ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 47.

,,Kam to jedeme?" zajímala jsem se zvědavě. Seděla jsem na místě spolujezdce a koukala ven z okýnka. Míjeli jsme ulice Seattlu. Díky pátečnímu odpoledni se jimi hemžila spousta lidí. Spěchali domů za svou rodinou, odjížděli na rodinné víkendy a nakupovali. Večer celé město propadne hlasité hudbě a alkoholu v klubech. Seattle jen ožíval a člověk narazil na zábavu na každém rohu. 
,,To je překvapení." pousmála se Leonie a najela na dálnici z centra Seattlu směrem na Portland. 
,,Ta tvá překvapení." ušklíbla jsem se pobaveně a ona mi to vrátila.
Ryan jel za námi v černém Jeepu. Domnívala jsem se, že jedeme z města a čeká nás dlouhá cesta. To mi ale Leonie hned vyvrátila, když sjela za Seattlem z dálnice k letišti. Věděla jsem, že jedeme někam na delší dobu pryč, jelikož mě donutila se sbalit alespoň na týden. Ale cestu letadlem jsem nečekala. Okoukávala jsem zvědavě velké stroje. Létala jsem jen výjimečně. O to víc jsem byla natěšená a nedočkavá. 
Čekala bych, že zastavíme na parkovišti jako všichni obyčejní lidé. Ale to by nebyla Leonie, aby nás nezavezla velkou branou přímo na odletovou rampu. 
,,Tohle je legální?" zděšeně jsem se rozhlížela a bála, že se střetneme s nějakým letounem. Ta představa mě nenechávala klidnou.
,,Jistě. Nemusíš se bát, tohle je soukromá rampa a odlétáme teď jenom my." vysvětlila a zastavila u menšího tryskáče bílé barvy s černým pruhem a ozdobným nápisem Peterson Global s.r.o. na zádi. 
,,Ty máš letadlo?" třeštila jsem oči na tu krásku. 
,,Jistě." odvětila jen, jako by to snad byla samozřejmost. Vystoupila z auta, a tak jsem ji následovala. Dále mě vedla až k úzkým schodům dovnitř. S milým úsměvem nás přivítal pilot v modrém obleku. Mohlo mu být něco málo přes čtyřicet. Vpustil nás do letadla ne zrovna prostornou chodbičkou. Když jsem se objevila ve vchodu do hlavní části letadla, setkala jsem se s mnoha dalšími páry očí. Leknutím jsem sebou trhla a skoro vyjekla. 
,,Překvapení!" křikla nadšeně Elyon. Nevěřícně jsem létala pohledem z Leonie na osazenstvo v letadle. Má přítelkyně se usmívala od ucha k uchu. 
,,Říkala jsem si, že si zasloužíš dovolenou. A přece bych je nenechala doma." líbla mě na tvář. Štěstím jsem se mohla rozplynout. Na sedadlech seděla nejen Elyon s Orlandem, ale také druhý bratr Lee, Jake a Kelly. 
,,To je úžasné. Mockrát ti děkuji." bojovala jsem se slzami v očích. Objala jsem se s Elyon i Orlandem a usadila se k nim. 
,,Nevíte náhodou, kam letíme?" vyptávala jsem se zvědavě a Orlando už se nadechoval k tomu, že mi odpoví. Ale Leonie jej zpražila pohledem. 
,,Ani se neopovažuj!" okřikla ho a na to se začali všichni hlasitě smát.

,,No to si děláš srandu." vydechla jsem s pohledem na vysoké hory. Na jejich úpatí se tyčila na konci krásné asfaltové cesty obrovská moderní budova. Svým dřevěným obložením zapadala do krásné téměř nenarušené přírody. Velká okna ze všech strach musela poskytovat dokonalý výhled na celičké okolí. 
,,Neříkej, že tohle je taky tvoje." žasla jsem, sotva jsem vystoupila z auta, následovaná svou přítelkyní. 
,,Neřeknu." zaprovokovala a vydala se pomoct Ryanovi s kufry. Ještě chvíli jsem se kochala tím nádherným prostředím. 
,,Ty máš ale štěstí, to ti povídám." podotkla pobaveně Ellie. 
,,Já? To ty jsi klofla herce." vrátila jsem jí to. 
,,Ale nebýt tebe, tak se nepoznáme." pokrčila nad tím jen rameny. Měla v podstatě pravdu. Byl to osud? Nebo opravdu jen štěstí? Náhoda? Bylo mi to jedno. Nic lepšího mě v životě potkat nemohlo. 
Velké sídlo zahrnovalo bezpočet ložnic a koupelen, malé wellness, společenské místnosti s klavírem a kulečníkem a nesměla jsem zapomenout na  personál, který se staral nejen o jídlo. To vše jen pro sedm lidí se vším všudy na týden. O takovém luxusu jsem si dřív mohla nechat jen zdát a případně na něj šetřit třeba pět let. Ale Leonie si sem mohla zaletět soukromým tryskáčem kdy chtěla a na jak dlouho chtěla. 
Hned večer nás vzala do wellness v horním patře. Mohli jsme se naložit do vířivky, užít si finskou i parní saunu nebo vyhřívaný střešní bazén. Naše skupinka se rozdělila a Leonie mě zatáhla na střechu. Díky blížícímu se létu bylo i k večeru příjemně. 
,,Stále podceňuji tvé možnosti. Občas si přijdu jako v nějakém snu." prohodila jsem, když jsme se mazlily ve vodě. Popálenina na mé paži díky chloru nepříjemně štípala. Po nějaké chvíli jsem to však přestala vnímat.
,,Třeba to je jenom sen." prohodila laškovně. 
,,Tak to doufám, že nikdy neskončí." přilepila jsem se jí na rty. Věnovala jsem jí spoustu vášnivých polibků. Tiskla se ke mně. Její žár mě spaloval na uhel. Svou dlaní jsem zkoumala její stehno a blížila se k rozvazování jejích plavek. Netrvalo dlouho a pronikla jsem do nich. Leonie mi propadala s každou následující vteřinou. Vlnila se a vzdychala pod mou péčí. Koutkem oka jsem hlídala dveře, kdyby se někdo z našich přátel rozhodl přijít si zaplavat. Dříve však brunetka dosáhla svého konce a já se mohla vítězně usmívat. 
,,Jste stále odvážnější, slečno Duke." šeptla mi zadýchaně do ucha. 
,,Učím se od té nejlepší." odpověděla jsem troufale. Věděla jsem, že jsem ji měla ve své moci tak, jako ona mě. 
,,Tak to abych tě večer naučila zase něco nového." odpověděla a zavázala si spodní díl svých černých plavek. Následně vylezla z vody. 
,,Teď už bychom měli pomalu jít. Čeká nás večeře." zavelela a zabalila se do ručníku...