49. Pomluvy a lži

40 2 1
                                    

"To z vás mám tedy radost," zamračila se Julienne na Astrid, která jen tak tak stála na svých nohou a neustále si utírala svůj červený nos do kapesníku. Občas i zakašlala. Nevypadala vůbec dobře. Včera večer se nachladila a tak měla pro dnešek raději zůstat v posteli. Elena pro změnu musela jet s rodinou, jestli se jí dalo tak říkat, na slavnost k Westwoodovým. Plesová sezóna pokračovala a madam Tremainová se nemohla déle vymlouvat, že Ellu neustále bolí hlava nebo je nachlazená. Proto Julienne přišla o dvě pracovní síly a byla z toho značně nevrlá. Už tak nestíhala.

***

Elena se tentokrát moc nedělala s účesem a ani šaty si nijak zvlášť nevybírala na rozdíl od jejich sester. Drizella od pokažené svatby s Ellou nemluvila a Anastázie už hodně dlouho. Tvářili se na ní pokaždé kysele.  Udivovalo jí, že pořád mají nové šaty s novými šperky. Na to zjevně peníze zbyly. Madam Tremainová si dala za úkol obě své dcery prodat do konce sezóny. A měla za to si tento cíl splnit. Musela proto vynaložit poslední peníze do toho, aby její dcery nějak vyoadali. O Ellu ale tím pádem nejevil žádný zájem. Celou cestu přečkaly mlčky. A stejně tak i přivítání s Westwoodovými, kteří pořádali slavnost na svém letním sídle. Pozdravem to raději ukončili. Nejzajímavější atrakcí byl ale na plese mladý vévoda, jako posledně, co si Anastázie pamatovala. Mohla si domyslet, že jemu se bude zamlouvat právě Elena, která dokázala být sama sebou víc než kdokoli jiný. Nebyla až zas tak daleko od pravdy.
"Ach, Ello, díky bohu, že tě zase vidím. Připadalo mi to jako celá věčnost, co jsme se neviděli," přispěchala k ní Mira Bradleyová a vzala jí stranou od všeho ruchu kolem. "Taky jsem tě postrádala," pravila Ella spíše ze slušnosti, i když ji Mira připadla z celého osazenstva, které poznala, nejrozumnější. "Byla jsi pořád nemocná, musíš si poslechnout co se všechno stalo. A že toho nebylo málo," zasmál se upřímně. "Vlastně mě to ani moc nezajímá," výmluvně pokrčila rameny a sledovala hosty. Skoro každý někdy zavadil pohledem právě o ní, nebo zbytek její rodiny. Míra si toho povšimla a neušel jí Ellin nepřejícný výraz.
"Nediv se, z vaší rodiny se stala nyní hotová senzace," podotkla Mira, aby vysvětlila jejich zvědavé pohledy. "Jen si to představ. Po té, co tragicky zesnula hlava rodiny Tremainových, se stejně Elena Tremainová rozhodla odmítnou váženého nápadníka, Cashe Millera. Hned po té se zapletla do románku s Philipem Awerym, který se ovšem dvořil její sestře Anastázii. Nakonec však byla naplánována velkolepá svatba Philipa s Drizellou. Kolem toho panují velké nejasnosti a kolují drby. Jejich svatba byla ale toho rána zrušena a nikdo neví proč. Tremainovi se proto jistě museli ocitnout ve finančních problémech a spekuluje se, že prodají dům a přestěhují se do Seinonu. Aby toho nebylo málo, Drizella Tremainová pravidelně navštěvuje Julpinovu univerzitu a k tomu jí dopomáhá profesor McKeller."
Elena údivem vydechla. "Jak tohle všechno víš, prosimtě," podivila se nad výčtem událostí, které se po pravdě staly. "Povídala mi to Sarah a ta se to dozvěděla od své sestřenice. Nevím, kdo to začal šířit jako první, ale teď už to ví všichni," konstatovala s pohledem na nějakého pohledného mladíka. Když se jejich oči střetly, raději pohled odvrátila na bohatou květinovou výzdobu. "Ale teď mi pověz, je to pravda? A proč se vlastně ta svatba zrušila? Líbala si se s Philipem? Souvisí s tím, že si ho odmítla to, že si se nikde neukazovala ve společnosti? A víš, proč se Aweryovi museli odstěhovat z Lisburnu? Proč byla Anastázie na Philipa naštvaná? Miluje ho Drizella nebo je to domluvený sňatek? Ale proč vlastně, když má rád Anastázii? To kvůli tobě?" vychrlila na ní Mira nespočet otázek, že už si je snad nemohla ani sama pamatovat, na rozdíl od Elly. "Hazard. Ano, ale omylem," zdůraznila  Ella se zdviženým ukazováčkem. "Ano. Možná. Ehm. Ne. Asi potřebuji vydechnout."
