Popelka: Nový Příběh

64. Přípravy na ples

Elena nevěděla kam dřív skočit. Celý den byla na nohou. Jakmile se měly vrátit někdy v noci z plesu, ráno je měla čekat slavnostní snídaně. Proto Julienne plašila celý den. O Ellu se kromě úkolování moc nezajímala a vlastně ani netušila, že se vydá dnes do královského paláce. Právě se hrbila nad navlékáním malých perliček na provázek, který se jí přetrhl, když ho vyndavala. Kdysi také patřil Dorii a dnes si ho hodlala vzít. Než našla všechny, které se rozkutálely po zemi, trvalo jí to hodnou chvilku.
"Mám pro tebe ty šaty," vyrušila jí od práce Astrid. "Malinko jsem je vylepšila," nastavila je před sebe, aby ukázala svojí noční práci. Ella nemohla popadnout dech. Jako by ty šaty nabyly dávno ztracený šmrnc. Hedvábí vypadalo jako nové a na bohatě řasenou modrou sukni pošitou perlami se na lem přišili nové krajky. Kolem živůtku bylo nově našité další hedvábí a kolem výstřihu do ve zrovna tak. "To je nádhera," hlesla tiše Ella a Astrid objala. "Neraduj se. Místo perel, které upadly jsem připevnila nepravé, ale hedvábí mi zaplatit musíš. Mám známou, která pracuje s látkami a přesně tahle modrá se mi hodila. Dělá to sice dva zlaté, ale za to tohle určitě stojí," usmála se na ní. "Strašně moc ti děkuji," vydechla v úžasu Ella. "Doufám, že si je hned zkusíš," opáčila Astrid. "Teď ne, až později. Slíbila jsem Drizelle, že ji na hlavě něco vykouzlím," omluvně pravila Ella a šaty dala na židli. "Ještě jednou díky,"

***

Anastázie se málem dusila v pevně utaženém korzetu. Podle její matky byl vosí pas pořád nutností. Pomocí Julienne se nasoukala do třpytivých růžových šatů s dlouhou vlečkou a tenkým šátkem přehozeným přes ramena, jak doplňkem. Ještě si natáhla krátké punčošky a nazula si střevíčky s perlovou přeskou. Uhladila si sukni a prohlédla se v zrcadle. Dokonalá, ještě zbýval nějaký účes. Posadila se na židli a požádala Julienne, aby i pomohla. Její představa byla jasná. Díky svým hustým hnědým vlasům, které se sice nevyrovnaly těm Elliným, ale i tak byly nádherné, se musela rozhodnout mezi dvěmi možnostmi. Většinu pramenů si nechala volně, zatímco z dlouhé ofiny jí Jules spletla tenký cop, který ji zatočila a zpevnila pinetkami. Nasadila si ještě perlovou čelenku, která jí ladila s perlovým náhrdelníkem, který ji Jules také zavázala na krku.
Jemně si vybavila rty červenou barvou a přetřela si obličej pudrem. Měla být kráska večera. Nejkrásnější ze všech, jak tvrdila madam Tremainová. Nechtěla být pro ostatní muže krásná. Ten jediný, pro kterého by udělala cokoli, tu nebyl. Philip jí sice zlomil srdce, ale pořád ho nemohla jen tak vyhnat ze své mysli. Jest pořád ho milovala.
Svést nějakého mladíka a před svatbou se s ním spustit, byla ohavnost, na kterou by nikdy nepřistoupila, kdyby její rodina nebyla v tak špatné situaci.

***

Drizella seděla před zrcadlem a neustále na něj mračila. Mdlé šedé oči a velké kruhy pod očima. Předminulou moc nespala s na dnes usnula jen na dvě hodiny. Pořád  nedokázala pochopit to, proč jí vůbec napadlo se sama v noci vypravit do prohnilých uliček Lisburnu. Pořád měla na očích Philiphův výraz. Kdyby se jí nepodařilo vyprostit... Ani na to nechtěla myslet. Nedokázala pochopit, jak do takového mizery mohla být Anastázie někdy zamilovaná. Nesnášela ho a byla přesvědčená, že kdyby ho ještě někdy potakals, vyškrábala by mu oči za to, o co se pokusil.

