pro své obchody.

Po dlouhém uvažování, co byly všechny dcery v Lisburnu se přece jen rozhodla. Drozellu zasnoubí s Philipem a Anastázii se pokusí dát dohromady s Oliverem Curtisem, synem cukrovarníka, který dovážel po celém Tisternu a jméno Curtis bylo známé široko daleko. Poznali se na svatbě sestry jejího prastrýce a nedávno se přestěhovali z venkova do Lisburnu do vily, kterou sdělili po Schelnonových. Více než výhodná partie. Teď jen vymyslet, jak to svým dcerám vhodně podat. Drizelle to řekne narovinu, ale Anastázii by mohlo stačit pár náhodných setkání.
Pořád zbývalo co udělat s Elenou, nejraději by jí strčila příbuzným, ale to si nemohla dovolit, protože by se dostali do řeči.

První byla na řadě Drizella a tak hned po té co přijely se za ní honem rychle zastavila.

"Drahoušku," oslovila jí a přivřela za sebou dveře od jejího pokoje. Drizella rychle strčila něco pod polštář a napřímila se.
"Copak jste pořídili v Lisburnu?" zeptala se a předstírala, že jejího rychlého gesta si nevšimla. "Noc zajímavého, jen si počkej na Anastázii to ona má co vysvětlovat," ušklíbla se a sundala si své střevíčky a pohodila je do kouta. "Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit," řekla madam Tremainová opatrně a posadila se na postel. "Co je tak závažného?" podivila se Drizella a přešla ke skříni, kde měla uschované oblečení a začla v něm hledat nějaké její šaty, které by si pro doma oblékla. "Holčičko, doba je zlá a proto se někdy musíme obětovat, aby se nám dařilo lépe," promluvila ke své dceři madam. "Nebudu ti lhát, poslední dobou to s námi jde od desíti k pěti a proto je naší jedinou záchranou spojeno naší rodiny s Aweryovými." Z hluboka se nadechla a pokračovala. "Proto si Philipa musíš vzít ty."
Drizella vytřeštila oči na svou matku a nebyla schopná mluvit. "Nejdřív Anastázie, potom Elena a nakonec já? Jako ta poslední, která ti zbyla?" zvýšila hlas a nehodlala dál o takových věcech bavit. "Není to tak jak si myslíš," ubezpečila jí matka. "Ne? V životě bych si nikdy nevzala toho, komu si see snažila podstrčit mě dvě rozkošné sestřičky a on jimi pohrdal. Co by asi řekl Philip na mě!" křikla až jí poskočil hlas. "Poslouchej mě, on nemá na výběr," stále se snažila zachovat klid.
"To se budu muset přetvařovat celý svůj život, abych mu byla dost dobrá. Stále mlčet a poslouchat ho?! Tak k tomu já se nikdy nesnížím." Šermovala svým ukazováčkem matce před obličejem a zachvátila jí vlna zlosti.
"To chceš studovat tyhle směšné spisy?" zvýšila madam hlas, protože to už nevydržela. Vytáhla z pod polštáře několik listů a ukázala jí je. "Co si o sobě myslíš?! Myslela sis že na to snad nepřijdu! Celý Lisburn si k tobě povídá?! Nemáš jinou možnost než si ho vzít! Slyšíš mě?"
Madam Tremainová vypadala lítá zlostí, která jí přímo sršela z očí. "Poslouchej mě dobře. Tebe si nikdo jiný kromě Philipa nevezme. Budeš pro ně stejně pořád ta divná ošklivá husa! Prostě si ho vezmeš bez dalších diskuzí!" Měla pocit, že řekla poslední slovo, ale její dcera ještě neskočila.

Drizella si vždycky přála mít svého manžela, ale nyní když měla tu možnost jí rázně odmítla. Nemohla si dovolit zradit Anastázii. Nevypadala by tak o nic líp než Ella. Slova její matky jí hluboce zásahly. Copak nebyla krásná jinak? Nebyla. Sama měla to tušení, že je nejen ošklivá navenek, ale i uvnitř. Ke všem chovala nenávist a záviděla jim. "Já si Philipa nikdy nevezmu!" okřikla svou matku, která už byla na odchodu. "To si teda vezmeš, drahá, i kdybych tě k oltáři měla vlastnoručně dotáhnout!"

Když za sebou zavřela dveře, třešťila jí hlava. Ruply jí nervy a to se někdy stává. Přece jen měla zachovat klid a nekřičet na ní. V téhle situaci si nemohla dovolit, aby ještě nějaká z jejich dcer udělala ostudu její rodině.