Popelka: Nový Příběh

50. Nevlastní bratr

Ella běžela co jí síly stačily. Musela si nadzvednout bohatě řasenou sukni, aby o ní v běhu nezakopla. Neměla šanci rozjetý kočár dohnat. Zastavila se a z hluboka se nadechla. "Vy jste opravdu žena činů," podotkl mladík, když k ní došel svižnou chůzí. "Myslíte, stejně to bylo k ničemu," zoufala si Elena a prohlížela si trošku natržené šaty. "Vy Mikkela znáte? Odkud, prosím vás?" vyptával se jí. Ella mu odpověděla hned, co popadla dech. "Jen od vidění." Mávnula nad tím rukou a zhluboka dýchala. "A proto jste za ním utíkala?" divil se, protože mu to celé přišlo podivné. "Jeho otec byl v Královské radě a on sám je pobočníkem jeho Výsosti prince Darrena. Žije se svou sestrou a matkou v královském paláci již přes půl roku," oznamoval jí s pohledem upřeným kamsi do dálky, kde se kočár ztratil ve tmě. Elle se rozsvítilo. "Mohl by být nějaký způsob, jak bych se mohla dostat do královského paláce?" zeptala se bezmyšlenkovitě. V hlavě se jí zrodil nápad. Teď už věděla, že její matka žije v paláci, jen zbývalo se tam nějak dostat. Mladík chvilku přemýšlel a zamýšleně na Ellie hleděl. "Jedna z možností by byla zúčastnit se Vánočního plesu," konstatoval nakonec. "Pozvánku nikdy nedostanu," posteskla si a znaveně se posadila na lavičku. "Hmm," zamumlal a zaujal místo hned vedle ní. "Kdybyste mi  řekla pravý důvod, proč se o Mikkela Chamberlaina a jeho rodinu tolik zajímáte, možná bych vám mohl pozvánku opatřit," nabídl jí a Eleně zazářili oči. "Opravdu?" chtěla se ujistit. Že by takto snadno mohla najít svou pravou matku? To se jí ani trochu nezdálo. "Zajisté, ale teď je řada na vás..." rozhodil rukama, které si následně složil na klín. Ella vážně pochybovala, zda mu má říct pravdu, nebo si něco rychle vymyslet. Co když se provalí, že je to nemanželské dítě? To by pak její budoucnost byla definitivně zničena. Mohla mu vůbec důvěřovat? Jenže druhým problémem bylo, že vymyslet si za několik sekund pořádnou lež by se jí nikdy nepodařilo.
"A jak jste říkal, že jeho otec byl v Královské radě, to už není?" pravila nakonec a chtěla se tak vyhnout otázce a dát si čas na rozmyšlenou, co mu poví. "Neodbíhejte od tématu," usmál se na ní. "Ale když už jsme u toho... Jeho otec odjel Seinonu a právě tam vypukla epidemie. Strašlivá nemoc nešetřila nikoho. Právě proto, že město uzavřelo své brány se nemohl hrabě Chamberlain dostat zpět do hlavního města. Bohužel onemocněl a krátko na to na nemoc zemřel," vysvětlil. "Ale myslím, že jeho žena si spíše oddechla. Možná, že i jeho jediná dcera. Kathrinu, jak se jmenuje, chtěl hrabě provdat za jeho přítele, který byl snad o dvacet let starší než ona. Měla štěstí, že k tomu nedošlo..."
Teď měla Ella možnost zjistit, jestli je to opravdu její matka. "A jak se jmenuje jeho manželka, Mikkelova matka?" zeptala se a netrpělivě vyčkávala na odpověď. "Nemám tušení," pravil a Elena přesně tohle nechtěla slyšet. "Nemáte alespoň zdání, kde se nachází jejich panství?" chytila se poslední možnosti. "Bohužel," pokrčil rameny a přisedlé si k Elle o kousek blíže. "Ale teď vy, proč tohle všechno chcete vědět."
"Můj otec zahynul v Seinonu na smrtelnou nemoc stejně jako ten Mikkelův," řekla. Tohle ještě lež nebyla. "Chamberlain mého otce znal a byli si dobrými přáteli." Mladík se zamyslel a povytahl malinko pravé obočí. "Nikdy se o někom takovém nezmiňoval," podivil se. "Jak že se jmenuje váš otec?"