"Tohle jsou dost nejasné odpovědi," zamračila se na Ellu Mira. "Pojď si raději dát víno," vyzvala jí a společně přešli je stolům s občerstvením.
Nebude trvat dlouho, než si jich někdo všimne a vyzve některou z nich k tanci. Mira do sebe vyklopila celou skleničku, až měla kyselý výraz. Ella raději jen drobet upila. Moc alkoholu neholdovala, na rozdíl od macechy, která se ve společnosti několika dam osvěžovala whisky. "Slečno Mirabello, mohl bych vás poprosit o tanec?" přistoupil k nim jakýsi mladík, kterého ani jedna z nich nepoznávala. "Jistě," souhlasila ochotně Mira a nabídla mu svou ruku. "Zapomněl jsem se představit," odkašlal si, "Oliver Curtis." Mira ho spěšně následovala na taneční parket. Celá zářila štěstím. Konečně v ní někdo spatřil její skrytou krásu. Moc často se to sice nestávalo, ale i za tyto okamžiky byla ráda. Ella se nad tím musela pousmát. Zatím se posadila na židli a pozorovala své setry. Mezitím co Anastázi v kole protáčel jeden hezký mladík za druhým a čekala se na ní fronta na začátku parketu, Drizella opět seděla mlčky v koutě. Nebylo divu, když její kyselý výraz by odradil snad každého. Bylo jí ji až líto. Tolik se snažila zapůsobit na okolí, že zapomněla, že její krása je uvnitř. Nebo se to alespoň takhle říkalo o lidech, kteří moc krásy nepobrali. Jenže Drizella byla tak ojedinělý případ, že se nemohla divit, že s ní nikdo ani nepromluví. Vždyť už se všeobecně vědělo, že tajně docházela na Julpinovu univerzitu, kde se tajně vzdělávala. A to bylo nepřípustné pro celou společnost. Možná proto ji tak rychle všichni odsoudili.
"Co tak sama," zeptal se jí Gareth, který k Elle právě přišel. "Ani nevím," pokrčila rameny a znovu se napila ze své sklenky. "Pro příště bych volil spíše šampaňské," podotkl, když si spolu přiťukli. "Jsem si jistá, že žádné příště nebude, nehodlám se tady opíjet," usmála se na něj přátelsky. "Dvě sklenky ještě nikoho nezabili," zavrtěl hlavou a pozoroval dění v sále. "Myslela jsem, že jsi s rodinou odjel," poznamenala. Doufala, že se ho tím nějak nedotkla. "Postavil jsem se na vlastní nohy a rozhodl jsem se v Lisburnu zůstat. Moje matka bydlí se mnou v bytě na náměstí a otec se vydal do Seinonu něco zařídit," řekl s naprostou lehkostí, jako kdyby jeho bratr neprohrál několik tisíc zlatých.
"Vedou se různé řeči, ale rozhodně nejsou vždy pravdivé. Ty bys o tom mohla vyprávět. Před chvílí jsem od svého přítele slyšel, že si prý odloudila Anastázi Philipa a proto s tebou teď nemluví." Zavrtěl hlavou a Elena se zakuckala. Bylo to malinko jinak. Nesnášela tyhle drby, které šířily nesmysly. "To je naprostá hloupost," pokyvovala hlavou.
"Jestli tě zajímá, co můj bratr, tak ten odjel kamsi k příbuzným na venkov a zapojuje se do řízení nějaké menší továrny..." Ella si stejně myslela, že je to smutné, když jeho bratr zmařil celoživotní práci jeho otce. Kvůli synovým dluhům musel prodat k celý lihovar. Ani nechtěla vědět, kolik Philip doopravdy dlužil.
"Drahý příteli, jistě dovolíte, abych si vypůjčil na jeden tanec tuto okouzlující slečnu," oslovil Garetha nějaký pohledný urostlý mladík. "Jistě," pokynul mu. "Vaše Výsosti," sklopil pohled a s napřímenou chůzí zamířil pryč.
