Popelka: Nový Příběh

24. Změny

Když Tremainovi přijeli k večeru domů měli rozdílné pocity. Mezitím co se Drizella radovala, co s její mladší sestrou provede matka, Anastázie byla zmatená a byla by ráda, kdyby si mohla s Ellou promluvit.
"Dělej," pobídla madam Tremainová Elenu, ať jo následuje. Pevně jí stiskla za loket vtáhla jí do první možné místnosti která se jí naskytla w zabouhla za nimi dveře.

"Promiňte mi to, ale já jsem nemohla jinak," pravila zoufale Ella s nadějí, že zmírní macešin vztek. "Nezajímá mě to!" vykřikla hlasitě a bylo jí jedno, jestli ji kdokoli slyší. "Mohla si nás zachránit z tohohle zpropadeného venkovského života! Měla bys skoro všechno, na co bys pomyslela!"
"Kromě lásky," hlesla tiše Ella.
"Láska," odfrkla madam Tremainová, "koho dneska zajímá láska?"
"Ty," ukázala na ní a v očích se jí zalesklo, "si zničila všechno a nepočítej s tím, že ti to jen tak prominu!" Její nenávist se stupňovala čím dál tím víc. Jak nevinně stála ve své kráse, zlaté vlasy jí zplývaly po bedra a své ledově modré oči měla upřené do země. Krásná Ella.. To se ale teď navždy změní.
"Začneme tím, že mé dcery budou mít každá svůj vlastní pokoj," usmála se a zklidnila hlas. Už se v ní alespoň tolik nevařila krev.
"Není kde," podotkla tiše Ella a konečně se zpříma podívala na madam Tremainovou. "Tak jinak, když jsi tak neschopná, že nedokážeš nic pochopit..." zvedla Elle bradu aby se jí mohl podívat do očí. "Od teď budeš spát s místo Astrid, která se přestěhovala k Luise." Vyloženě si užívala, že vymyslela takový skvělý plán. "Mam bydlet v nějaké komůrce pro služebnictvo?!" protestovala Ella. "Ano, přesně tak."
"To ale přece nemůžete!"
"Zlatíčko, všechno okolo," rozhlédla se kolem a ukázala na předměty kolem sebe, "patří jen mě a jelikož už tu není tvůj tatíček a nikdo na tebe neplatí, můžu tě klidně vyhodit na ulici, aby si živořila jako ten poslední z posledních!" Škodolibě se usmála a Ella nepřestávala žasnout nad tím, jak se její nevlastní matka proměnil... Jak mohla jen tak mluvit o jejím otci? A kdo že za ní měl platit?
"Vypadni, nebo si rozmyslím to, že tě tady laskavě nechávám a půjdeš z domu dřív než se naděješ!" odporoučela se madam Tremainová pryč. Takhle si to možná představovala od začátku a teď se jí to podařilo... Udělat z její povedené dcerušky, která jí zůstala na krku, obyčejnou služku.

"Marko, stalo se něco?" strachovala se Anastázie, "slyšely jsme ten křik."
"Sbal si věci a Luisa ti je pomůže přestěhovat do Elenina pokoje. Konečně budete bydlet oddělené a nebudete se hádat," pravila sušše a práskla za sebou dveřmi ložnice.

Drizella si mnula ruce nadšením. Konečně! Konečně její matka ukázala její sestřičce, kdo je paní domu. Konečně už za ní nestál jich povedený otec a tak nic nebránilose ji jednoduše zbavit.

Anastázie vyděšeně běžela za dvou nevlastní sestrou. Svou matku nikdy nezažila takovou- tak nepřejícnou a rozčilenou.
Ellu našla, jak sedí na zemi otírá si slzy do rukávů svých šatů. "Uděláš, co ti řekla," pravila Ella uprostřed vzlyků. "Dá se určitě něco dělat," zvedla jí Anastázie na nohy a objala jí. "Ne, nevzdoruj své matce, já si to totiž zasloužím."

***

U večeře panovala ponurá nálada a to se ještě Ella nepovažovala přijít. Slyšet bylo jen cinkání šálku o podtácky. Rosmerta, která byla u hádky ve vedlejším pokoji měla co dělat, aby na sobě nedala nic znát.
Všichni strnuli když do místnosti vešla Ella. Chtěla si sednout ke stolu, ale nikde nenašla prostřený talíř. "Pokud vím," zachychotala se Drizella, "služky jiná ostatním služebnictvem v kuchyni."
"A pokud vím," přidala se s potměšilý úsměvem madam Tremainová, "nehodí se, aby služky chodily v takovém pěkném oblečení."
Ellena s důstojnosti dokráčela pryč. Nehodlala se takto shazovat. Anastázie senza ní rozeběhla, aby jí alespoň mohla utěšit a říct y ze se všechno zlepší.
"Anastázie," zastavil ji mrazivý hlas její matky, "posaď se zpátky."
Anastázie chvíli setrvala na místě a přemýšlela. Vydedukoval, ze bude lepší, když bude matku poslouchat, a proto se posadila zpět na své místo u stolu. "Nepřeju si, abys jí věnovaala jakoukoliv náklonost," upozornila ji jejich matka. "Ale to přece nejde, takto jí..."
"Ale jde," usmála se na svou mladší dceru,"a ty už se jí nezastavení a mlč!"