Měla na sobě žluto zelené šaty s nádhernými krajkami, které však mohly být krásné jen na někom, kdo měl i hezkou tvář a postavu. Takovou dívkou ona nebyla a byla neskutečně nešťastná a naštvaná. Její sestra se mezitím vedle strojila a vypadalo to, že si možnost dostat se do královského paláce mimořádně užije. Drizella byla opak. Pohlédla na štos složených knih u komody a povzdechla si. Právě měla rozečtené svazky o moderním lékařství. Psalo se tam, že moderní metody se již používají v Deliverské království běžné. Tam léčitelé patřili mezi světové špičky.

***

Madam Tremainová přecházela o pokoji ráznou chůzí a máchala kolem sebe malovaným vějířem. Najednou ho zavřela s zalamentovala. Už teď měly dluhy. Sice malé, ale stále to byly dluhy které neměly jak splatit. Jejich dcery neměly co dostat věnem a tak se musela spoléhat, že Anastázii si někdo vezme i bez toho. Drizelle nedávala velké šance. Přece jen nepatřila mezi krasavice. Ella jí ještě víc lezla na nervy jako nikdy před tím. Kdyby neodmítla Cashe, kde mohly být? Je to všechno kvůli ní! Může rovnou zapomenout, že na nějaký ples půjde, protože tohle jí nikdy neprojde tak snadno. Taková ostuda!

***

Elena se odhodlaně vydala za svou macechou. Stálo za pokus, aby se zeptala, jestli s nimi na ples může jet. I kdyby ne, mohla přece jen přijet na Rafalovi.

"Jestli se jdeš zeptat na to, jestli náhodou nemůžeš jet s námi, tak tě toho ušetřím," stoupla jí do cesty madam Tremainová. Probodla jí nenávistným ohledem. "Ať už máš k tomu jít na ten ples jakýkoliv důvod, tak ty na ten bál prostě nepůjdeš!" Pohrozila jí ukazováčkem, až Ella ustoupila o kousek do zadu. "Proč jste na mě tak ošklivá?" zeptala se Elena náhle. "Proč? Vždycky jsem vás brala jako svou matku a vy se ke mne chováte takto?" nechápavě vrtěla hlavou. "Za všechno můžeš ty! Jedině ty, protože jedině ty jsi nás do téhle situace dostala!" osopila se na ní madam. "Jsi jen otrhaná služka s tou ty také navždy zůstaneš!" škodolibě se zasmála madam. "Jen se na sebe podívej. Umouněná sobecká hloupá husa, která je neschopná udělat cokoli pro svou strádající rodinu! Tvůj otec by se za tebe styděl!" S těmito slovy, které se Elle zapsaly do paměti jí vyrazily dech. Když madam Tremainová odešla, raději utekla do přítmí své komůrky. Dala se do pláče. Tohle jí i jejím otci nikdy říkat neměla. Najednou se jí vybavili všechny vzpomínky, které na svého otce měla. Otřela si slzy do rukávů svých špinavých šatů a pohlédla do malého zrcadla. Opravdu nebyla nic jiného než sobecká ošklivá husa, která neuměla nic. Bez pomoci by si nikdy nevěděla rady.
Tajně si přála, aby její otec žil a mohl všechno tohle zastavit.

Po chvíli pláče si přece jen uvědomila, že její poslední nadějí na lepší život je najít svou matku. A to míhal jedině tak, že se dostane dnes večer do paláce. Odhrnula polštář, aby našla pozvánku, ale ta tam nebyla. Vyděsila se. Obrátila na ruby celou postel a pak začala hledat po celém pokoji. Prohledávala každou zásuvku a šuplík, kam by jí jen mohla dát. Jenže pozvánka nikde nebyla.