Popelka: Nový Příběh

7. Opětovné shledání

Ella nevěděla, co si má myslet. Na jednu stranu byla zděšená, na druhou byla velmi zvědavá a šťastná, že dnes nastal ten den, kdy má po několika měsících opět spatřit otce. Její nevlastní matka se nikdy nezmínila, že by jí chtěla provdat dříve, než její vlastní dcery. 

Nyní díky své nedočkavosti jen vyhlížela z okna, až se na příjezdové cestě objeví kočár s jejím papá. Na stole leželo teplé mléko, které jí Leah potají přinesla a zmínila se, že zítra půjde navštívit svou nemocnou matku. Ella by ráda šla s ní a přesvědčila se, že bude v pořádku, ovšem nemohla, ať už kvli madam Tremainové, nebo kvůli Rosmertě, která by jen láteřila. 

"Eleno?" ozval se Anastáziin hlas za dveřmi. Sestru pustila ochotně do svého pokoje, i když se velice divila, že jí sestra navštívila. "Co se děje..." začala pomalu Elena, když zavírala dveře. "Můj problém se jmenuje Philip Awery," zhluboka vydechlaa posadila se na židli u malého stolku u okna. Elena se zarazila, nevěděla, zda ona je právě ta pravá, na kterou by se Anastázie měla obrátit, ale rozhodla se, že ji přesto vyslechne. Anastázie vyklopila své nevlatní sestře události předchozích dní a měsíců. Elena o tomhle neměla ani tušení. Bylo k podivení, že jí Anastázie byla ochotná svěřit takové tajemství, když přitom, když ona zjistla, její vztah s Adienem, byla tím tak potěšená, že o tom všem musela vypravovat na potkání. "Ještě měž mi řekneš, že jsem úplně pitomá, tak věř, že jse byla... slepá." Elena ní nedokázala pochopit, jestli její nevlastní sestra věděla, že Philip jí má jen jako posradatelný románek, že s ním dál zůstávala. "Já nevím, co má říct..." povzdechla si. Anastázie ho od dnešního dne, co se zcela zbavila láskyplnné oblouzněnosti Philipem,  nesnášela- nesnášela i sebe za to, že byla tak zaslepená. Teď ještě musela najít odvahu to Philipovi sdělit, protože právě tu v sbě neměla. 

"Děvčata," nakráčela s grácií do jejího pokoje madam Tremainová a její světle modré šaty zašelestily. "Je rozkošné, že se tak dobře zabavíte, ale potřebovala bych hovořit s Ellou." Usmála se na svou nevlastní dceru sladce. "O samotě," pravila k Anastázii, ve které by se krve nedořezal. Jak dlouho už tu její matka byla? A co všechno slyšela? Strnule se zvedla a se svépomocí odkráčela pomalu pryč. 

"Takže, drahá Ello," posadila se k ní a upravila si krajkové šaty, "lord Cash Miller se svou matkou přijede hned dnes po poledni, aby se s tebou seznámil. Vše již proběhne za řítomnosti tvého otce. Obdržela jsem zprávy, že již dorazil do Arnolu a možná je již v Lisburnu." Eleně začalo rychle tlouct srdce. Nedokázala uvěřit, že její otec už překročil hranici nejjižnější provincie a možná blíží i do nejbližšího města. "Je vidět jak si šťastná a to mě těší," poznamenala madam Tremainová a oči se jí zaleskly. Myslela to vážne, nebo jen.... "Jen abys byla informována. Služebná ti dnes přinese nové roukošné šaty, které jsem ti nechala ušít u švadeny ve městě. Překvapení." Elena vy byla ráda, že jí dala dárek, ale k takovéhle příležitosti se jí to zdálo přece jen... divné. "Víš, mám pocit, že ještě není ten správný čas..." snažila se Ella znovu vycouvat. "Jak jsem říkala, nikdy není brzy." 

***

Ella se vydala do kuchyně něco zakousnout , když narazila na Adiena, černovlasého mladíky a černma očima, které byly temné jak noc. Rychle se schovala za roh a tajně doufala, že jí nespatří. Bohužel se spletla a Adien kolme ní sebevědomě prošel a pronesl: "Nemusíme si tady hrát na schovávanu...." Ella si povzdechla a pokusil se ho zastavit. Netušila však, že nese ošatku plnou jablek a tak se zralé ovoce rozkutálelo po chodbě. Oba se sehnuli, aby je spěšně sebrali. Ve stejnou chvíli však sáhli po stejném jablku a Elena rychle ucukla a zvedla se. "Nemusíš se mi vyhýbat!" nadhodil klidně Adien a oči se mu zaleskly. "Já..." Kotala a snažila se vymyslet, co má vlastně říkat. "Cash bude zcela lepší volba," pravil po chvíli, když už bylo všechno ovoce zpět na svém místě, i když trochu potlačené. "Jsem si vědom toho, že pro mě v tvém životě není místo.... A ano, já to chápu...." dodal když odcházel do studeného sklepa malými dvířky. Elena se za to nenáviděla. Měla mu něco říct, měla nyní jedinečnou šanci a přece jí promarnila.

