Popelka: Nový Příběh

11. Laskavost

Od odchodu Elenina otce už uplynul více jak týden. Madam Tremainová se ani slůvkem nezmínila o Cashovi, a Elle se tak ulevilo. Mohla si tak naplno užívat slunného léta. Právě seděla ve svém pokoji s četla, když knihu odložila a prohlédla si luk od svého otce, uvědomila si, že ho ještě nikdy nevyzkoušela. Musela však tajně, jelikož její nevlastní matka neviděla ráda, když střílela nebo jezdila na koni. Dlouho nemohla volně ujíždět tryskem na koni po lukách za domem, aby jí svěží vítr čechral vlasy. Ze snění jí až vytrhla malá Leah, která se přišourala do pokoje. Za ní v těsném závěsu stála mladá žena. "Nebudeme obtěžovat," zatáhla Leah zpátky do chodby. "Jen pojďte dál," vyzvala je Elena a zaklapla rozečtenou knihu. "Vy musíte být..." přemýšlivě se na ženu podívala.
"Matka Leah," usmála se se sebepřemáháním a přitáhla svou dceru k sobě. "Evelyn Aldridgová," představila se s podáním ruky. Elena ztrnula, to jméno už slyšela. Dokonce si i ženu začala vybavovat. Naposledy jí spatřila před několika lety, od té doby jí nejen zmizel z tváře úsměv, ale přibyla jí dcera. Evelyn musí být něco málo přes dvacet pět let... Proto tedy od Tremainů tehdy odešla. "Vyrostla jste za tu dobu, slečno," pohladila Leah po vlasech. "Rodiče mě poslali k příbuzným do zahraničí... Tam jsme měla dítě nechat v sirotčinci, ale..." Elena věděla že se jí o tom nechce mluvit. "Děkuji, že jste se o ní postarala," dojetím se usmála na dívku, již před časem vychovávala. "Leah běž do kuchyně, Rosmerta ti jistě přichystá teplé mléko..." popohnala Evelyn svou dceru pryč.

"Chci vám ještě jednou mockrát poděkovat, že jste ji zde nechala... Nevím, co by s ní bylo, kdyby vás neměla..." projevila své díky. "To by udělala snad každý. Nechat malé dítě na ulici..."
"Madam Tremainová by neváhala," ušklíbla se Evelyn. Nastala dlouhá odmlka a až po té se konečně Elena odvážila zeptat: "Otec Evelyn skutečně zemřel, nebo je..." Obávala se zeptat, ale nedalo jí to. Znala nespočet takových případů, kdy mladá dívka zůstala s dítětem sama a doufala že ona není zrovna ten příklad. "Žije, ale co jsme měla Leah říct..."  povzdechla si a posadila se na židli u okna. "Její otec o ní ani neví..." Na chvíli se odmlčela, aby záhy pokračovala, když chtěla Ella něco namítnout. "A i kdyby, co by udělal? Odešel by stejně... Tak už to mužští dělávají... Vy, slečno, jste ale příkladem čiré dobroty..."
Elena zavrtěla hlavou, možná, že se nedokázala dívat na lidské utrpení, ale že by se hnala pomoci všem, to ne...

***

Anastázie toho dne přišla na oběd jako poslední, vymluvila se, že se ještě potřebovala převléknout. Obě její sestry však věděli, že je v tom něco jiného, v čemž Elena měla výhodu. Věděla, že ji trápí Philip se kterým se od setkání u Bradleyových neviděla a neměla tak možnost s ním mluvit.
"Leah, to roztomilé dítě," podotkla Lady Tremainová škodolibě, "i přes můj zákaz tady zůstala." Elena se zahlédla do svého talíře a mlčela. Ani nevěděla, jak má tohle vysvětlit. "Nemám ti to za zlé, ale pro příště, Ello, ať se to již neopakuje." Nepatrně zvýšila hlas, avšak zachovalá si chladnou hlavu. Elena odsouhlasila, že další sirotky sem již brát rozhodně nebude. Drizella byla ráda, že matka konečně někdo plísní i nevlastní sestru a ne jenom jí. Dále přišla řeč konečně i na Cashe. Elena by nejraději někam zmizela, ale madam Tremainová jí ujistila, že dostane možnost se s ním seznámit blíže již za několik dní.

***

Elisa si právě rozčesávala své dlouhé rezavé vlasy a vyčkávala až se objeví její spolubydlící. U Tremainů byla teprve několik měsíců, ale i tak si brzy zvyklá na dceru Rosmerty, která jí dělala společnost. Ve světle svíčky v zrcadle za sebou spatřila postavu. Leknutím naskočila, ale naštěstí se jednalo jen o Adiena. Pak se ale zarazila... Co ten tady dělá - "takhle pozdě v noci?" vyslovila poslední slova nahlas.
"Hledám Luisu," pravil prostě a posadil se na její postel. Elisa div nevypískla, protože postel byla právě čerstvé převlečená a Adien měl špinavé pracovní kalhoty. "Vím o co ti jde," pravila po chvíli, když odložila kartáč a obrátila se na mladíka. "Chceš Elle ukázat, že si také můžeš najít někoho jiného, že?" usmála se s povzdechem. "Ale Luisu do toho netahej, rozumíš?!" obrátila z přívětivého tónu. "A proč by ne, i pan Letoy je přesvědčen, že se k sobě náramě hodíme," ohradil se a rozhlédl se po všedním pokoji, bylo něco málo menší než ten, který sdílel se svým bratrem. Kromě dvou tvrdých posteli, jasanové komody s špinavým prasklým zrcadlem a skříně na oděv zde nebylo nic. Prosté, ale ostatním to zřejmě stačilo. "Slyšel si mě! Luisu nech být! Elena si možná vezme nějakého Cashe Millera, ale co sis myslel?! že tě slavnostně předvede před madam Tremainovou?" založila ruce v bok na důkaz nechápavého údivu. "Naivní blázne!" dodala hlasitě, což byla osudová chyba.
Do její komůrky záhy vlétla rozhořčená Rosmerta v noční košili se svícen v ruce a láteřila, co že tady straší tak pozdě v noci a huláká jak na lesy. To však ještě neviděla Adiena, který seděl jako přikovány. "Co ty tady chceš?!" oslovila se na něj, "v tuhle nekřesťanskou hodinu! Okamžitě ven" ukázala Rosmerta na dveře. Adien se se sklopeným pohledem vydal kW dveřím. Elisa se smála, až se za břicho popadla. "A ty taky zmlkni, nebo si ještě budu domýšlet, co vy dva jste tady prováděli!" okřikla jí a zabouchal za sebou prudce dveře.