Popelka: Nový Příběh

28. Další ztráta

"Ello, kde jsi?" uslyšela Philiphův hlas ozývat se lesem někde za ní. Neměla však sílu mu odpovědět. Už jí dávno přešel vztek a nyní jí zachvátil žal. Nejen že nyní už neměla nic, ale ztratila i svého jediného opravdového přítele. Dostala ho od otce jako hříbě ke svým narozeninám, když byla malinká. To ještě žila její matka, která koně milovala, stejně jako oba teď. Jenže jejího Grošáka zasáhly hned dva vystřely od dvou lovců. Taková nešťastná náhoda se mohla stát jen jí. Kdyby věděla, jak ho dostat do stáje, možná že by se zraněním nohy přežil, ale uprostřed lesa... Neměla šanci se o něj postarat a stejně by se zbytečně trápil. Nezbylo jen čekat až jí najde Philip.

"Co se stalo?" rychle sesedl z koně a vydal se k ležícímu pomalu oddehujícímu se zvířeti. Když spatřil co se stalo, mohlo mu dojít, že sem vůbec neměli jezdit. Zranění nohy, kvůli které se nemohl postavit to vypadalo, že je definitivně odsouzen k záhubě. Nebyl daleko od pravdy.

***

Kolem deváté hodiny se konečně Ella došourala pomalu domů. Otírala si kapesníčkem uslzené oči a snažila co nejméně vzbuzovat rozruch. I poslední živý tvor, vzpomínka na rodiče, jí opustil jen díky nějakým maniakům, kteří pro zábavu zabíjí zvířata a omylem jejího koně postřelili. Jestli se s nimi znovu setká nebude mít slitování. Zamkla dveře svého skromného pokoje a ani si nevšimla, že Anastázie jí během rána stihla přemístit veškeré její věci sem. Sedla si na postel a dala se do usedavého pláče, který se snad musel nést celým domem. Při odchodu jí Philip kladl na srdce, že udělala správně, když nenevhala zvíře trpět moc dlouho. O když jí to drásalo srdce, když viděla jak její miláček vydechl naposledy, musela to nějak přežít. Philip jí oznámil, že se o koně postará a ať se raději vydá domů. Byla mi za to neskonale vděčná. Kdo by si to byl pomyslel, že se z Philipa vyklube docela slušný člověk. Nenápadné se zmínil, že Elle dá vědět, kdy se znovu setkají a ji při této myšlence napadla hned další. Proč s ní vlastně chtěl být Philip o samotě a jak věděl, že se z ní stala služka?

***

Madam Tremainová nervózně komandovala Luisu s Astrid, které uklízeli druhé poschodí, aby pořádně zametaly, vyprášily koberce a utřely prach. Poslední dobou se ji nevedlo dvakrát nejlépe a musela si na služebnictvu vylepšit náladu. I když větší část personálu propustila, ujala se řízení manufaktury, prodala nějaké bezvýznamné pozemky, využila Ellu jako pracovní sílu a nedovolovala dcerám, aby tolik utráceli, stejně to bylo pořád málo. Ella jí vzala veškeré naděje na lepší budoucnost. Od té tragédie s Cashem se skoro nikde neukázali. Zítra měli ovšem vyrazit k Aweryovým, i kterých se každoročně hrál pokr. Někdy přemítala, zda své nevlastní dceři neudělila až příliš tvrdý trest, ale nenávist v ní byla větší. Francis nechal ještě před smrtí všechno sepsat v závěti, jako by něco tušil a tak veškerý majetek patřil jen a jen jí. Jen ať si užije, ten bastard....
N

ejvětší starost jí ale dělala Anastázie. Nedokázala přijmout fakt, že Ella prostě z jejich rodiny odešla a nemá se s ní co zahazovat.

***

Drizella zrovna procházela skromnou knihovnou a hledala nějaké užitečné rady, jak se zviditelnit. Bohužel našla jen spisy o otcových obchodech, které sem matka nechala nedávno přemístit, cizojazyčné knihy, kterým by nerozuměla a nějaké obyčejné staré atlasy, které se mohly každou chvíli rozpadnout. Podle ní už ani neměly historickou cenu. Náš mi se houpal lustr z křišťálového skla, které pocházelo až z dalekých skláren. Každý kdo měl od tamtud alespoň jeden kousek, měl status bohatého člověka. Protože v Fiesteinských sklárnách nechávaly dělat zakázky i pro královský palác.

Přejížděla prsty po deskách knih, i když čtení nesnášela ze všeho nejvíc a knihy se jí hnusily. Zkusila jednu vyndat, aby si jí jen tak prolistovala, ale zrovna sáhla po té, co byla psána v latině. Poznala alespoň nějaká slova, ale víc ani ň. Nebyla dobrá v cizích jazycích, mnohem víc raději se oddávala umění nebo přírodním vědám. Jenže klavír, který byl snad osmdesát let starý byl na půdě přikrytý látkou s jen se na něj prášilo. Netušila, proč jí matka platila drahé hodiny klavíru, když doma hrát nemohla. Matka říkala, že jí to tak akorát brnkalo na nervy.

Knihu dala zpět, ale bohužel na jiném místo než byla předtím. Nezdržovala se tím a pokračovala. Chtěla najít něj nějaký manuál, jak... Byt krásná? Vlastně se styděla za to, že po něčem takovém touží. Její sestry s tím takový problém neměly a ona zatoužila být stejně krásná jako ony. Možná, že nebyla největší krasavice, ale vynikala v jiných oblastech. Nemohlo být řeči o vzájemné komunikaci, či pochopení vztahů, ale dalo by se říct, že se zajímala o přírodu. I když naoko vypadala, že nesnáší květiny, protože z nic měla vyrážku a neustále se jí chtělo kašlat, dělalo jí radost určovat o jaký druh rostlin se jedná. Nemohla se však otevřeně přiznat k tomu, že propadla vědě. Neměla možnosti se rozvíjet a tak zůstala jen u toho, co jí poskytli rodiče.
Chtěla být nejhezčí... na druhou stranu jí však na vzhledu ani na budoucnosti nezáleželo a chtěla se věnovat tomu, co  milovala ze všeho nejvíc. Ovšem, aby nevyčnívala z davu, raději vše skrývala za slupku ošklivé, nepříjemné místy až trapné sestry, která vždy stála v pozadí dvou krásek. I její vlastní matka o ní pochybovala. Nebyla pro ni dost dobrá... Nebyla krásná a na vzhledu záleželo úplně nejvíc. I když toužila najít svou pravou lásku, tušila, že se tomu tak nestane, protože čím se snažila zapadnout mezi mládež, tím víc jí brali jako obyčejnou hloupou nánu. Ano, pokusila se svést Cashe a nenáviděla Ellu, ale to jen kvůli tomu, že všem záviděla. Nedokázala sebe samu přijmout takovou jaká je. Snila o kráse a zatím ji život utíkal před očima.
"Nad čím to tady vlastně přemýšlím?" zamumlala si pro sebe navztekaně a mrštila nějakou knihou o protější stěnu. Jednalo se zrovna o otcův herbář. Co to do ní jen vjelo?! Nebojí se! Ničeho a nikoho a nezajímá se o své dvě sestry. Ony nebudou krásné věčně! Ona také jednou vyhraje! Jednou se jí to prostě podaří. Krása nemá nad lidmi zase takovou moc. Věda? To nepřicházelo v úvahu. Nechala se jen unést falešnou představou!