Popelka: Nový Příběh

55. Přípravy

Poslední dva dny se nemluvilo o ničem jiném, než přehlídce v Lisburnu. Prakticky všechny švadleny v okolí měli co dělat, aby stihly ušít všechny zakázky ještě před přehlídkou. Všechny svobodné mladé dámy se snažili na poslední chvíli zkrášlit, aby právě ony se staly dvorní dámou princezny Lillian. Nejvíce ze všech snad ale vyšilovala Anstázie. Neustále vybírala šperky a rukavičky ke svým vysněným šatům. Madam Tremainová za ně musela utratit snad celé zbylé jmění. Drizelle pořídila k poznání levnější róbu. Přece jen si nemyslela, že by ona zaujala samotnou královnu s nejmilostivější princeznou. Prý byla velmi vybíravá a chodila oblékaná jen v těch nejdrahocennějších šatech.

Elena se mezitím co si její sestry vybíraly všemožně tredky sama ani nevěděla, zda má s nimi jít nebo ne. Madam jí to zatím nenabídla. Stejně o to neměla zájem. Pravděpodobnost, že by vybrali právě jí byla mizivá. Pozvánku na ples má již slíbenou od Anthonyho za tu komedii, kterou kvůli němu hraje. Poslední dobou jí to však až zas taková hloupost nepřišla. Lidé se o ní opravdu začali více zajímat. Čím víc s ním trávila času, tím si ty ztrávené chvíle o to víc užívala. Neměla jinou možnost, jak si promluvit s tak milým člověkem, jako byl právě Anthony, i když je to vévoda. "Myslím, že dnes vypadáte mimořádně okouzlující," podotkl ani jednom z plesů. "A tohle je jen na oko, nebo to myslíte vážně?" zeptala se. "Můžete hádat," usmál se na ní. Do dnes netušila, zda to řekl schválně, protože se právě nacházeli před Mirou a Gatethem společně s Oliverem, nebo to myslel zcela upřímně.

Elenu od loupání brambor vyrušila Astrid stojící ve dveřích. Stála na vlastních nohou a vypadala došla k světu. "Pane bože!" spráskla ruce Ella a obejmula Astrid kolem ramen. "Tak jsme se o tebe báli!" přidala se k veřelému objetí Julienne. "Jsem v pořádku, mám být v klidu, ale jinak..." usmívala se. Na to, že před několika týdny málem umřela, vypadla až moc dobře.
"Myslím, že na Ellu venku někdo čeká," vřítil se do kuchyně Pier a z bot mu opadávako bláto. Julienne ho za to zpražila průhledem. "Astrid!" uvědomil si až teď, že stojí za rohem. "Díky bohu," objal jí, div nespadla. Ještě že se včas chytila židle. "Pomůžu ti to odnést," nabídl se a popadl Astrid plášť a drobnou tašku.

"Díky," poděkovala mu, když už byli z doslechu ostatních. "Všechno je to moje vina," ztráoeně se Pier zastavil na chodbě. "Copak ty za tu nemoc můžeš?" zavrtěla hlavou a snažila se ho popohnat, aby šel dál. "To jak jsem tě přiměl, abys v noci vylezla na kopec s pozorovala ty zpropadené hvězdy," uhodil do zdi pěstí. Muselo jí to bolet, jelikož si pak usilovně mnul červené prsty. "Za to ty nemůžeš blázínku!" usmála se na něj a malinko zakašlala. Přece jen jí nebylo pořád úplně nejlépe. "Tohle si nesmíš přisuzovat za vinu!" uchopila ho jemně za ruku a přitáhla jí k sobě. Pier se zadíval do jejích pronikavých oči.