***

Drizella ukusovali kouskem zralých hroznů a pozorovala zapadající slunce, když k ní dolehl radostný výskot její nevlastní sestry. Mohla si jen domyslet, že se již vrátil její papá. Jak svého nevlastního otce, tak i sestru neměla v lásce. Elenu přímo nemohla vystát. Ať už kvůli její dokonalé kráse a laskovosti, kterou oplývala, nebo jen obyčejným vystupováním. Stačilo, aby se na sebe podívala v zrcadle a spatřila tam pobledlou vyhublou postavu, aby se zas ty hle odvrátila. Byla nejstarší a přesto se její matka rozhodla udat o dva roky mladší sestru první. Nenávist v ní tak ještě více rostla. V hlavě se jí rodil malý plán, jak překazit naplánované setkání s mladým lordem Millerem. Musí dokázat, že je lepší jak Elena.

Drizella pomalu prohlédla na sklo výkladní skříně. Přece jenom to nebylo zrcadlo, které tak nesnášela. Spatřila vysokou dívku v překrásných šatech, které byly s bohatou řasenku sukní největší ozdobou jejího velkého šatníku. Stejně ale v odraze zachytila mrtvolně bílou pokožku a mastné vlasy. Vši silou kopla nohou do skla, které se následně roztříštilo a ostré střepy se rozlítly po podlaze. Několik z nich se Drizella zabodlo do nohy, kterou komodu rozbila. Nad kotníkem se jí tak objevilo potůčky karmínové krve, které zbarvily její bílé punčošky do tmavě červené. Nezajímalo jí, co bude říkat její matka na drahé vitrážové sklo, ani její zranění. Nyní musela jen vypadat dokonale.

Za několik minut již stála u venkovních  dveří po boku svých sester a matky v zcela nových šatech a všechny vyčkávaly příjezd pana Tremaina.

"Otče!" vykřikla Elena a vyběhla k vozu, který právě zastavil na dvorku a  vozka odpřáhl koně. Byla tak šťastná, jak jen mohl být.
"Pojď ke mě," obejmul svou dceru muž s již řidšími  vlasy. "Také vás ráda vidím, papá," ozvala se Anastázie a srdečně se usmála. Drizella se ani nepokusila o úsměv či srdečný pozdrav. Nehybně vyčkávala u dveří a pozorovala sestry, jak přebírají od otce dary.

"Ellie, vím jak rád střílíš a proto jsem ti přivezl tenhle luk," ukázal Tremain na dřevěnou zbraň s vyřezávanou rukojetí. Věděl, že tento dárek jeho dcerku potěší. Ještě když byla malá jí brával do lesa a učil jí střílet z kuše. Až madam Tremainová jim to rázně zakázala a snažila se z Eleny vychovat dámu příslušnou svému věku a stavu. "Děkuji," hlesla Elena a zkusila napnout tětivu. Šlo to hladce.
Anastázie obdržela nádherný zdobný náhrdelník s rubíny zasazenými v bílém zlatě. Několik sluhů začalo vykládat zavazadla a další věci z vozu.

"Drahý," vydechla madam Tremainová a políbila svého muže. Pan Tremain jí vzal trochu stranou. "Proběhlo vše v pořádku?" pošeptal tak, aby je nikdo neslyšel. "Ano, je pan Glover se zmínil, že příště chce vyjednávat jen s tebou," uchechtla se madam.

Pozornost všech však náhle upoutal kočár, který právě vyjel z lesa a mířil přímo k jejich domu. Elena se napřímila a srdce ji začalo splašeně být.
Zhluboka se nadechla, když z prostorného kočáru nejprve vystoupila madam Millerová v obdivuhodných šatech, které byly snad na její věk až moc odvážné a následně za ní daleko mladší dívka, možná stejně stará jako Anastázie. Jako poslední sestoupil na štěrkovou cestu pohledný vysoký mladík. Jeho hnědé krátké vlasy se doplňovali z jeho jemnou pokožkou a hnědýma pronikavýma očima. Přítomné obdaroval zářivým úsměvem až se mu zaleskly bílé zuby. Upravil si límec u své naškrobené čisté bílé košile a pozvedl Eleninu ruku k ústům, aby ji následně jemně políbil.

"Vítám vás, pane Tremaine," obrátil se na jejího otce, který si možného nápadníka měřil prozíravým pohledem. "Já také drahoušku," zasvitorřila madam Tremainová a ladným krokem se vydala k madam Millerové. "Slyšela jsme o kráse vašich dcer a zvěsti opravdu nechali," uctivě pozdravila Eleonora Millerová a sladce se usmála na Drizellu, která jaksi jejím ideálům o kráse nevyhovovala, ale nikdo nemůže být dokonalý, že?