Popelka: Nový Příběh

54. Sál v Lisburnu

Další ples, tentokrát pořádaný Paulem Grahamem v sále v Lisburnu, se mimořádně vydařil. Elena se procházela v parku s Anthonym a schválně se producírovali před lidmi včetně madam Tremainové. Anastázie si užívala společnosti všech mladých pánů, jelikož byla opravdu krásná. Žádný z nich ale neměl odvahu k něčemu dalšímu, protože ač měla nádherné šaty a tvářičku, mluvit se s ní příliš nedalo. Madam Tremainová se bavila ve společnosti ostatních dam a koketovala s panem Bradleym a jeho dceři, která zaujala Olivera Curtise. Na řeči a drby o Tremainových se už jistě zapomnělo, nebo se začalo mluvit o něčem zajímavějším. To byla právě ona přehlídka v Arnolu, kde měla královna vybrat jednu dívku, která se zúčastní se svou rodinou Vánočního plesu. Měla se uskutečnit už za pět dní právě v sále v Lisburnu, jakožto druhým největším městem Arnolu. První Seinin byl stále uzavřen kvůli neznámé nemoci, která zde propukla nazvaná jako Seinonská chřipka.

Za to Drizella opět jen seděla v křesle a pozorovala všechnu omladinu, jak vesele poskakuje a vybavuje se. S ní nikdo neztratil ani slovíčko. Vyklopila do sebe dnes už druhou skleničku vína. Nemohla se ty pěkné tvářičky déle dívat a tak se raději rozhodla, že půjde někam pryč.
Nechtěla se vydat do zahrady, protože přece jenom, tím by si od nich nepomohla.
Vydala se tedy do chodby a do náhodných dceři. Sál v Lisburnu znala moc dobře a tak ji nedělalo problém najít nějaké vhodné místečko, aby byla sama. Zavřela za sebou dveře a až pak se rozhlédla. Musela být někdy ve skladu, nebo něčem podobném. Na polici bylo vyskládané pečivo a v několika miskách různé druhy ovoce, které muselo být dovezené z jihu, protože tady by na přelomu zimy by těžko narostlo.
Posadila se na stoličku a hledala něco malého k zakousnutí. Vzala jedno jablko a ukousla. Bylo trpké a kyselé. Z nechutí ho spolkla. Stejně jako její život. Ohrnula nad ním nos a raději nakoukla pod plátěné utěrky. Pod nimi nalezla medové koláčky, které slastně voněly. Neodolala a jeden si vzala. Chutnal přesně tak jak vypadal. Milovala sladké a snad by ho jedlá pořád, kdyby mohla.
Najednou ale zvrzaly dveře. Drizella leknutím nadskočila a napůl snězený koláč schovala do kapsáře. Hledala příhodné místo, kde by se eventuálně mohla schovat, ale stejně bylo pozdě. Dveře se otevřely a v nich stál nějaký mladík zatím otočený zády. Nesl nějaký tác. "Ehmm," odkašlala si Drizella. Mladík se náhle otočil a vysypal všechny rohlíky, které nesl, na zem. "Co tady děláte?" vylekaně se zeptal. "Schovávám?" sehnula se, aby mu pomohla pečivo naskládat zpět. Pak ale na chvíli zpozorněla. Neviděli se snad už někdy? "Matthew Davenport," usmál se na ní, jako kdyby věděl, na co právě myslí. "Ach ano, to vy jste zachránil mou sestru!" vzpomněla si. "Ano, přesně tak, ale při našem posledním setkání jste mi zapomněla říct, jak se jmenujete."
Drizella se zakuckala. "Myslím, že na tom nesejde," odbila ho, protože neměla náladu na nějaké vybavování. "Jestli mi to říct nechcete, prosím.... To by ale znamenalo, že budu muset nahlásit někoho, kdo se ocitl v spižírně a krade tady." Matthewům výraz vypovídal za vše. Že by to byl opravdu schopný udělat?
"Pro mě za mě," odsekla. Pokud ji chtěl vyhrožovat, tím spíš se její jméno nedozví. "Ale copak, naše lékařka se vzteká," zakřenil se. "Co jsi to řekl?" divila se. "Podle všeho si zachránila mou sestru, Drizello Tremainová." Poprvé jí to donutilo k úsměvu. "Musím ti poděkovat i za mou matku a mě samotného. Bez ní by se matka utrápila," poděkoval jí a konečně sebral i poslední housku. "Netušila jsem, že má Astrid bratra. Nikdy se o něm nezmiňovala. A jestli jde o tohleto, to by udělala každý," konečně se usmívala. Někdo ocenil její snahu. "Ale moc lidí by nevědělo jak a než by přivolali doktora... byla by..."
"Já vím," utla ho Drizella, protože tohle slyšela hodně krát. "I tak díky," pravil nakonec. "Vlastně už se lepší," konstatoval. "To ráda slyším," usmála se. "Ale to potom musí být pravda, že jste tajně studovala na Julpinově univerzitě..." Matthew se tohle dozvěděl nedávno úplnou náhodou a moc tomu nevěřil. Incident s jeho sestrou ho ovšem přesvědčil o opaku. "Je to tak," hlesla tiše, snad aby jí nikdo kromě něj neslyšel. "Nové metody a postupy, které zachraňuje lidské životy. Moderní lékařství. Ne církev, která se jen modlí zatímco jim člověk umírá na pod rukama...."
Matthew začal přemýšlet. "Myslela jste si, že máte v tomhle oboru možnou budoucnost?" vyptával se. "Nemyslím si nic. Jen je mým snem pomoct medicíně a vynalézt nové léky, aby zachránili i obyčejné lidi. Přijde mi nespravedlivé, když si tu chudí nemohou péči lékařů dovolit," postěžovala si Drizella. "Hmm," přitakal souhlasně Mathew.

"Co se tady s někým vybavuješ. Na stole chybí mísy s ovocem a..." vlétla do dveří rozlícená žena. Přehodila si svůj šedivý cop přes rameno a pronikavé se na Matthewa zahleděla. "Jestli si tu dáváš s někým dostaveníčka tak si vyber jinou dobu, v kuchyni tě potřebují, takže mazej!" Nevypadala moc přívětivě. "Už to bude," uklidnil jí a jako by nic se vytratil do chodby. Ještě ale stačil na Drizellu mrknout. Netušila co tohle mělo znamenat. "Tak a avy slečno.... Musím vás požádat, abyste odešla."
Drizelle nezbylo nic jiného než poslechnout. Nechtěla si zadělávat na zbytečné problémy.