***

Ella tušila, že tak vzácná návštěva jí před domem čekat nemůže, jelikož to by za ní určitě zašla sama madam Tremainová. Jak se ale podivila když spatřila na příjezdové cestě bohatě zdobený kočár a před ním čekajícího vévodu Anthonyho. "Má paní," uklonil se a v natažené ruce jí podával jakýsi papír. Ella se nejistě uklonila, ani sama nevěděla proč. "Co je to?" zeptala si a list si převzala do svých rukou. "Jen čtěte," vybídl jí Anthony a stále se zářivě usmíval. "Pozvánka na Královský vánoční ples do královského paláce ve Grilennu pro slečnu Elenu Tremainovou?" zarazila se. Pozvánka byla v šarlatové barvě a ozdobným písmem na něj byla vyvedená daná slova. "Ale proč tak brzy?" podivila se.
"Tomek právě to," povzdechl si mladý vévoda. "Zítra odjíždím do Noriellu a tak se plesu nemohu zúčastnit. Chtěl jsem vás pozvat do paláce již v brzké době, abyste měla šanci se s Chamberlainovými seznámit, ale bohužel nemohu sloužit. Musíte vyčkat až do plesu." Konstatoval a Elena se najednou cítila nějak osaměle. Jak by ona sama míhal jít do Grilennu a do paláce. Jak by se tak dostala? I tak ale poděkovala a byla vděčná za takovou příležitost. "Mikkel Chamberlain a jeho sestra Kathrina tam jistě budou, ale jejich matka... To nevím, ale každopádně doufám, že se shledáme za dva měsíce, kdy se budu vracet. Zatím ovšem... Nashledanou." Znovu udělal pukrle a už chtěl znovu nastoupit do kočáru. "Počkejte!" zarazila ho najednou. "Nerada to říkám, ale nemám jak se do paláce dostat..." uvědomila ho. Nechtělo se jí přiznávat pravdu.
"Co vaše rodina?" zeptal se rychle, jako by někam pospíchal. Ella mlčela. "Až přijedu seznámím vás se svou ctěnou matkou," konstatoval, když nasedal do kočáru. "Nějak brzy ne?" váhavě se zeptala. "Nemyslím si," usmál se a poručil kočímu, aby práskl do koní a ty se rozeběhli pryč.
"To by vévoda?" nahrnula se zběsile do dveří Anastázie. Ella přikývla s úsměvem na rtech. "Přesně tak."
"Nesměj se tak!" okřikla jí nevlastní sestra.
"Ello, prosimtě mohla bys upravit tyto šaty?" stoupla si na práh maska Tremainová ve skvostných saténových šatech. "A dělej, do zítra to musí být. Na přehlídku musí být dokonalé tak si dej záležet." Její přívětivý sladký hala se náhle změnil v panovačný a rozkazovačný.
"Ve svém životě jsem mockrát nešila. Maximálně zašívala.  Takže jestli chcete, aby vám z toho nevyšlo něco jako nepovedený pokud o zúžení šatů, zejděte si ke švadleně!" odesekla a odporoučela se pryč. To, co říkala nebyla úplně tak pravda. Šít jí naučila kdysi Rosmerta a na zúžení šatů by si klidně troufla, ale poroučet si takhle nenechá. To nikdy.

***

K večeru, když už Ella už ani neviděla na práci. Musela ještě nakrájet snad per kilo zeleniny na zítřejší oběd a večeři. Přece jen se nakonec stíhaly dodělat včas, ale to jen díky tomu, že se zelenina očistila už dnes. Vzala si na sebe teplý svetr, aby nenastydla a chystala se jít konečně spát.
Na chodbě narazila na madam Tremainovou. "Chtěla jsem tě vyhledat, ale jako bys to tušila..." usmála se na ní falešně. "O co jde?" znuděně se zeptala Ella a hlasitě si zívla. "Zítra s námi do Lisburnu nepojedeš" Odkašlala si a pokračovala.  " Jen abys to věděla. Vím, že bys o místo dvorní dámy stejně nestála, takže...."
"Jak víte, že ne?" zeptala se. "Myslela jsem,že si raději někam zalezeš a budeš si číst ty svoje knihy," uchechtla se madam. "To jste se asi spletla," usmála se na ní kysele. "Každopádně s námi stejně jet nemůžeš. Anastázie má největší šanci a nenechám nějakou husu, aby jí překazila její možnou budoucnost. Takže zůstaneš doma. Stejně bys udělala jen ostudu." Madam Tremainová vypadala přesvědčeně. Nemělo cenu se s ní dohadovat, ale i přes to to Ella zkusila. "Berete mě bezdůvodně na všechny plesy a slavnosti, které se v okolí konají a sem mě nemůžete vzít?" zvedla a založila ruce v bok. "Ne," usmála se madam Tremainová. "A konec řečí," utla jí a odešla si své ložnice.
Ella přemýšlela. Stejně měla pozvánku na Vánoční ples schovanou pod postelí a nepotřebovala se někde předvádět. Koneckonců jí to ani nevadilo. Chtěla jen macechu trochu pozlobit.