"A co se zeptat třeba mě? To vás nenapadne? On není můj bratr nebo někdo jiný, aby za mě mohl rozhodovat," sjela ho zkoumavým pohledem. Nemyslela to však tak zle, jak to nejspíš vyznělo. "Vy jste nějaká nebroušená," odstoupil kousek stranou. "Promiňte, já jen..." snažila se z toho nepříjemného okamžiku nějak vycouvat. Muž ji však nabídl rámě a jelikož by bylo asi velmi nevhodné ho odmítnou, jeho nabídku k tanci přeci jen přijala.
"Máte takové... Jak bych to řekl..." zamýšlel se nad správným výrazem. "Hrubé ruce?" zasmál se, když se dotkl hřbetu její ruky. Opravdu měla od práce trošku hrubější kůži než ostatní slečinky. Sama si toho malém nevšimla. Mladík se ale o její pokožku zjevně dále nezajímal, asi ho to jen překvapilo.
Nestačili se v kole ani jednou otočit a za mladíkem přispěchal nějaký starý sluha. "Omluvíte mne na moment?" výmluvně ji pustil a vydal se za nějakým mužem, který na něj vyčkával v rohu sálu. Ella protočila oči vsloup a šla se zase posadit na své místo.
Za pár minut jí tam ovšem znovu vyhlédla onen mladík. "Promiňte, ale můj přítel potřeboval vyřídit nějaké neodkladné záležitostí. Teď vám dlužím jeden tanec, takže bych to měl asi napravit, což?" usmál se na ni. "Hmm," přikývla.
"Váš přítel je mi od někud povědomí," zamyslela se nahlas. "Myslím, že v kruzích, ve kterých se pohybujete jste ho vidět nemohla," konstatoval a omotal ruce kolem jejího pasu. "Mikkela nemůžete znát z okolí Lisburnu, je to totiž..." dál už Elena neposlouchala. Drizella se jí před svatbou svěřila, že pomocí Mikkela Chamberlaina může jít studovat a rozvíjet svůj talent. Teď její naděje přišla vniveč, ale Ellu zaujalo úplně něco jiného. On společně s jeho asi sestrou a rodiči cestoval kočárem v okolí jejich domu a právě tenkrát se potkali. Když ji přivedl zběhlého grošáka. Podle toho ho poznala. Světlé rozcuchané vlasy, ostře řezaná tvář a pronikavé modré oči. "Pane bože," zamumala nesrozumitelně. Ta žena, kterou v kočáře viděla, tom musela být její matka... Záhy si však uvědomila, že to vůbec tak být nemuselo, protože syn nemusí cestovat jen se svými rodiči, ale když si zpětně její tvář vybavila... "Musím za ním," upozornila mladíka a jako ve snu se vzdálila od tanečního parketu. Viděla v něm naději na nalezení své pravé matky. Tohle byl její nevlastní bratr, pokud se nemýlila. Byli si tak podobní, stejně vlasy i ledově modré oči, ve kterých by se jeden ztratil. Rychle za ním pospíchala a snažila se, aby nevzbuzovala přílišnou pozornost. Jenže mladík už na svém původním místě nestál.Ella skoro až běžela k hlavnímu vchodu a nezajímala se o přípitek, který zahajoval na počest své dcery Alexander Westwood. Mladík jí spěšně následoval, aniž by věděl co zamýšlí. "Kam tak uháníte?" zavolal za ní a snažil se ji nějak zastavit. Elena se prosmekla kolem nějakých hostů a mířila ven, na příjezdovou cestu. Prudce se zastavila. "Jak přijel Mikkel, ten váš přítel?" vychrlila na něj rychle. "Nemám tušení," konečně jí dohnal a udýchaně se zastavil. Elena hleděla po parku ve kterém bylo přistavěno několik dopravních prostředků, koní, kočáru a bryček. "Sakra," zaklela a raději si i dupla nahou, aby dodala na dramatičnosti. Pak ovšem hezkou tvářičku svého nevlastního bratra přece jen spatřila. Právě nasedal do kočáru a kočí praskl do koní, kteří se následně rozeběhli. "Teď nebo nikdy," zhluboka se nadechla a vyrazila.

Popelka: Nový PříběhKde žijí příběhy. Začni objevovat