Popelka: Nový Příběh

41. Plesová sezóna

"Anastázie, uprav si tu vlečku," sykla na svou nejmladší dceru madam Tremainová. Bedlivě si všechny prohlédla, aby se ujistila, že nezahoedne sebemenší chybičku, která by hyzdila jejich dokonalý vzhled. Sama si ještě stihla upravit své žluté šaty poslední módy s vyšívanými růžovými květy a nabíranými rukávy, než stihly vystoupit z kočáru.
"Vítám vás madam," oslovil je hned u vchodu do skvostného domu pan Scott Carmot. Svůj pečlivě vyžehlený oblek si ještě malinko poupravil a začal se věnovat svým nové příchozím hostům. "Stavili se na dnešní ples i Aweryovi?" vyzvídala Anastázie, která toužila mluvit s Philipem. "Samozřejmě, nemohli první ples sezóny vynechat. "A slečna Ella s vámi dnes neráčila přijet?" zeptala se náhle madam Carmotová, která si jede upravovala svůj pečlivě vysoko vyčesaný drdol. "Nachlazení," pravila sušše madam Tremainová a společně všichni vešli vchodem na zahradu osvícenou několika světly. Všude kolem to hýřilo barvami a smíchem. Sluhové pobíhali davem a roznášeli přípitky a jiné nápoje či zákusky. Na taneční parketu pod širým nebem tančila omladina včele s Mirou Bradleyovou, která zářila v objetí svého bratra Philipa. Anastázie rychle zamířila k nim a matky a Drizelly si nevšímala. "Počkej prosíme," zastavila jí hbitě matka a jemně ji otočila k sobě. "Ráda bych ti představila Olivera Curtise."
"Já ale nutně potřebuju mluvit s Philipem," namítla a chtěla se vydat původním směrem. "Ten ti neuteče," pravila prostě Drizella a vydala se za svou matkou a sestrou.
"Ach, slečno Anastázie, věnovala byste mi prosím jeden tanec?" ozvalo se jim za zády. Všechny se hbitě otočily a zaznamenaly pohledného může s rozcuchanými černými vlasy, přesně střiženými. Jeho modré oči se upíraly na Anastázii s tichou prosbou. "Nuže?" zeptal se znovu mladík a nabídl jí ruku. "Určitě, vaše milosti," hluboce se uklonila madam Tremainová a pošťouchoa svou nejmladší dceru k němu.
Drizella pociťovala závist. Možná, že Anastázie byla hezčí, ale její chytrostí si nikdo nevšímal...

Anastázie netušila, kdo tento člověk byl, ale jelikož se na tento pár upíraly mnohé oči, musela si domyslet, že pokud ho její matka oslovila milosti, bude to někdo vysoce postavený. Měla by být vděčná, že ji požádal o tanec právě on.
"Také vám přijde tento bal tak nezajímavý?" zeptal se mladík, když už byl s Anastázi v kole mezi ostatními tanečníky. "Myslím, že snad ani ne," pronesla Anastázie tiše a stiskla mladíkovi ruku. "Ale notak, už se nemusíte zbytečně přetvařovat, vaše máti je mimo doslech." Anastázie překvapivě otevřela pusu, kterou však rychle zavřela. "Vy nic neříkáte?" podivil se, "a to jsme si myslel, že budete konečně jiná... Vyzařuje z vás jiný charakter než z jiných vdavektivých dívek, ale to jsem se asi spletl... Už vás nebudu déle zdržovat." Následně se mladík odporoučel pryč a zanechal Anastázii osamocenou na tanečním parketě. Ještě, že se jí včas ujal Gareth, který se právě rozhodl vyhledat svou budoucí tanečnici.

"Díky," úlevně vydechla a dala mu ruce kolem krku. "Slyšel jsem, že jsi se příliš nepohodla s bratrem," nadhodil najednou Gareth a přitočil Anastázii pod svou rukou. "Právě s ním potřebuji mluvit," usmála se decentně a pokračovala v rychlých svižných krocích, které přesně trénovala. "A jen tak mimochodem, nevíš, kdo byl ten člověk?" ukázala na mladíka v davu, který s ní před chvílí tančil. "Syn vévody Stellana Fowlera Legranda," špitl tiše. Anastázie údivem vytřeštila oči. Tak proto se na ně všichni otáčeli. Právě ona jim vyfoukla vévodu před nosem a směle si s ním vykračovala v davu, jako by se nechumelilo. Měla možnost dmout pýchou, že si přišel právě pro ni. Stejně ale nedokázala pochopit proč je o něj takový zájem, když je tak nafoukaný a arogantní....
Najednou ji z jejího přemýšlení vytrhlo náhle zacinkání lžičky o skleničku. "Prosím zrození pánové a dámy," sjednal si Philip klid s všechny oči se obrátily na něj. "Mohl bych dlouze vyprávět nudné a nezáživné řeči, ale raději hned přejdu k věci." Zastavil svůj projev a Anastázie k němu přišla blíže, aby lépe slyšela. Odkašlal si a pokračoval. "Požádal jsem slečnu Drizellu Tremainovou k ruku a ona mou žádost přijala."
Anastasia snad nikdy v životě nepocítila takovou ránu, jako teď. Šly na ni mdloby. Někdo jí ze zadu jemně uchopil, aby zamezil pádu, ale i bez toho by se obratně zvedla. Možná, že jí kotník ještě víc rozbolel a proto bolestně sykla. "Pane vévodo?" povytáhla obočí s narovnala si řasenou sukni. "Slečno Tremainová? Zdá se že buď jste že zasnoubení své sestry velmi rozhozená, nebo jen ráda omdlíváte ve společnosti mužů," zasmál s a pobaveně vévoda. "Nejsem ta, která by tohle dělala!" odsekla podrážděně a nasupeně vyrazila za svou sestrou.