Popelka: Nový Příběh

67. Nešťastný pád

Po té, co se Ella nespočet krát ztratila, přece jen nalezla cestu do hlavního města. Palác nebylo za potřebí hledat, čněl na městem tak viditelně, jako to jen šlo. Provedla Rafala městem bez další úhony a otevřenou branou vjela na plné nádvoří. Hned k ní přiběhl nějaký lokaj a koně si vzal, když z něj sesedla. Upravila si pomačkané šaty. Přece jen ta cesta nebyla nejpohodlnější. Čekala, že ples už začal a proto zde bylo celkem málo hostů. Nejprve musela zkusit, jestli ej opravdu nutnost mít pozvánku. Přece jen díky jejím šatům a celému zjevu nevypadala nějak podivně, aby jí dovnitř nepustili.
Po té co ohromena prošla všemi chodbami, ocitla se jako jediná před sluhou v žluto modrém kabátci. "Musím vám obeznámit s tím, že jste přijela pozdě, ale to jistě nevadí. Ples teprve začíná. Musím vás požádat, abyste však posečkala. Král lrave přináší svůj zahajovací projev a nemůžeme ho jen tak narušit." Obeznámil jí se situaci a také možná tím, proč je za dveřmi takové ticho.
Po chvíli se přece jen ozval ohlušující potlesk. "Prosím," chtěl už sluha zaťukat ani dveře. Byl omámený její krásou tak, že malém zapomněl na pozvánku. Ale tu teď po Elle požadoval. "Co když vám řeknu, že ji nemám," výmluvně pokrčila rameny Ella. "V tom případě vás musím požádat, abyste odešla. Dva se na spřízněnou bezpečnost a proto do tohoto sálu nesmí jen tak někdo" zahodil svůj zdvořilý zjev. "Prosím, nutně tam potřebuji!" prosila Ella. "Bohužel slečno a jestli neodejde, budu nucen zavolat stráže, takže prosím..." ukázal jí cestu na zpět.

Ella zklesle procházela chodbami zpět. Najednou zastavila nějakého sluhu. "Prosím vás, nevíte, kde bych mohla najít rodinu Chamberlainů?" zeptala se zdvořile. "Na plese, kde jinde," řekl hbitě a rozešel se pryč, jakmile ji odpověděl. Ovšem, napadl jí ještě jeden nápad.

Po zeptání na cestu se vydala do temných královských zahrad paláce. Sál se musel nacházet v prvním patře takže by do něj mohla vidět alespoň oknem. Rychle cupitala po pískové cestě a musela si přiznat, že ji je pořádná zima. Ovšem, její odhad, kde leží sál jí nevyšel. Byl až v druhém patře, kam neměla šanci dohlédnout. Dupnula vztekem nohou. Byla už tady, ale nebýt té zatracené pozvánky, míhal být již v sále a hledat svou matku.

