Popelka: Nový Příběh

44. Marné úsilí

"Milá Drizello, nech svou sestru prosím na pokoji, ona se stín musí ještě vyrovnat..." pravila ke své dceři madam Tremainová. "Jak by se s tímhle mohl někdo vyrovnat?" opáčila Drizella a chtěla se znovu vydat do Anastáziina pokoje, kam se pokoušela dostat už snad půl dne, ale její matka ji vždycky zastavila. Netušila, jak tohle mohla udělat. Ale to její matka vždycky, když bylo jasné že se díky tomu dostane z takové bezvýchodné situace. "A drahoušku," oslovila jí sladce, "zítra jedeme ke švadleně vybrat svatební šaty."
"Už?" podivila se s vyděšeným výrazem ve tváři. "Jestli chceme ty peníze co nejdřív, musí se svatební přípravy urychlit," pokrčila rameny. "Ale není vůbec jisté jestli si ho vezmu," odsekla Drizella. "Nebudeš dělat problémy, nebo skončíš jako Elena. Tečka. A to je konec debaty."

***

Anastázie se zamkla ve svém pokoji a byla přesvědčená, že z něj už nikdy nevyjde ven. Oči měla celé opuchlé od pláče. Philipovi by klidně ten jeden polibek odpustila, ale po tomhle oznámení už ho nechtěla nikdy vidět. S Drizellou si nebyli nikdy blízcí a podle všeho spolu mluvili tak dvakrát nenejvýš třikrát. Tohle musel být sňatek z rozumu. Nechápala co k tomu matku vedlo, ale asi to myslela dobře. Ona vždycky jde za tím, aby se měla dobře a nehledí na štěstí ostatních. Možná, že tímhle krokem zničila život oběma svým dcerám.

***

Elena se po té novině spěchala co nejryhleji Lisburnu, aby se mohla přeptat na rodinu Chamberlainových, když u nich doma o nich neměl nikdo ani zdání. Škoda, že to jen nevěděla dřív... Mohla by tak snadno spatřit pana Glovera a ten by jí jistě poradil, když je sloužící u Chamberlainů.

I když dorazila do města za panem Holbrookem do zlatnictví, řekl jí jen, že je to nějaká hraběcí rodina, a že si tady u něj před lety nechávala dělat nějaký šperk. Už si ani nevybavuje, co to tenkrát bylo. Nepomohl jí ani žádný z jiných obchodníků ani trhovců. Všichni se jí ale vyptávali, proč to potřebuje vědět. Odpovídala, že se jen vyptává a není to nic důležitého. Žádné informace nedostala ani z knihovníka. Stejně ale její pozornost v knihovně upoutal Austin Flynt. Probíral se regály knih a něco hledal. Na univerzitě se musel asi hodně naučit. Ella raději sklopila zrak s chtěla co nejdříve odejít. Pořád mi nemohla zapomenout, že když ji zemřel otec, ani nepřišel na jeho pohřeb a ani se za ní nezastavil. A to ho považovala za svého přítele. "Ello?" zavolal na ní Austin a rychle k ní přispěchal. Zvedla k němu své modré oči a strnule zůstala stát na místě. "Dlouho jsem tě neviděl..." nadhodil. "Ani ses to nesnažil," odsekla. "Na Julpinově univerzitě mám naplno a moc času nemám. Mrzí mě všechno co se stalo, ale opravdu jsem neměl čas. Teď mi zbývá se tě zeptat, co vlastně tady v knihovně děláš."
Elena měla pramalou náladu mu vyprávět o její opravdové matce a tak si nějakou lež hravě vymyslela. Alespoň že ji uvěřil, že se měla za úkol podívat po nějaké knize o bylinkách na bolest hlavy. Věděla, že by jí s tím poradilu v apatice, ale bylo jí to jedno. Rozloučila se s ním a šla si po svých. Nenašli vůbec nic, či by jí navedlo k její matce, Amelii Chamberlainové, hraběnce...

Ani po dalších týdnech usilovného vyptávání a hledání v knihách v každých volných chvilkách se jí nepovedlo najít nic jiného než to, co už by nevěděla. Už měla sto chutí to vzdát, protože její rodina teď měla na starosti úplně něco jiného. Jak se totiž před týdnem dozvěděla, Drizella se podle všeho má vdávat. Velice jí překvapilo, když se dozvěděla, že tím šťastlivcem je právě lord Philip, kterého nemohla tolik vystát. Mohla si ale domyslet, že tohle byl jen chytrý tah madam Tremainové. Ano, přesně tak, jiná možnost ani nebyla. Starost Elle dělala spíše Anastázie, která už několik dní odmítala vyjít ze svého pokoje. Podařilo se jí tam nahlédnout několikrát klíčovou dírkou, ale ani tak nic nezjistila. Nemohla si tušit, jak mizerně se nejspíš cítila.