"Jmenoval," upřesnila a při těchto zpomínkách měla málem slzy v očích. Doufala, že tahle lež jí projde. "Francis Tremain, byl to obchodník," pokrývala hlavou a podívala se mu do očí. Až teď si uvědomila jak pronikavě na ní hledí. "Takže vy musíte být nějaká z Tremainových dcer," vydechl nadšeně. "Drizella?"
"Ne ne," zavrtěla Ella hlavou. "Elena Tremainová." Usmála se nad svým jménem, moc nositelek tohoto křestního jména neznala. "Prostě jen Ella," dodala záhy. "Hodně jsem toho o vás slyšel. Od milostného trojúhelníku  vás, pana Philipa a vaší sestry až po vámi spackanou svatbu," uchechtk se, ale nevypadal na to, že by těm pomluvám nějak věřil. "No, dnes se postupně dozvídám, co všechno o mě koluje za drby," usmála se. Nemělo cenu to řešit. Lidé na to stejně zapomenou. Časem.
"Ale stejně mi řekněte," uchopil její dlaň do té své. "Vy snad musíte pracovat?" Ella se mi rychle vysmekla. "Co se o to zajímáte?" vyhrkla rychle a složila ruku podél těla. "Jistě že nemusím pracovat. Jsem dcera obchodníka!" Možná, že její přehnaná reakce byla až trochu více podezřelá. "Nechtěl jsem vás nějak urazit," výmluvně po sklopil oči k zemi. "Jen tohle byl další žvást, který jsem slyšel. A podle toho, jak máte mozalnaté ruce jsem usoudil, že to bude nejspíš pravda."
"I kdyby, nemusí vás to zajímat," odsekla a chtěla odejít. Neměla s ním ztrácet čas. "A ani se nezeptáte na tu pozvánku?" zavolal na ní, čímž jí zastavil. Elena zpozorněla. Jestli se opravdu pohyboval ve vyšších kruzích a měl takové možnosti, byla to její šance a možná také ta poslední. "Jak to můžete zařídit," vypravila se k němu zpět pozvolnou ladnou chůzí. "Zadarmo to nebude," šibalsky se usmál. "Aha," podivila se zvednutým obočím a založila si ruce v bok. "Ale možná byste se měl nejprve představit, pane," ušklíbla se. Zjevně na tohle zdvořile gesto zapomněl.
"Anthony Flowler Legrand," vstal a udělal pukrle. Ella se použitelně usmála. Že ji to nenapadlo dřív. "Takže  co chcete na oplátku, vaše Výsosti?"
"Trvalo vám, než jste si to uvědomila, Eleno," podotkl Anthony s úsměvem.
"Tak už k věci," řekla netrpělivě. "Potřeboval bych od vás jakousi laskavost," usmál se. "Tak ven s tím," poklepala nohou o štěrkovou cestu. Začínala se malinko obávat, o co jí požádá. "Míhal byste mi dělat společnici?" řekl naprosto s klidem ve tváři. "Cože?" nevěřila svým vlastním uším. "Budete mne doprovázet na všechny ty nudné nezáživné plesy s slavnosti," vysvětlil. "Pořád nějak nerozumím tomu, proč o tohle stojíte," nechápala jeho žádost Ella. Netušila, proč by tohle někdo potřeboval. "Jednoduše se potřebuji zbavit všech těch nudných, vdavekchtivých dívek. Další věcí, proč o to žádám vás je moje matka. Dlouho pro mě hledá nějakou vhodnou ženu a myslím, že vy byste se jí velice zamlouvala. Konečně by mi tak dala pokoj. Původně jsem chtěl požádat vaši sestru, ale nakonec jste to přece jen vy..."
Ella chvilku přemýšlela. Jinou možnost stejně neměla. Posadila se zpět na své místo na lavičce a ani se moc dlouho nemusela rozmýšlet, aby souhlasila. "Ta pozvánka..." začala Ella. "Vám osobně předám, jakmile ji obdržím," ujistil ji. Ella se musela usmát. Tohohle člověka jí snad poslalo samo nebe. Možná měla Rosmerta pravdu, zaslouží si být šťastná.
"Dobrá, ale teď k věci," chtěl se jí podívatz příma do ledové modrých očí. Na malý okamžik se však zarazil, když spatřil jak se Elena dívá kamsi do tmy a nevypadala, že by příliš vnímala. "Jen jsem chtěl říct, že musíme vypadat přesvědčivě, jinak nám na to matka neskočí." Ella pokývala hlavou. Možná, že s touhel hloupou nabídkou neměla nikdy souhlasit, ale stejně jí to připadlo jako zázrak.