Bohužel k jejímu štěstí spatřila dřevěné lešení, který nestihli odstranit po opravách fasády paláce. Stačilo jen najít, kudy na něj vylézt. Opatrně se rozhlédla, jestli někoho nespatří, ale nikde nikdo nebyl. Konečně našla nějaký žebřík a opatrně dala nohu na první příčku. Vystoupala až na úroveň oken. Malém šlápla do nějakého nářadí, které tu dělníci nechali. Nebyl nejlepší nápad chodit zde ve stříbrných střevíčkách. Kouknula se prvním oknem, kde se svítilo. Jednalo se jen o chodbu, kudy musela procházet. Takže ještě jedno patro výš. Opatrně našla další ze žebříků. Teď teprve spatřila velké křišťálové lustry. Nahlédla do sálu, kde bylo spoustu lidí a několik z nich již bylo na tanečním parketu, kde se vesele roztáčely. Pohlédla krátce na královskou rodinu, ale musela se okamžitě pohledem vrátit. Vedle princezny a nějakého neznámého muže stál onen mladík. Musel to být jeji nevlastní bratr. Vypadal jako její kopie v mužské verzy. Chtěla se posunout ještě o kousek, aby lépe viděla, ale naneštěstí stoupla přesně na uvolnění kousek. Když přenesla váhu, noha se jí propadla a společně s ní i celé tělo. "Pomoc!" vykřikla rychle, ale nikdo by jí stejně neměl šanci slyšet. Další výkřiky utlumil její marný pokus se natahnout po zábradlí. Snažila se zachytit o nějaký trám, což se jí nakonec přece jen povedlo. Vyhnula se tak pádu. Jenže teď pod ní byla tří metrová propast na pískovou cestu. Snažila se protáhnout,  ale neměla takovou sílu. Řasená sukně jí vlála ve větru a ona se marně snažila nějakým vyškrábat znovu nahoru. "Nepotřebujete pomoc," ozval se nějaký hlas ze zdola. "To jste uhodl," hlesla Ella, která se přece jen bála výšek a srdce jí teď hlasitě bušilo. "Tak se pusťte, já vás chytnu," pravil a nastavil ruce. Ella mu v žádném případě nehodlala věřit. Přece jen sebrala všechnu sílu, kterou v sobě ještě měla a podařilo se jí nohu dát na dřevěnou podestu. Pak už to bylo snadné, když přidala i druhou. Hlasitě si oddechla a se vší opatrností sestoupila zase dolů. Ani jí nenapadlo se vracet nahoru.
Když stoupla na pevnou zem, byla štěstím bez sebe. "Nechybí vám něco," línými kroky přišel mladý muž k ní. Podával jí stříbrný střevíc, který nejspíš ztratila. "Děkuji," zamumala tiše. Vyhrnula si sukni a na nohu, kde ji skrz díru v bílé punčošce čouhal palec. Narovnala si sukni a shledala, že se s šaty nestalo nic strašného. Jen opět upadlo pár perliček. 
"Neznáme se?" zeptal se po chvíli mladík a prohrábl si své černé vlasy. "Ne," sykla a zastrčila si proud zlatých vlasů za ucho. Někde musela ztratit i perlovou sponu. "Co, že nejste na plese, ale tady v té zimě," pokračoval v konverzaci. "To by mě také zajímalo," opáčila a poprvé na něj pohlédla. Opravdu, jeho podoba jí byla nějak povědomá. "Pane bože!" vykřikla, když si to uvědomila. "To by jste postřelil mého koně," ukázala na něj zděšeně. "Tenkrát v lese?" zeptal se aniž by si uvědomoval, jaká srdcová záležitost to pro Ellu je. "Nechápu, že s s vámi pořád dokážu vybavovat," vrhla po něm opovržlivý pohled a dala se k odchodu. Mladík se na ní jen usmál a odkráčel na druhou stranu. Velmi se divil, jak to, že s ním poprvé někdo jednal takovýmto způsobem, když byl korunní princ.
Ella procházela zahradami kolem paláce a hledala někoho, kdo by ji mohl vpustit do paláce. Místo toho nadskočila, když spočinula něčí ruka na jejím rameni. "Dobrý den," pozdravil muž. Za ním stál hned další. Oba měli uniformu s královským erbem a žluto modrým bandalírem. Pomalu sklonila hlavu, jako pozdrav. "Musím se vás zeptat, proč jste se lež pozvánky snažila dostat na královský ples a navíc pak lezla na lešení. To není normální, nebo ano?" vystoupil že tmy jakýsi starší muž s prošedivělými vlasy a mohutným tělem. "Chtěla jsem jen vidět..."
"Koho?" zarazil jí prudce muž. "Krále? Nejsme tak naivní!" Procedil skrz zaťaté zuby. "Chopte se jí a odveďte jí, pro podezření z velezrady proti jeho královskému Veličenstvu," rozkázal směrem ke dvěma strážným, kteří ji okamžitě uchopili a odváděli ji někam pryč.