Popelka: Nový Příběh

2. Sirotek

Elena za sebou zanechala své nevlastní sestry, které se neustále handrkovaly, a zamířila do svého pokoje, který se nacházel o patro výš. Cestou minula pár složených, které jí laskavě pozdravily a dál si hleděly své práce. Elena však náhle zaslechla tlumené vzlyky, které vyházely z prádelny. Opatrně pootevřela dveře a malou škvírou nakoukla dovnitř. U necek se krčila nějaká holčička a velké slzy jí zkrápěly škrobený šátek. Nestačila se ani zeptat, co tady pohledává, protože se k ní přiřítila Rosmerta. "Slečno, tady nemáte co dělat..." vystrčila ji ze dveří a uchopila dítě za ruku a zamířila s ní druhými dveřmi ven. "Co tady dělá?" vydechla Elena s údivem a rozeběhla se za nimi. Sukně se šifónu jí šustila. "Leah je skoro sirotek a madam jí zde odmítla nechat," pravila zcela bez okolků hospodyně, když se udýchaně zastavila na prahu a mžourala do ranního slunce. Povyprávěla jí o jejích rodičích a o tom, jak jí Tremainová odmítla. To jí bylo podobné, neměla ráda žádné dobročinnosti. "Pošlu jí zítra ráno s vozkou do města a udám jí do sirotčince," oznámila, jako kdyby se jí Leah nekrčila u nohou. Otřela si červený nos a něco nesrozumitelně zamumlala.
"Víš, jak to chodí," povzdechla si Elena a klekla si, aby Leah viděla do očí. "Jsi statečná a já věřím, že to zvládneš," stiskla ji pevně ruku. "Matka zemřela, když jsem byla hodně malá... Milovala jsem jí a nikdy na ní nezapomenu..." Eleně se otevřely staré rány a měla co dělat, aby zadržela slzy. Po několika letech se odvážila mluvit o její matce. "Věřím, že se uzdraví a pak budete už vždy spolu..."
Rosmerta se dojatě usadila na stoličku a vymáhala ve škopku špinavý hadr. Přehodila si svůj dlouhý vlas propletený stříbrem za záda a nechala Elenu, ať jí vypraví, že všechno dobře dopadne. Matka Leah však byla velmi těžce zraněná a tak ani léčitelé jí nedávali moc šancí.

"Rosmerto," obrátila se na starou ženu Elena, "zůstane tady, dokud nebude vše jasné." Ve skutečnosti chtěla dodat, že pokud její matka zemre, až pak se bude rozhodovat, co dál. Zatím si takovou možnost nepřipouštěla.
Společně pak zamířili do kuchyně, kde Leah dostala kousek chleba a hrnek mléka. Musela jí uchovat v tajnosti, jelikož jestli by se to její macecha dozvěděla... nebyla by ráda. "Nevím, jestli je to dobrý nápad..." váhala hospodyně, která chtěla být s paní domu za dobře. "Nechte ji mimo dosah mých sester a uvidíte, že se nikdo nic nedozví," ujistila ji. Rychle popadla jeden koláče, který ležel právě vybraný z trouby na masivním dubovém stole a utíkala po schodech nahoru.

***

Ella si vybírala šaty na odpolední večírek u Bradleyových. Jednalo se o odpolední siesty, kde se každý snažil ukázat, jak moc je bohatý a vážený. Nic jiného v tom nebylo. Její otec tohle také nesnášel, ale její nevlastní matka si v tomto druhu zábavy lobovala, jako její sestry.

Náhle měla dobrý pocit, že pomohla takovému malému dítěti. Nesnesla pomyšlení, že ji madam Tremainová poslala pryč, že se jí ji ani trochu nezželelo.

Na příjezdové cestě před domem zastavil kočár tažený dvěma koňmi. Nevěděla o nikom z přátel její rodiny, kdo by si mohl dovolit tyto velice vzácné hřebce. Jednalo se tedy o nějakou váženou návštěvu. Pro se jim o tom matka nezmínila? Vyhlížela z okna, když nějaký starší muž vystoupil a opatrně přešel k madam, která čekala a něco málo s ním prohodila. Na kočáru a i na výšivce na jeho plášti byl erb nějakého hraběcího rodu. Byla přesvědčená, že ho už někde spatřila, neuvědomovala si však kde. Zvědavost jí nedala. Ani když otevřela okno neslyšela, co si ti dva říkají a tak nezbývalo než opatrně sestoupit na dvůr.

Rychle seběhla točité schody, které brala po dvou, a popadla nějakou konev, která stála v přístěnku. K jejímu štěstí byla plná vody a tak se nemusela zdržovat s jejím naplněním. Zadními dveřmi vyběhla na zahradu a opatrně přešla ke květinovému záhonu, který se táhl až k bráně. Mohla tak snadno zaslechnout jejich rozhovor.

***

"Pane Glovere, dovoluji si vás napomenout, že částka není úplná," poznamenala madam Tremainová, když přepočítávala obsah měšce. Na ruce se jí lesklou několik zlaťáků, avšak stejně byla přesvědčená, že je to málo. Od svého muže obdržela informaci, že částka dělá patnáct zlatých. Tady jich bylo jen jedenáct. Pan Glover se uchecht: "Velevážená madam, zanedlouho bude plnoletá, a tak nevidím důvod vám zbytečně cpát ty peníze." Madam Tremainová vypadla nepříčetně, jelikož dohoda, jak se dozvěděla, umělá jednoznačně. "Je to jen dobrá mule její hraběcí milosti, že dostanete vůně něco," ucedil skrz zaťaté zuby. Nebyl zvyklí, že by s ním někdo takto jednal, zvlášť nějaká ženština nižší šlechty. "Doufám, že příště se již shledám s panem Tremainem," pronesl, když nasedla do kočáru a zavíral za sebou dveře. "Byl mnohem vstřícnější," dodal jedním dechem a zabouchal, aby kočí konečně vyrazil. Koně se dali do klusu a za okamžik už mizeli v obláčku zvířeného prachu v dálce.

Madam Tremainová si odfrkla, takovéhle chování. Jako by jí a jejím sídlem opovrhoval. Sám přitom byl jen kancléřem. Prý dobrá vůle, pomýšlela si madam a uložila peníze do kapsáře. Právě zahlédla Ellu a neušlo jí, že práci na zahradě využila k poslouchání jejich řeči. Nevěděla, jak dlouho tam byla, ale naštěstí neřekli nic, u čeho by se dalo cokoliv vyčíst. Oddechla si, pro tento měsíc má už vystaráno a tato nepříjemnost je již za ní. Teď se s radostí vydala zpět do domu a vybírala si róbu na dnešní odpoledne.